Pletená kniha

Pletení patří do mého života už téměř dva roky. Vedle knih zabralo značnou část mého srdce a musím říct, že mě tahle kreativní činnost velmi nadchla. Líbí se mi, že už v tuhle chvíli dokáži vytvořit něco krásného a zároveň užitečného, přesto je přede mnou ještě spousta nového. Je co objevovat, co se učit, co zkoušet. A myslím, že tahle studnice nikdy nevyschne. A to mě tak moc baví. Nejvíc jsem se nadchla pro pletené šátky. Sama jsem šátková, myslím, že má závislost na šátcích sahá někam k deváté třídě, kdy jsem měla těžce hipísácké období a tahala různě barevné a velké šátky. Od té doby si nedokážu představit, že bych šátek nenosila. Připadám si bez něj skoro jako nahá. 

Když jsem svoje pletení a hotové výtvory sdílela ve své sociální bublině, byla jsem mile překvapená, kolik z vás je mými šátky z duhových klubíček nadšeno. Těšilo mě to, jednoho vždy potěší, když někdo dokáže ocenit jeho práci. Zamilovala jsem si duhová klubíčka, protože jsem milovník barev, neskutečně se mi líbí barevné přechody a v neposlední řadě jde o přízi, která není kousavá. Osobně jsem, žel, trochu citlivka. Vyhovuje mi i fakt, že si mohu navolit barevná klubíčka na přání. A tak jsem si začala vymýšlet barevné kombinace, když v tom mi hlavou probleskl nápad. 

Co kdybych vybírala barvy inspirované knihami? Vždyť jen koleje z Bradavic vydají na čtyři klubíčka. A tak jsem seděla nad sešitem a na podzim loňského roku vznikaly první nápady pro Pletenou knihu. O názvu jsem měla hned jasnou představu, vystihuje můj záměr a spojuje dvě mé lásky dohromady. V té době to byl ještě malý zárodek, o kterém jsem se bavila s mojí milou Malou druidkou, která s nadšením naslouchala mému snění a dodala mi odvahu začít ten sen víc a víc promítat do reality všedních dní. Za tohle Ti nikdy nedokážu dostatečně poděkovat, má milá spřízněná duše.  

A tak se nápad na Pletenou knihu, pletené šátky inspirované (nejen) knižními příběhy dostává z mé hlavy pomalu mezi vás. Překonala jsem první překážky, z nichž valná část plevelí hlavně v mé hlavě. Bude se to někomu líbit? Koupí si to vůbec někdo? Můžu za to skutečně chtít peníze? A není to moc nebo málo? Co když to nebude dokonalé? Vážně to zvládnu? Pletu přeci hrozně pomalu. A určitě jsou tu zkušenější lidé než já. Jistě, jistě, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jenže taky nic nezažije a nikam se neposune a já to musím zkusit, od chvíle kdy mi tenhle nápad prolétl hlavou. 

Možná si skutečně nabiju tlamu. Budu mít doma hromadu šátků, které nikdo nebude chtít. Zbytečně jsem vyhodila peníze za živnosťák, protože ač mi spousta lidí radila prodávat na černo, není to moje cesta (rozuměj nemám na to koule a vlastně ani žaludek). Možná, možná, možná. Ale já věřím tomu, že když něco dělám s láskou a od srdce, že si to cestu k těm správným duším najde. Věřím v sebe i v Pletenou knihu.