Naše holka Bridgetka

Když se potkáte se starou známou, můžete reagovat různě. Můžete být zklamání, protože není taková, jaká bývala (případně je právě taková, jaká bývala). Nebo můžete mít ohromnou radost z opětovného setkání, z toho, že spolu strávíte trochu času. Když se mi do rukou dostala nová Bridget Jonesová: Láskou šílená britské autorky Helen Fielding, pocítila jsem obrovskou radost. Tahle zoufalá, ztřeštěná, tlustá a věčně kouřící pohroma mi přirostla k srdci. Ve chvílích, kdy jsem se cítila zdeptaná a na dně, mě její trapné chvilky vždy rozveselily. A tak jsem se z její společnosti těšila. 

Nakladatelství XYZ

Bridget Jonesová je ve svých jednapadesáti letech matkou dvou dětí - starší Billy chodí do školy a malá Mabel do školky. Že by konečně idylka? Nikoliv. Bridget je opět sama, obklopená mateřskými povinnostmi, které ji často vrhají do úsměvných situací a lehce ztěžují nalezení mužského protějšku. 

Aby všeho nebylo málo, propadá moderním vymoženostem, jako Twitter, esemeskování a internetové seznamky, zároveň se snaží prorazit u filmu jakožto scénáristka. Přes svůj věk a status matky je to stále ta stará známá, kterou provází jeden trapas za druhým, prapodivné myšlenkové pochody, staří přátelé a místo cigaret nikotinové náplasti Nicorette.  

"Chci říct, že u mužů v Bridgetině věku nabídka převyšuje poptávku. Kdežto na její dveře nikdo neklepe, že ne? Kdyby byla muž ve středním věku s vlastním domem, příjmem a dvěma nezaopatřenými dětmi, podávaly by si u ní dveře ženy toužící o ni pečovat. Ale podívej na ni." Cosmo mě sjel pohledem. "No, ano, měli bychom jí někoho dohodit," přikývl. "Jen mě nenapadá, kdo by, víš, v jistém věku..."
"Fajn," vybuchla jsem. "To by stačilo! Co tím chcete říct - ,ve středním věku´? Za časů Jane Austenové už bychom dávno všichni byli pod drnem. Dnes máme šanci dožít se stovky. Takže nejsme ani v půlce života. I když. Ano. No, vlastně jsme, když o tom tak přemýšlím. Jenže jde o to, že celý ten výraz ,střední věk´ vyvolává jistou předpojatost." 
Zpanikařila jsem, zalétla jsem pohledem k Woney a cítila, jak bezmocně mizím v temné díře... "Jistou... cosi ukončeného, jistou nepoužitelnost. Takhle to přece vůbec být nemusí. No tak, proč se domníváte, že nikoho nemám jen proto, že o tom tady nekvákám? No tak, třeba přítele mám, a ne jednoho!" To už na mě všichni civěli, málem u toho slintali.   

"Střední věk" je pro Bridget trochu strašákem, stejně jako fakt, že je opět sama, i když nedobrovolně. Přesto vše zvládá s vtipem sobě vlastním, s občasnou katastrofou a lehkým "překročením mezí". Je pravda, že místy je příběh lehce přitažen za vlasy, až to hraničí s trapností, přesto jsem si Bridgetinu společnost v podzimních dnech užívala.

Tahle kniha přináší hlavně pobavení, odreagování a příjemné chvíle smíchu, kdy můžeme vypnout a na nic nemyslet. Není to "vysoká literatura", ale tu by čekal snad jen blázen. Pokud jste si Bridget zamilovali v předchozích dílech, otevřete svou náruč a s láskou uvítejte její společnost.

Pánové, ruce pryč - a vy dámy, vy si udělejte chvilku pro sebe. K podzimu se nic nehodí víc než šálek teplého čaje, svíčky, hřejivý svetr a příjemná knižní společnost - a tou Bridget bezesporu je.

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství XYZ vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Autor: Helen Fielding
Překladatel: Barbora Punge Puchalská
Počet stran: 384
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2014