Dva vlci v nás

Ráda čtu knihy s tématikou druhé světové války. Většinou jsem z toho pak několik dní rozhozená, protože přiznejme si, nejde o lehké téma. Přesto jsou spisovatelé, kteří dokáží téma zpracovat s jistou dávkou naděje a najít v tom neskutečném zlu něco dobrého. To se podařilo i švédské autorce Elisabet Nemert v knize Čas vlků. Autorka nás ve své knize zavede do Švédska v období druhé světové války, přibližuje její dopad na severské země, přesto zde druhá světová není hlavním hrdinou, spíše jen kulisou pro lidské osudy, pro poselství dobra, malého i velkého, pro lásku, naději a víru v lidstvo. To vše protkané symbolikou a tajemnem přírody.

Nakladatelství Cosmopolis

Magdalena Liljedahlová sedí ve vlaku na cestě do rodné vsi. Těší se na dům svých zesnulých rodičů, na místo svého dětství. Zároveň se však ošívá nad představou, kde mají s bratrem trávit sobotní večer. Zámek Södertuna v ní vyvolává pocity podřadnosti. Ona i Nils vyrůstali v chudobě, alespoň do smrti rodičů. Poté se v jejich životě zjevil strýček, který v mládí emigroval do Ameriky, a přivezl s sebou své poslední chvilky, prostor pro vzdělání obou dětí a v neposlední řadě nemalé jmění. A ačkoliv Nils našel úspěch v oblasti obchodu a ona sama byla velmi vzdělanou mladou ženou, přednášející na univerzitě a s ambicemi stát se novinářkou, ten vštípený pocit, že by se měla "klanět lepším lidem" je v ní zakořeněný až příliš hluboce.

Carl-Magnus Rytterholm stojí ve svém pokoji a přemýšlí nad tím, proč zrovna on musí protrpět tradiční velikonoční večeři, kterou pořádají jeho rodiče. Je to mladík plný sil, měl by si užívat s přáteli, bavit se, smát se, vyhřívat se na slunci svého postavení. Stýskalo se mu po životě ve Stockholmu. Tam si mohl žít dle svého, obklopen stejně bujarými přáteli, obdivovateli Adolfa Hitlera a jeho skvělé vize. Jak jen se těšil, až uvidí Německo s jeho plány a nadšením na vlastní oči. Jenže dnes, dnes musí být poslušným synáčkem na místě, které mu kdysi bylo blízké, ale se kterým zpřetrhal uvnitř sebe všechny vazby. 

Starý, zjizvený voják seděl na břehu spolu se svým malým vnoučkem a hleděli na nekonečné moře. Sevřel jeho malou ručičku ve své a řekl: "V srdci každého člověka žijí dva prastaří vlci. Bydlí tam od počátku věků a bez ustání spolu soupeří o nadvládu nad tlukoucím srdcem. Jeden se jmenuje Strach a Nenávist, druhý Láska a Důvěra." Chlapec se podíval na dědečka důvěřivýma očima a tiše se zeptal: "A který z těch vlků vyhraje, dědečku?" Stařík pohladil vnuka po hebké tváři a odpověděl: "Vyhraje ten, kterého v sobě sytíme."  

Bílá vlčice musí opustit známé teritorium, aby ochránila sebe a život, který v ní roste. Vyhnána krvelačným zlem v podobě šedého vlka, putuje vlčice až na pokraj svých sil, do vzdálených lesů, kde v těsném sousedství leží honosný zámek Södertuna. Zde nalezne útočiště, pod bdělým zrakem krkavce, v chatrči místního správce, pro kterého příroda a les znamená celý život. Pro tuto chvíli je vlčice v bezpečí, ovšem nad lesem se stahují mračna, tak jako nad celou Evropou. Zlo se pomalu a nezadržitelně blíží a zamíchá s osudy tak zvláštně, že by tomu Magdalena ani Carl-Magnus během velikonoční večeře nechtěli a nemohli věřit.

Čas vlků mi přinesl příběh plný naděje, který mě osobně naplnil vírou v dobro, které se v lidech nachází. Ano, může to znít možná až směšně, vzhledem k tomu, jakého zvěrstva se příznivci Třetí říše dopouštěli, ale myslím, že jsou to právě skutky dobra, menší či větší, které bychom si měli připomínat stejně naléhavě, možná ještě naléhavěji, jako zlo a bezpráví. Zprvu jsem měla poněkud problém se švédskými názvy, ale časem mě to přestalo rušit a já se ponořila do příběhu, sledovala osud Magdaleny a Carla-Magnuse, sem tam si vyhledala něco o jménech skutečných lidí, které autorka v knize zmínila, a dozvěděla se tak spoustu nového.  

Vedle čtivého příběhu, u kterého jsem doufala ve šťastný konec pro všechny zúčastněné, se mi dostalo i jistého náhledu, jak válka doléhala právě na Švédsko, ale i Finsko a Dánsko. Přiznám se, že tahle část válečné vřavy pro mne byla novinkou, o to poutavější čtení to pro mne bylo. Autorka mistrně propojila skutečné události s dávkou laskavosti a odvahy. A mně nezbývá, než vám knihu doporučit a věřit, že i já bych se v nelehkých časech dokázala zachovat správně.

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Grada!

Autor: Elisabet Nemert

Překladatel: Jan Marek Šík

Počet stran: 360

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání: 2018