Štěstí je všude tam, kde ho chceš vidět

Je ráno, za oknem šveholí rozjaření ptáčci, škvírou mezi závěsy prosvítá čerstvé slunce a šimrá mě paprskem po tváři. Je brzy, mohla bych ještě hodinku spát, ale potichu odhodím deku, posadím se na posteli a protáhnu se. Oči mám ještě poblouzněné spánkem, přesto je upřu na schoulenou hromádku na druhé straně postele. Hromádka v klidu oddechuje a já doufám, že se mu zdá něco hezkého. Je čas opustit ložnici, vezmu si telefon a hrnek, který jsem si večer přinesla, a tiše jako myška se protáhnu na chodbu. Světlo na čidlo se s lupnutím zapne a ačkoliv vím, že ho to neprobudí, vždycky ve mně trošku hrkne - a stejně je tomu i při sestupu po sténajících schodech. 

Dole mě uvítají dva bubnující ocasy, tlukoucí o podlahu v rytmu nadšeného shledání. Kleknu si k radostným výrazům, zabořím obličej do jemné srsti a vnímám radost ze shledání, která nás obklopuje. Když se dostatečně uvítáme, odskočím si na záchod, protože jsem večer vypila příliš mnoho čaje, a sotva se nočního nákladu zbavím, zamířím do kuchyně, abych si připravila další tekuté štěstí. Vybírám mezi oblíbenými hrnečky a vítěze postavím na linku, vložím do něj sáček oblíbeného černého čaje a po zalití pozoruji ten zázrak, který mi zpříjemní každé ráno svou chutí i vůní. 

Mám čas akorát na to, abych si připravila snídani a nachystala se na přesun ven. Pustím kluky na zahradu a oni vystřelí vstříc novému dni s elánem, který na nich tolik obdivuji a kterému se snažím každým dnem trochu přiblížit. Nechám otevřené dveře, ptáci si mohou vykřičet hlasivky a větřík si pohrává se zvonkohrou, která cinká jako vílí zvonečky. 

Když je čaj vylouhovaný, dochutím ho medem a citronem, tak jak to mám ráda. Položím si na podnos snídani, čaj a léky a než vše odnesu ven, připravím si sezení v podobě žlutě pruhovaného polštářku, který si vynesu na okraj zídky. Sotva se vrátím se snídaní, moji dva ochránci se hned nahrnou kolem, ať už z náklonnosti ke mně nebo k mé snídani. 

Posadím se na polštářek, zhluboka se nadechnu a usměji se pro sebe. Je to taková nádhera. Poslouchám koncert sestávající z ptačího zpěvu a neodbytného kuku-kuku místní kukačky, šumění listů a cinkání zvonkohry. Slunce mě hladí po zátylku a já se s chutí zakousnu do vánočky namazané máslem. V tuhle chvíli jsem absolutně šťastná.