Dubnová adopce
Kniha měsíce března už má novou maminku - Adélka je konečně šťastné děvče - a to znamená jediné. Další knižní mimino k adopci. Jelikož jsem zjistila, že nemám žádnou "humornou knihu", která by se na tento měsíc hodila, půjdu na to z jiné strany. Před nedávnem jsem viděla "Vítání jara", kdy dítka házela do vody Moranu - vynášeli smrt. A s tématem smrti tu jednu knihu mám.
 |
| Dubnová adopce |
Prosím, seznamte se s knihou na měsíc duben - Accabadora Michely Murgiové.
Příběh dvou žen - Marie, která je dítětem duše a staré švadleny Bonarie, která jí otevřela dveře svého domova a dala jí pocit jedinečnosti. Osudy těchto žen se odehrávají na pozadí Sardinie poloviny 20. století. Jedinečné pouto mezi dvěma ženami přetrhne právě smrt, která k "tetě Bonarii" patří víc, než si kdy Marie mohla myslet.
Pokud byste rádi adoptovali právě tuto knihu, je to velmi jednoduché. Stačí mě sledovat (máte k dispozici FB stránku, bloglovin, či přímo stránku blogu) a napsat mi, pod jakou přezdívkou a kde tak činíte, společně s e-mailem, kam vám mohu - v případě úspěšné adopce - dát vědět.
Do konce dubna máte možnost se adopce zúčastnit. Nebyla bych to já, abych se na něco nezeptala - tentokrát by mě zajímalo, zda si myslíte, že existuje posmrtný život? Věříte, že s tělem zemře vše, nebo že duše člověka přežívá dál? A mohou lidé, které jsme milovali, skutečně odejít? (Ano, pokud zde cítíte nádech Harryho Pottera, máte správný "čmuch".)
A abyste neodpovídali jen vy - v mých představách se lidé, které jsem milovala, dostali do obrovské růžové zahrady. Vše kolem je zahaleno jakousi bílou mlhou. Ženy na sobě mají krásné bílé šaty a slaměné kloboučky - jako by vypadly z díla pana Moneta - a muži elegantní bílé obleky. Všichni se usmívají, nikoho nic netrápí. Ve vzduchu visí štěstí a láska.
Možná trochu naivní představa, ale "vyloupla" se mi již dávno a mně se prostě líbí.
juu adopce knihy to je roztomily, toho sem si vsimla az ted i kdyz uz to asi delas delsi dobu, kazdopadne uzasny napad, moc se mi libi :)
OdpovědětVymazatTahle je čtvrtá. To je tak, když je "jednorázový nápad" prodloužen na akci bez propagace. :D
VymazatKdyž Tě to jako baví, ale vlastně nevíš, jak dlouho v tom chceš pokračovat. :)
Já věřím, musím, jinak bych se zbláznila. Před čtyřmi lety jsme měli vážnou autonehodu, a za volantem mi zemřel někdo hodně blízký. Strávila jsem s ním celé dětství, mohla jsem si s ním o všem povídat, měla jsem ho tak strašně moc ráda.
OdpovědětVymazatNedokážu si představit že už není. Věřím že jeho duše tu stále je, i když z těla je jen prach. Byl do hodný člověk, a jeho duše byla čistá. Někdo si ji zasloužil. :)
jsem se zamyslela, a uplně jsem zapomněla připsat kde Tě sleduji :)
VymazatNa FB jako Veronika Janoušková, na Twitteru jako Owliena, na googlu jako meluzinak@gmail.com ;)
Páni, díky za komentář. Trochu mne z toho "zamrazilo". Já ztratila před rokem člověka, který mi byl od dětství blízký - byl to můj dědeček, muž s velkým M, který byl v mých očích dokonalý (i přes své mouchy).
VymazatObčas mám pocit, jako by v některých situacích stál za mnou a sevřel mi rameno. Je to zvláštní pocit, vždy mě lehce zamrazí, ale přitom tak nějak poklidně. Možná to není on, možná mám jen bujnou fantazii, či se jedná o něco jiného. Ale několikrát jsem již měla pocit, že mi někdo sevřel rameno, nebo jako by poklepal. A vždy jsem si vzpomněla právě na něj.
Já pevně doufám, že posmrtný život existuje. Přece tohle všechno nemůže jednoho dne skončit. Duše musí pokračovat dál, aby se opět povznesla a odčinila tak své karmické dluhy. Doufám, že to jednoho dne neskončí, protože když na to pomyslím je mi s toho ouvej.
OdpovědětVymazatJinak Tě sleduji na FB a zde na tvých stránkách :-)
To mě dříve hodně děsilo - myšlenka, že je život a najednou "není nic". Že je to jako když usneš a je černo a o ničem nevíš. To je trochu děsivá představa. Brrrr.
VymazatPřesně tak, mne také strašila myšlenka .....že už pak nic není....a pořád doufám, že něco po smrti přeci musí být. Ráda čtu knihy s tématem karmy, smrt po životě atd. a nějak mne tyto knihy uklidňují, že by opravdu nemuselo vše jednoho dne skončit.
VymazatAsi jsem trochu cynik, ale nemyslím si, že mě po smrti něco bude čekat. Ale docela se mi zamlouvá myšlenka reinkarnace. Že se prostě jednou objevíte někde jinde a budete někým jiným. Neříkám, že tomu věřím, jen to zní fajn.
OdpovědětVymazatA taky když někdo zemře, neznamená to, že odešel. Všechno přežívá díky vzpomínkám. Lidé, knihy, příběhy... Všechno co si pamatujeme a na co vzpomínáme svým způsobem žije.
Sleduji pod jménem Blog JM
OdpovědětVymazatemail: j.mandragor@gmail.com
Upřímně nad smrtí přemýšlím docela často. Stále přemýšlím, že o tom napíšu nějakou úvahu.
Každopádně pro začátek bych chtěla říct, že neberu smrt jako něco špatného. Když někdo umře, je mi to líto, jistě, ale přece jen si říkám, že každý má právo na smrt. A každý jednou umře.
Jinak jako pohan věřím, že duše člověk neumírá společně s jeho tělem.
No asi se nebudu zbytečně rozepisovat. A snad brzy napíšu tu úvahu, kterou si případně potom budeš moci přečíst ;)