Konec pohledů z Finska

Tak, dnes jsem ve schránce objevila další kouzelný poklad. Tentokrát to byl pohled od muže (můj první, přeci jen ten postcrossing taky využívají), který je z Brém - sever Německa (přiznám se, že ač jsem maturovala ze zeměpisu a jedná se o naše sousedy, tohle město lehce uniklo mé pozornosti). Tenhle pohled se mi, zatím, ze všech tří došlých líbí nejvíce - je to kombinace krásy a historie a já mám starou architekturu moc ráda (ne že bych se v ní kdovíjak vyznala, ale moc ráda se na ní dívám a kochám se jí).

Pohled od Paula

Pohled od Paula mi udělal radost, ale jak už to tak bývá - chlapi škrábou jako kocouři. Tedy písmo je to krásné, takové "vzletné a kudrlinkaté", ale hůře se mi to luštilo. Ale když už jsem se proluštila ke sdělení, bylo to přesně takové, jak bych si od postcrossingu slibovala - obyčejné a přitom přátelské a srdečné.

Dozvěděla jsem se, že pisatel žije se svým psem, černým mopslíkem (tihle psi se mi vždy moc líbili, taková malá, vtipná prasátka) jménem Otto (jo, první co mě napadlo "jak typické"). Píše o něm, že je to "malý, legrační psík". Taky jsem se dozvěděla, že má Paul rád svoji práci, jen jsem nevyluštila, zda se jedná o slovo "writer" nebo "worker", ale řekla bych, že je spíše sociální pracovník, než že píše pro sociální media. No nevím, prostě se mi více líbí představa toho, že rád dělá sociálního pracovníka.

Krásné zvířecí razítko

Moc mě také potěšilo razítko se zvířátky. Je to roztomilé, připomnělo mi to pohádku, jen teď nevím, jak se jmenovala. Ale mám pocit, že v nějaké si také zvířátka "lezla na záda". Zkrátka tento pohled oceňuji jako velmi příjemný a jsem za něj moc ráda, udělal mi vážně radost. A tady je známka, abyste neřekli, že jsem vás ochudila.

 

Známka