Lhář kam se podíváš
Co napsat o knize, která je diskutovaná ze všech stran a vznáší se kolem ní opar lhaní, jenž zamotává hlavy nejednomu čtenáři? Co si počít s napjatým očekáváním, vyvolaným přímým rozkazem na obálce knihy? Young adult román Ostrov lhářů E. Lockhart rozhodně umí vzbudit zvědavost a přirozenou touhu knihu si přečíst a rozlousknout tu obrovskou záhadu, kvůli níž máme všichni tak bez okolků lhát. Ale stojí to vážně za to? Je celý poprask kolem této knihy zasloužený, nebo je její oblíbenost v čtenářských kruzích jedna velká lež?
Cadence Sinclairová Eastmanová je černovláska, která žije ve Vermontu se svou matkou a třemi zlatými retrívry. Její osmnáctiletá hlava je soužená nepříjemnými migrénami, které tu však nebyly odjakživa. Stejně jako černé vlasy. Její dětství bylo blonďaté, prominentní, bezstarostné - alespoň co se prázdnin na soukromém ostrově týče. Ano, rodina Sinclairova rozhodně nebyla z nemajetných. Jenže majetek a peníze ještě nutně neznamenají bezbřehé štěstí.
Faktem však zůstává, že když kniha nesedla mně, nemusí to nutně znamenat, že nesedne i ostatním. Přeci jen, už nejsem tak úplně cílovka a já věřím, že náctiletým čtenářům (hlavně čtenářkám) se Ostrov lhářů bude zamlouvat. Už jen proto, že přes mé zhrzené očekávání je tahle kniha mezi záplavou YA literatury prostě trochu jiná a to beru jako její největší plus.
Autor: E. Lockhart
Překladatel: Barbora Doležalová
Počet stran: 264
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2015
 |
| Nakladatelství HOST |
Cadence Sinclairová Eastmanová je černovláska, která žije ve Vermontu se svou matkou a třemi zlatými retrívry. Její osmnáctiletá hlava je soužená nepříjemnými migrénami, které tu však nebyly odjakživa. Stejně jako černé vlasy. Její dětství bylo blonďaté, prominentní, bezstarostné - alespoň co se prázdnin na soukromém ostrově týče. Ano, rodina Sinclairova rozhodně nebyla z nemajetných. Jenže majetek a peníze ještě nutně neznamenají bezbřehé štěstí.
V létě patnáct se idylka pomalu rozpadá, když rodinu opouští otec. Naštěstí má Cadence své Lháře. Bratranci, sestřenice, přátelé, parta. Líné dny na pláži, společné večeře, venčení psů, hraní tenisu, výlety člunem na Marta´s Vinyard. Bezstarostnost zazobaných dítek narušená vetřelcem, jenž vnáší nové myšlenky mezi Lháře. A první lásku.
Já, Johnny, Mirren a Gat. Gat, Mirren, Johnny a já. V rodině se nám čtyřem říká Lháři a nejspíš si to zasloužíme. Všem je nám skoro stejně a všichni máme narozeniny na podzim. Co jezdíme v létě na ostrov, jsou s námi potíže. Gat přijel poprvé na Beechwood, když nám bylo osm. Léto osm, jak říkáme. Předtím jsme Mirren, Johnny a já nebyli Lháři. Byli jsme prostě bratranci a sestřenice a Johnny otravoval, protože si nechtěl hrát s holkama.Nebudu vám nic nalhávat - Ostrov Lhářů mne nijak zvlášť nezasáhl. Patrně to bude tím, že jsem do knihy šla s očekáváním - a to je téměř vždy cesta do pekel. S očekáváním famózního konce, který mi vyrazí dech - jenže ten tam, alespoň pro mne, nebyl. On tam patrně i je, ale asi jsem toho už prostě přečetla moc, neb mi autorčin záměr docvakl v půlce knihy. Což je dost velký průser, protože jinak je kniha, bohužel, jedna velká nuda.
Johnny, to je drzost, úsilí a zlomyslnost. Tenkrát věšel naše barbíny za krk a střílel po nás pistolí z lega. Mirren, to je roztomilost, zvědavost a déšť. Tehdy trávila celé odpoledne s Taftem a dvojčaty, cákali po sobě na dlouhé pláži, zatímco já jsem si kreslila na milimetrový papír a četla v houpací sítí na verandě Clairmontu. A pak za námi přijel na léto Gat.
Faktem však zůstává, že když kniha nesedla mně, nemusí to nutně znamenat, že nesedne i ostatním. Přeci jen, už nejsem tak úplně cílovka a já věřím, že náctiletým čtenářům (hlavně čtenářkám) se Ostrov lhářů bude zamlouvat. Už jen proto, že přes mé zhrzené očekávání je tahle kniha mezi záplavou YA literatury prostě trochu jiná a to beru jako její největší plus.
Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství HOST!
Překladatel: Barbora Doležalová
Počet stran: 264
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2015
Ach jo, budu si ji muset brzo přečíst, abych ji kdyžtak mohla rychle prodat :D
OdpovědětVymazat:D Vždycky můžeš knihu darovat do soutěže a potěšit tím své čtenáře. :))
VymazatJestli to není pak spíš za trest :D
VymazatHele, jsem jedna z mála, kterým se to nelíbilo. A nebo mi všichni lžou. :D Je spousta lidí, kteří jsou z knihy nadšení. :)
VymazatJá stále věřím, že se mi bude líbit a budu si ji v knihovně hýčkat. :D
VymazatHa ! Konečně někdo, kdo to taky odhalil už někdy v půlce ! :D
OdpovědětVymazatZačínala jsem se bát, že jsem jediná a je se mnou něco špatně :D
Jééé, to nejsem jediná? Ufff. :D Já bych řekla, že s námi není špatně nic. :D Možná, možná... s tím zbytkem? :D
VymazatJéj, doteď jsem četla jenom hodně pozitivní recence, takže jsem se začala na knížku těšit, ale teď jsi mě tedy vyděsila... Snad mě taky nezklame :/
OdpovědětVymazatDíky za recenzi!
Vyděsit jsem Tě rozhodně neměla v plánu. Vlastně nikoho. Je to jen můj názor, ne vždy se shodnu s většinou. A tohle je zrovna ten případ. Navíc nejsem moc čtenář YA, na tuhle jsem byla zvědavá. Ale prostě už asi potřebuji "něco víc". Nevím, každopádně - nesuď, dokud si ji nepřečteš. :) Třeba budeš nadšená a bude to tak dobře. :)
VymazatJa som ju čítala pred rokom v originále, ešte predtým, než bola šialene ospevovaná (ja som potom vždy viac kritická k takýmto knihám). Mne prišla geniálna hlavne kvôli literárnemu štýlu, ktorý je na dnešnú YA veľmi originálny a neotrelý. Myslím, že sa autorka výborne vyhrala s mentálnou chorobou, túto tému som takto uchopenú ešte nikdy nevidela. Bohužiaľ ale toto sú tie knihy, ktorým môže ubrať preklad z ich poetickosti a potom je to tragédia. Ak nesadne čitateľovi štýl, ostane len patetický dej s ešte patetickejším záverom :)
OdpovědětVymazatNemohu soudit, na kolik v tomhle případě ubral (nebo neubral) překlad, možná mi prostě nesedl autorčin styl jako takový. Je pravda, že oproti např. Selekci (zas tolik těch YA načtených nemám, moc mě to netáhne) to rozhodně bylo zlepšení, avšak stejně mi to přišlo takové. Nedomrlé?
VymazatPro mladší jako stvořené, ale já se u toho prostě zoufale nudila, zvláště, když jsem od půlky věděla, jak to dopadne. Je fajn, že se ostatním líbí, ale pro mne je to jedna z těch knih, které kdybych si nepřečetla, život se mi nezhroutí. :)
Děkuji za pěknou recenzi. :) Já u této knihy trochu váhala, přemýšlela, zda si ji pořídit či ne... Ale nakonec to stejně vyřešily všechny ty nepřečtené knihy, co mám doma. :) Co se týče toho očekávání - já už se nějak naučila od YA knih nic nečekat, upřímně, protože ve výsledku jsem pak většinou byla zklamaná. (Akorát část mé hlavy mi stejně do toho kecá, ať se na YA vykašlu a čtu fantasy a všechnu to svoji klasiku, která mi pokaždé zabere tak týden. :D)
OdpovědětVymazatZrovna u téhle knihy bych to volila kompromisem = knihovna. :) Já se normálně YA dost vyhýbám, protože většinou je to zklamání, tahle mě nalákala, byla jsem zvědavá. Ale jen mě to přesvědčilo, že YA pro mne zkrátka moc není. Ještě tak ten Green a co jsem naposledy četla Eleanor a Park, tak to se mi líbilo, ale jinak...Jako občasný odpočinek asi proč ne, ale je zkrátka spousta lepších knih, které čekají na přečtení...
