Jako ti ptáci

Před pár dny jsem venčila psa. Bylo krásné odpoledne. Slunce svítilo a příjemně hřálo, ve vzduchu bylo cítit jaro, úplně jste mohli vidět, jak "jiskří vzduch" příchodem nového života. No, já neviděla jen to jiskření. Můj pohled upoutaly dvě hrdličky, které po sobě láskyplně pokukovaly na drátech. Rozplývala jsem se nad romantikou okamžiku. Alespoň chvíli. 

Ilustrační foto z loňska (ale drát je stejný)

Jak rychle to začalo, tak to i skončilo. No, vyvolalo to ve mně myšlenky na lidi a "sex na jednu noc". Ty hrdličky to vše dokonale vystihly. Okouzlení a opojení jeden druhým. Slečna Hrdlička stydlivě skláněla hlavu a pan Hrdlička se nadouval. Seděli od sebe v uctivé vzdálenosti, pokukovali po sobě a dělali krátké krůčky směrem k sobě.

Chvilku se k sobě tiskli, oždibovali si láskyplně zobáčky a přísahala bych, že pan Hrdlička vrkal něco ve smyslu "jsi ta jediná, chci jen Tebe, ano do konce našich dní". Načež zardělá slečna Hrdlička dala nepatrným pokývnutím hlavou najevo, že je připravena.

Pan Hrdlička rozhodně nemeškal. Sotva slečna Hrdlička pokynula, už ji skočil na záda a "šup sem, šup tam" rychlovka byla za námi. Jak se před aktem k sobě láskyplně přibližovali, po aktu se rozpačitě vydávali každý jiným směrem. Slečna Hrdlička vypadala přepadeně a pan Hrdlička využil prvního momentu k tomu aby - ano správně, mohl odletět. 

A já, pozorujíc odlétajícího pana Hrdličku, jsem si v duchu říkala, že se vlastně lidé od těch ptáků příliš neliší.