KNIŽNÍ POCITY: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Tuhle knížku jsem si poprvé vypůjčila ještě v Plzni. Zaujala mě svým dlouhým názvem, obsahujícím slovo literatura, a také faktem, že je celá psaná v dopisech. Nadšeně jsem si ji odnesla domů, kde jsem ji položila na poličku. A za tři měsíce jsem ji netknutou nesla zpět. Ehm, ano, nepřečetla jsem ji, ačkoliv jsem se na ni hodně těšila a podařilo se mi i několik lidí přesvědčit o tom (bez většího nátlaku), že je skvělá a musí si ji přečíst. Jo, skutečně, aniž bych ji četla. Když jsem teď na knihu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů od Mary Ann Shaffer narazila v jiné knihovně, okamžitě jsem po ní sáhla a tentokrát jsem se do knihy skutečně pustila. Díky bohu za to, je to jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. 

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů - M.A.Shaffer

Příběh je zasazen do prostředí poválečného Londýna, do kterého vstupujeme společně s mladou spisovatelkou Juliet Ashtonovou. Ta se během válečné vřavy vyšvihla do literárních výšin svými humoristickými eseji Izzy Bickerstaff rukuje, které zvedaly náladu sužovanému obyvatelstvu. Teď po válce cestuje Anglií, aby na literárních sezeních pomohla své knize k lepšímu prodeji, a v hlavě už spřádá plán na knihu novou, ačkoliv rozhodnout se, o čem kniha bude a podobné drobnosti, je poněkud náročnější, než si Juliet zprvu myslela. Rozhodně však půjde o něco vážnějšího, než byl Izzy, tím si je naprosto jistá. 

Osud připravované knihy (a samotné Juliet) nabere nový směr poté,  co naše spisovatelka obdrží dopis od neznámého muže z Guernsey. Díky jeho prosbě o další dílo Charlese Lamba se Juliet dozvídá o místním Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek a díky ochotě jeho členů se k ní schází plno dopisů, jeden zajímavější než druhý. Než se Juliet naděje, je svým srdcem a duší stále víc na Normanských ostrovech, ponořená ve fascinujícím příběhu místních lidí a jakkoliv se ji snaží její londýnský život udržet ve víru večírků, divadel a pozornosti jistého mladého gentlemana, srdci člověk neporučí. 

Dále je potřeba říct, že onen takzvaný literární spolek je nehoráznost. Na Guernsey se najdou lidé, kteří tu vyrostli a ctí místní tradice, ale ti se té komedie nehodlají účastnit (i kdyby byli vyzváni). Ze všech členů spolku lze za důvěryhodné pokládat jen dva, a to Ebena Ramseyho a Amélii Maugeryovou. Kromě nich tam patří jeden hadrník, věčně opilý vysloužilý psychiatr, koktavý pasáček vepřů, poskok, co si hraje na lorda, a Isola Pribbyová, aktivně činná čarodějnice, která sama připouští, že připravuje a prodává lektvary. Postupně do svého kruhu přibrali i další osoby stejného ražení, takže průběh jejich "literárních večerů" si raději ani nepředstavovat. 
Vážená slečno, nesmíte o nich psát, ani o tom, co četli - bůhví, jakou literaturu vyhledávali! S upřímným zděšením a obavami věrné křesťanky, Adelaide Addisonová (slečna)

Já jsem se do téhle knížky zamilovala. Do anglického prostředí, do členů spolku, do Juliet a jejích přátel, jejich myšlenek, jejich životů. Zamilovala jsem si prostředí knihy, jazyk, jakým je psána a v neposlední řadě formu dopisů, která knize dává osobitý a jaksi intimnější ráz. Je to jako najít na půdě starou korespondenci, která patřila vaší praprababičce, sedět na zemi a rozkládat kolem sebe střípky minulosti, což vás pohltí natolik, že přestanete vnímat čas i prostor, a vy se prostě jen noříte hlouběji do příběhu, který před vámi ožívá a vychutnáváte si ten hluboký zážitek. 

Jsem naprosto nadšená, že má kniha koncem srpna vyjít znovu, rozhodně si ji plánuji pořídit a jsem si naprosto jistá, že byste si ji měli pořídit i vy. Než bude opět k nesehnání za normální peníz. Kniha vychází, jelikož půjde do kin film. Upřímně, ráda bych se podívala i na ten, dost by mě zajímalo, jak si s příběhem filmaři poradili a jen doufám, že ho nepošlou úplně do kytek. Když nic jiného, je aspoň plný mých oblíbených anglických herců a já věřím, že když odložím přehnaná očekávání a snahu srovnat nesrovnatelné před vchodem kina, mohla bych si to i užít. Ale už teď je mi jasné, že kniha je prostě o pořádný fous lepší. 

Dlouho jsem nečetla knihu, která by na mě udělala takový dojem, kterou bych si v sobě hýčkala a která by tak dlouho po přečtení zaměstnávala moji mysl. Je opravdu škoda, že autorka zemřela dřív, než se dočkala vydání své knihy, o to větší, že už žádnou další nenapíše. Jsem však nesmírně ráda, že tu pro čtenáře zanechala tak jímavé a něžné dílo.  

Autor: Mary Ann Shaffer
Překladatel: Martina Káňová
Počet stran: 264
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2009