Tady mami

V každém lidském životě nastane chvíle, kdy někoho ztratíme. Ať už je to oblíbené zvířátko, které sejde stářím, kamarádka, která se odstěhuje do jiného města, blízká osoba, která zemře, aniž bychom se stačili pořádně rozloučit, nebo pochopit proč. Každý v životě už nějakou tu ztrátu zažil, provází s sebou smutek a zmatení. A to je normální. Jenže co když v krátkém čase ztratíte dva lidi, kteří jsou pro váš malý dětský svět neochvějnými pilíři? Skvělá prvotina Ztráty a nálezy australské spisovatelky Brooke Davis rozhodně stojí za pozornost - mou si získala plně.

Vydavatelství Mladá fronta

Millie Birdová je sedmiletá holčička s hlavou plnou kudrnatých, zrzavě zbarvených vlásků. Rambo, její pes, byl prvním Mrtvým tvorem, se kterým se setkala. Na jejím seznamu v Knize mrtvých tvorů začali přibývat další: staroušek špatně přecházející silnici, moucha, její tatínek. A právě ten poslední Mrtvý tvor byl pro malou Millie smutnou záhadou - kam se její tatínek poděl? Do kterého nebe přišel, do toho, kde je i Jimi Hendrix? 

Maminka jí toho moc neřekne, od té doby, co je z tatínka Mrtvý tvor, se maminka chová opravdu divně. Millie se snaží být hodná. Poslouchat. A tak, když ji maminka přikáže počkat v obchodním domě u stojanu s obrovskými dámskými bombarďáky, Millie čeká. Povídá si se svými červenými holinkami, listuje Knihou mrtvých tvorů, kterou má s sebou v batůžku, a po zavíračce si povídá s plastovým panákem. 

Millie si brzy všimla, že všechno kolem umírá - brouci, pomeranče i vánoční stromky, domy a poštovní schránky, cesty vlakem, fixy a svíčky, staří lidé, mladí lidé a všichni mezi tím. Tehdy ještě netušila, že až si do své Knihy mrtvých tvorů zaznamená dvacet sedm různých bytostí - například pavouka, ptáka, babičku a sousedovic kočku Gertrudu -, stane se Mrtvý tvor i z jejího tatínka.
Že si ho zapíše k číslu dvacet osm písmeny tak obrovskými, že zaberou celou dvoustranu: MŮJ TÁTA; že po jistou dobu bude nesmírně těžké vymyslet, co si počít se svým časem, tedy kromě civění na ta písmenka tak dlouho, až jí jejich smysl začne docela unikat, což bude provádět usazená v chodbě před ložnicí rodičů s baterkou v ruce a přitom naslouchat, jak její maminka uvnitř předstírá spánek. 

Jenže maminka se stále nevrací a malé holčičky schované pod stojanem s kalhotkami si nakonec přeci jen někdo musí všimnout. Millie se však ani za mák nelíbí představa, že by jí měli sehnat nového tatínka a maminku, proto se vydá hledat tu svou. A tak začíná jedno velké dobrodružství, na jehož cestě Millie hledá ztracené a na které toho také hodně najde. A nejenom ona. 

Ztráty a nálezy jsou sondou do bolavé duše samotné autorky. Pohled na smrt a svět kolem (nejen) dětskýma očima, myšlenky, jenž se víří jedna za druhou, hluboké ve své upřímnosti. Autorčin styl možná ze začátku nebude pro čtenáře snadný, ale po chvilce si nejen zvyknete, ale zamilujete si ho. Alespoň já to tak měla - pár stránek a Brooke si mě omotala kolem prstu. 

Osobně mne mrzí jedna věc - a sice přirovnání ke Stoletému staříkovi. Myslím, že to může knize spíše uškodit, než pomoci, protože Ztráty a nálezy je úplně jiná kategorie. Daleko citlivější, ujetější, místy možná chaotičtější takovým tím způsobem, který si člověka buď totálně získá, nebo odrovná slabší čtenáře. Já si tuhle knihu zamilovala a věřím, že se najdou další, kterých se hluboce dotkne. 

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Vydavatelství Mladá fronta vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Autor: Brooke Davis

Překladatel: Jana Hejná

Počet stran: 272

Nakladatelství: Mladá fronta

Rok vydání: 2015