Ellis a Michael

Nesuď knihu podle obalu - v případě Slunečnice od Sarah Winmanové to platí dvojnásob. Nevrhnout se na tuhle tenkou knížku, která v sobě ukrývá tolik hlubokého, tolik lidského, by byla nesmírná škoda. Snad jen Sarah dokáže z přátelství dvou mužů udělat poetický zážitek plný upřímnosti, smutku i radosti, hledání a nalezení, přijetí bolesti, sebe sama a osudu. Kdybych se řídila pouhým prvním dojmem, pouhým pohledem, tahle kniha by mi utekla. Nebudeme si nic nalhávat, ta obálka je otřesná a já jen upřímně doufám, že knize neublíží, protože na listech Slunečnice se ukrývá příběh tak dojemný a hodný přečtení, že by mě vážně mrzelo, kdyby zůstala přehlížená v davu. 

Nakladatelství Grada

Ellis Judd se vzbudil do dalšího únorového dne roku 1996. Je pět odpoledne a polštář vedle něj zeje prázdnotou. Následuje každodenní rutina. Koupelna, najíst se, telefonát od Carol, vytáhnout kolo a vydat se zimou vstříc další noční šichtě v automobilce. Kde jsou časy, kdy se sám učil vyklepávat nerovnosti a promáčklinky v karoserii aut. A teď je to on, kdo předává tohle umění dál. Lidé, hluk, kantýna, práce, stále stejná práce, po které nikdy netoužil. Cigareta pod sněhovým nebem, neschopnost - nebo spíš neochota - vrátit se k lince, prokluzující kolo, náraz, zlomená ruka, pocit, že mu nikdy nebylo lépe.

Vzpomínky na dětství, vzpomínky na otce, na matku, na Michaela, na Annie. Kam zmizely všechny ty společné chvíle, kam zmizely hořkosladké pocity dospívání, kam se vytratil pocit štěstí? Odešlo tohle všechno už kdysi dávno s matkou? S parfémem, který halil otce nebo s absencí matčina milovaného obrazu na zdi? Kdy se z něj stala tahle prázdná schránka bez života, beze smyslu, bez přátel. Ztráta, se kterou se člověk nesmíří, kterou nedokáže přijmout, může i toho nejsilnějšího jedince srazit do hlubin věčného bloumání v sobě samém. K uzdravení může vést jen odpuštění, sobě i druhým. A malá změna, třeba v podobě zasádrované ruky a šálku kávy od souseda.

Autonehoda. Před pěti lety. Ale doprdele, řekl Billy. A Aledoprdele byla jediná příhodná odpověď, pomyslel si Ellis. Ne: Ach, to je mi líto, ani To je hrůza. Prostě Aledoprdele. Billy ten rozhovor řídil tak, jak se to už dlouho nikomu nepodařilo, a teď řekl: Vsadím se, že právě tehdy jsi začal brát noční, viď? Myslel jsem si, že to nebude kvůli penězům. Určitě jsi nemohl spát, viď? Já myslím, že bych pak už nedokázal nikdy spát. Billy to ve svých devatenácti letech pochopil. 

Sarah Winmanová má svůj jedinečný styl, který si čtenář buď zamiluje, a pak je to láska na celý život, nebo ho neskousne. Já naštěstí patřím do první skupiny, jsem zamilovaná do poetické hry slov, do slov, která na jedné stránce dokážou pohladit schoulené ustrašené zvířátko uvnitř hlubin naší duše, aby o pár řádků níž zasekly drápy na nechráněné místo. Slunečnice není velké dílo rozsahem ani strhujícím dějem, který by byl plný akce a vzrušení, Slunečnice je velké dílo svou citlivostí, upřímností a otevřeností. Dotýká se témat, která nejsou úplně příjemná, přesto k lidskému životu patří, tak jako chvíle hezké. Slunečnice je krásných chvilek plná, stejně jako těch, které by si člověk raději nepamatoval. 

Jak už to u Winmanové bývá, ani v tomhle kousku nenarazíte na označení přímé řeči, což možná někomu trochu znesnadní čtení, ale není to nic, čeho by se měl pozorný a bdělý čtenář zaleknout. Naopak, v případě jejích knih tahle absence podtrhává jisté kouzlo, které v sobě příběh nese. K tomuhle kouzlu přispívá i rozdělení knihy na části vyprávěné z pohledu Ellise a Michaela, které se vzájemně doplňují a podtrhují celkovou atmosféru knížky. Stále mě fascinuje, jak dokáže Sarah na tak malém prostoru vytvořit tak úžasné dílo, které má, dle mého názoru, až léčivou schopnost ve vztahu ke čtenáři.

Protože, přiznejme si, kdo z nás občas nepotřebuje pohladit po duši, kdo z nás si v sobě nenese drobná zranění z minulosti, kdo se občas necítí ztracený. A tak vám radím, pozvěte si Ellise a Michaela do své knihovny a svých srdcí, rozhodně tím neprohloupíte. 

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Grada!

Autor: Sarah Winman
Překladatel: 
Počet stran: 200
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2018