Nejtišší lidé mají nejhlasitější mysl

"Introverti jsou lidé, kteří raději poslouchají než mluví, raději čtou než chodí na večírky. Rádi tvoří, ale nenávidí self-promotion, a raději pracují sami než brainstormují v týmu. Přestože bývají dnešní kulturou nálepkováni jako ti „tiší“, co se neumí prosadit.



Společnost, která neustále mluví, libuje si v hlasitosti a rychlosti a obdivuje vše instantní, má sklon tichou introverzí dokonce pohrdat. Introverti jsou však častokrát nositeli výjimečných talentů a schopností, které mohou nabídnout světu, a měli by tedy být podporováni a vítáni. Základní hodnota dnešní podnikatelské kultury, tedy týmová spolupráce, může být dokonce překážkou inovace, když přehlíží sílu tichých myslitelů. Ve skutečnosti svět vděčí introvertním osobnostem za řadu přínosů naší kultuře: od Van Goghových slunečnic po vynález osobního počítače. Ostatně, zpomalit, zmlknout a zaposlouchat se neuškodí ani halasným bouřlivákům."
Zde je celý článek o - možná zajímavé - knize

 

 

 

Tak to je také můj "problém". Patřím do skupiny "ve společnosti tichý podivín, který si raději v hospodě (když už tam je) otevře knihu, protože nemá chuť se s někým bavit"...

Raději poslouchám hovory ostatních a možná u toho vypadám jako prvotřídní pablb, který nemá co říct. Kolikrát tedy opravdu nemám - protože to co se probírá mi nakonec stejně přijde jako naprostá a nepodstatná snůška zbytečností.

 

Ale kdybyste se v některých podobných i méně obdobných situacích dostali do mé hlavy - fíha, nestačili byste se divit, jak to tam žije! Za deset minut vašeho rozhovoru "venku", kdy vás pozoruji a napjatě poslouchám ( i když to třeba vypadá, že koukám bláznovsky do prázdna a na dotvoření atmošky už mi stačí jen přidat slinu ke koutku), se mi v hlavě rojí kupa otázek, myšlenek, slov, tvarů a barev... Jen prostě nakonec dojdu k závěru, že si to raději nechám pro sebe...

 

Milí extroverti a společenští násilníci - my nejsme nešťastní, bloumající blbečci, jen proto, že nejsme nejhlasitější v celém lokálu... nejsme nešťastní, protože raději sedíme doma s knihou, zatímco vy si vypíjíte mozek. Naše štěstí vyplývá z naší společnosti, našeho vnitřního světa a společnosti těch několika málo vyvolených, kteří nás chápou, poslouchají, nepřekřikují nás a podporují barevnost našeho světa...

 

Zkrátka - pokud vedle vás sedí někdo, kdo za poslední půl hodiny prohodil jen "Ahoj" když přišel, neznamená to, že je hlupák - ba naopak. Možná byste se měli zamyslet nad tím, že je pravděpodobně chytřejší, než vy (nebo možná i chytřejší než celý stůl dohromady) a že byste se od něj mohli něco přiučit....