Frankensteinová a spiritismus

První světová válka, španělská chřipka, všudypřítomná vůně cibule, bílé roušky, zvuk sanitek, mrtvoly na chodnících, fotografie, spiritismus. Takhle to vypadalo v Americe roku 1918 - alespoň tak to vidí autorka Cat Winters ve své úžasné prvotině Ve stínu černých ptáků. Nad obálkou této knihy jsem se rozplývala blahem a doufala, že mě příběh nadchne. Po pár stránkách jsem mu naprosto propadla. 

Nakladatelství JOTA

Je podzim roku 1918 a šestnáctiletá Mary Shelley Blacková cestuje vlakem z Portlandu do San Diega, aby zde bydlela u své tety. Za mořem běsní "velká válka" a na kontinentě se nevybíravě rozvaluje "španělská chřipka". V této nehostinné době jsou pro Mary Shelley útěchou dopisy od kamaráda z dětství, milovaného Stephena Emberse, který dobrovolně odešel do armády.

Mary Shelley navštíví po příjezdu do San Diega Juliuse, Stephenova bratra, který si ze smrti dělá živnost - fotí rodiny s duchy zemřelých, které milovali. Alespoň to tvrdí okolí, které se ve svém zoufalství chytá každé možnosti. Mary Shelley však považuje Juliuse za podvodníka. A to i ve chvíli, kdy jí sdělí, že Stephen zahynul v boji a dá jí fotografii, na které je údajně Stephenův duch s ní.

"Stephene?" Hlas mi stoupl o oktávu. Přejela jsem prsty po vlajce a znovu jsem zavřela oči. "Jsi v pořádku?" Chuť v mých ústech byla najednou ještě výraznější a vlajka pod mými prsty jiskřila a praskala. Všechno ostatní v místnosti někam odplulo.  

"Něco není v pořádku, Stephene?" zeptala jsem se znovu a cítila v kostech, že dostanu odpověď. Uběhly tři údery srdce. U ucha se mi ozval šepot. "Něco velice není v pořádku." 

Vyvalila jsem oči. Ohlédla jsem se přes rameno, jestli někdo nestojí nablízku, ale nikdo ke mně nebyl blíž než deset stop. Klesla jsem na kolena, stáhla jsem si roušku a přiblížila holé rty k rakvi. "Řekl jsi právě, že něco velice není v pořádku? Ach, dobrý bože, ty jsi se mnou mluvil?" 

"Mary Shelley?" ozvala se za mnou teta Eva. 

"Stephene, promluv na mě ještě. Co není v pořádku? Co se děje?" Do ucha mě udeřilo další slovo. "Černí ptáci." 

"Co to děláš?" Teta Eva mě popadla za ramena. "Vstaň a nasaď si roušku." 

"On mi něco šeptá. Slyším ho. On mluví." "Tohle neříkej." "Buď prosím tiše - potřebuji ho slyšet. Něco není v pořádku. Něco se děje." 

Dva páry silných mužských paží mě odtáhly zpátky. "Počkejte." Snažila jsem se vyprostit. "On šeptá. Mluví ke mně."  

Zpráva o ztrátě milovaného chlapce dovede Mary Shelley k zoufalému činu, při kterém nakrátko umírá. Nejen že po tomto zážitku cítí v ústech příchuť emocí okolí, ona také slyší a vidí Stephena, který je na pokraji zoufalství. Ač mrtvý, nemůže dojít klidu. Podaří se jim společnými silami odkrýt roušku tajemství děsivých "černých ptáků"?

Obálka Ve stínu černých ptáků - a také pozitivní ohlasy - ve mě vyvolala ohromnou touhu si knihu přečíst. Byla jsem zvědavá, zda za to kniha stojí, nebo ne. Po několika stránkách jsem si říkala "no, docela obyčejné", ale pak to najednou přišlo. BUM! Lehce banální začátek vystřídal příběh, který mě s sebou strhl a podnítil ve mně takovou zvědavost, že jsem četla jedním dechem až do ranních hodin.  

"Příběh o hranici mezi rozumem a šílenstvím,..." napsali o knize v Booklist. Myslím, že to dokonale vystihli. Nechat si ujít tuhle knihu by bylo naprosté šílenství. 

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství JOTA vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Autor: Cat Winters
Překladatel: Libuše Čižmárová
Počet stran: 352
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2014