VymazatJá nevím, asi jsem proti YA lehce vysazená, ale radši si přečtu dětskou knihu, která mi toho dá víc, než YA jako takovou... Občas mám prostě vnitřní cuk to zkusit, že těm knihám jako křivdím, ale... :D Já nevím, když si vezmu, že jsem na gymplu ve druháku četla Lolitu, knihy od Kerouaca a Keseyho, Nebezpečné známosti, atd. Je mi trochu smutno, když vidím, čím si zapatlávají mozek dnešní náctiletí... Asi už začínám být stará... :D
Musím říct, že se mi u tvé recenze docela ulevilo. Jednak tím, že se našel někdo, kdo z Ostrova lhářů nebyl úplně nadšený a taky tím, že nejsi zatížená na YA. Obojího už začíná být nějak moc
OdpovědětVymazatMně zase těší, že je někdo, koho tohle těší. :D Občas si nějaké YA přečtu, většinou je to tedy spíše ze zvědavosti "co na tom ostatní, proboha, vidí". Ve většině případů mi to přijde jako naprosto podprůměrné knihy, jejichž čtení mi přijde jako ztráta času - nebo spíše si neumím představit, že čtu jen/převážně YA. Protože, upřímně, přijde mi to prašť jako uhoď...
VymazatA přesně jak říkáš - je toho všude moc. Třeba já osobně už nemohu vidět ani zmínku o Šepotání či Elitě. Už Selekce mi přišla jako bezduchá kravina a celkem mě fascinuje, že čtenářky začínají "remcat" až u druhého dílu, když America byla nesnesitelná pipina od samého začátku a rozhodně ve mě nevyvolala chuť číst další díly.
Ale třeba Eleanor a Park bylo velmi milé překvapení. A třeba Green, ale přijde mi, že se tyhle knihy prostě hrozně rychle "přejí". A je toho FAKT MOC. Přitom vychází spousta (více či méně) kvalitní literatury, která stojí za přečtení. A myslím, že se dají číst už od patnácti. Jak jsem psala výše, já v tomhle věku četla Lolitu od Nabokova, Kerouaca, Keseyeho a další...
Takže neříkám, jako odpočinek jednou za čas - nebo utvrzení, že to fakt nemá cenu. Ale víc nic.
Je docela smutné, že někdo čte jenom YA a ještě se tváři, že je intelektuál, protože přeci čte knihy :)
VymazatObčas mám různé záchvaty, že zkusím Greena nebo Eleanor a Park, ale naštěstí mě tohle objevování přejde dřív, než dojdu do knihkupectví. Nechci to rovnou odsuzovat, ale občas si připadám jako exot, že čtu jiné věci. Mam radost, že jsi vyrostla na klasice, začínám si řikat, že když jsem na gymplu žrala Jméno růže a Zločin a trest, musela jsem bejt asi divná :D
Jj, taky mi to přijde smutné. Navíc mi tedy přijde recenzování a čtení YA daleko jednodušší, než čehokoliv jiného. Takže se nedivím, že pak někteří blogeři zvládají sázet jednu recenzi za druhou. Já to prostě nedávám.
VymazatJinak ae nemám pocit, že bych četla nějak "mimo proud". Ale asi se kolem mě v tom knižním netovém světě začíná tvořit nějaký zvláštní knižní proud, protože má občas ponětí, že čtu jinak. Kolikrát mě vážně překvapí, když se u mé recenze někdo pozastaví, že knihu vůbec nezná, neslyšel o ní, že mám zvláštní výběr... atd.
Přitom čtu poměrně nové knihy, i recenzáky, takže v podstatě novinky, ale je fakt, že vždycky se nejvíce zapráší po YA. Je to tím, že je tolik mladých holek, co píší blog? Možná jsem ve svých šestadvaceti fakt už stará raketa. :D
Hele, já už jsem se v tomhle směru naučila jedno - půjčovat si to v knihovně. :D Ukojí to zvědavost a případná ztráta iluzí pak tolik nebolí. :D A nebo pokud o mermomocí musím mít doma - bazar. Ten Green - už moc nemám chuť do jeho nových knih. Mám ho ráda, co jsem četla se mi líbilo, ale je prostě "moc stejný". Jsem přehlcená jeho vlastním stylem. Třeba jako jsem přepapaná Sparkse (Green mi přijde jako takový "Sparks pro mladý").
Je prostě škoda, že se trh zacpává takovou "literaturou". Ani tak by mi to nevadilo, ale mám pocit, že to vytlačuje do pozadí knihy, které by fakt i stály za to a zasloužily by si daleko větší pozornost. (Ale třeba nemají takovou mediální masáž...)
Jé, mně se to taky zrovna dvakrát nelíbilo :D I když u mě nedošlo k odhalení v půlce knihy :D Pěkná recenze ;)
OdpovědětVymazatDíky. :) A já měla pocit, že kdybych dostala na konci to mega odhalení, mohlo to být snesitelnější... :D Ale jak koukám, asi úplně ne..
VymazatMne osobne sa tiež kniha moc nepáčila, čakala som niečo viac prešpekulované a napínavé. Okrem konca to bol nudný tínedžerský príbeh.
OdpovědětVymazat