Ekologická pohádka

Jakmile od knihy něco očekáváte, s největší pravděpodobností jste ji odsoudili k záhubě. Alespoň mně se to tentokrát podařilo. V knihovně jsem si půjčila novinku Anna (Jaký bude rok 2082?) norského autora Josteina Gaardera a mylně jsem se těšila na příjemnou pohádku. Ani nevím, co ve mě tohle očekávání vyvolalo - nejspíš fakt, že jsem nedávno četla dvě skvělé albatrosácké knihy, které si mne získaly. To ovšem o Anně, bohužel, říct nemohu. 

Jostein Gaarder - Anna (Jaký bude rok 2082?)

Anna Nyrudová má velmi bujnou fantazii. Od malička to o ní říkají. Poslední dobou se jí však vybavují příběhy, o kterých s jistotou tvrdí, že jsou pravdivé - možná z jiné skutečnosti. A tak ji před šestnáctými narozeninami vezme maminka k psychologovi. Benjamin - jak se psycholog jmenuje - Annu ujistí, že rozhodně není duševně nemocná. Místo toho si příjemně poklábosí o Annině největším strachu - globálním oteplování.

Nova je nešťastná, jelikož terminál právě zahlásil, že další živočišný druh vymřel. Leguán, antilopa, žirafa, kozorožec - vyhynuli dokonce i v zajetí. Má děsný vztek. Jak to mohly generace před ní dovolit? Zaplavená města, tající ledovce, teplo, déšť, lidé bez domova... Další pípnutí, další navždy ztracený živočišný nebo rostlinný druh. Lidé jsou vážně sobci.

Zdálo se jí, že se jmenuje Nova a má prababičku jménem Anna, která se narodila ve stejný den jako ona. Dnes je 11. prosince 2012 a jí bude zítra šestnáct! Ta prababička, které říkali Pralinka, měla na prstě prsten s rubínem zasazeným ve zlatě, stejný, jaký má Anna na prstě teď. Samozřejmě to byl tentýž prsten - a byl to určitě i stejný prst! Ve snu byla své vlastní pravnouče a viděla sama sebe jako starou prababičku! Nepřipadalo jí nijak podivné, že se ve snu viděla jako vlastní pravnouče, protože jednou se jí zdálo, že je Napoleon, a jednou dokonce divoká husa. Ale byl to všechno sen? Anna si tím nebyla tak jistá. Všechno, co se jí zdálo, jí připadalo tak blízko a tak skutečné. A to nejen ve snu, ale ještě dlouho poté, co se probudila. Za několik generací vezme za své mnoho přírodních oblastí, vyhynou tisíce rostlinných a živočišných druhů. Plná hořkosti a nenávisti se obracela na svou starou prababičku a žádala ji, aby jí vrátila starý svět, přírodu stejně bohatou a různorodou, jako ji prababička zažila na začátku jednadvacátého století. Pak se stal zázrak, protože teď je najednou skutečně začátek století a všechno zlé, k čemu došlo od chvíle, kdy bylo prababičce šestnáct, se napravilo. Anna byla vržena o sedmdesát let zpátky. Ale prožitek snu si ponechala v sobě. Ona a s ní celý svět dostali ještě jednu šanci a mělo to nějakou spojitost s tím záhadným prstenem. 

Po dlouhé době jsem měla problém dočíst knihu. Anna pro mne byla neskutečně nesympatická postava, se kterou jsem se nedokázala sžít, i když jsem se vážně snažila. Pořád jsem čekala na nějaké zajímavé řešení, které nás všechny zachrání. Místo toho jsem zažívala cosi podobného porodním bolestem. Možná jsem opravdu měla raději nechat knihu nedočtenou.

Anna (Jaký bude rok 2082?) není knihou pro každého. Je psaná s vervou hodnou aktivního člena Greenpeace. Pro mne osobně to bylo celé pojaté až příliš zfanatizovaně - a to si nemyslím, že bych byla až takový ignorant, ale bohužel se s autorem ztotožnit nemohu. Možná přeci jen jsem ignorant, ale na mne tahle kniha působila jako "grínpísácký manifest" - a nátlak a hrozivé mávání prstem před obličejem mě osobně spíše odradí, než přiměje k zamyšlení.

Autor: Jostein Gaarder
Překladatel: Jarka Vrbová
Počet stran: 192
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2014