Čaroděj, sibiřský šaman
Příběhy provázejí lidstvo od nepaměti. Stále pro nás mají velký význam, i když před veškerou "moderní vymožeností" ustupují lehce do pozadí. Přesto - nebo možná právě proto - se najde spousta lidí, kteří se rádi vydávají po stopách minulých, po tradici, souznění s přírodou, přirozenosti. Kniha Dědeček Oge - Učení sibiřského šamana české etnografky Pavlíny Brzákové nás odnese mezi "lesní lidi" žijící v oblasti sibiřské řeky Podkamenné Tunguzky. A mezi nimi žije obyčejný chlapec, kterého čeká neobyčejná cesta životem.
Malý Oge byl hravý chlapec, stejně jako ostatní. Houpal se na mladých břízkách, hrál si s dětmi na lovce, sedával u potoka a proháněl kamenné soby, jak to viděl u dospělých. Měl několik bratrů, otec byl zdatný lovec, takže hladem netrpěli, užíval si radostného dětství. Dokud se na něj stařec Kutuj, kterého se v táboře každý bál, zvláštně nezadíval. Tak zvláštně, až se malý chlapec vyděsil, co s ním bude.
Kutuj v chlapci viděl něco, co ostatní děti v táboře postrádaly. Pochopil, že je jiný, že je ten pravý, komu může předat své znalosti. Už ani nedoufal, že se někdo takový najde. V ten okamžik připravil Ogemu osud, který ho vytrhl z rodinného čumu a přiblížil ho Chergu Burga - podsvětí a mocným duchům. Cesta šamana je jen pro silné osobnosti, jen ty mohou obstát.
Dědeček Oge mě vtáhl mezi své stránky, měla jsem pocit, že se vznáším kolem Ogeho, jako jeden z jeho zvířecích duchů. Fascinoval mě popis zasvěcení šamana a také to, jak je jednoduché zničit rovnováhu něčeho křehkého a funkčního. Čím více se člověk vzdaluje své vlastní podstatě, tím víc si ubližuje. Kniha je doplněna krátkými příběhy "lesních lidí", jenž si Oge zapisoval - moudrosti těchto zapomenutých lidí bychom si měli vážit a vzít si ji za vlastní.
Autor: Pavlína Brzáková
Počet stran: 256
Nakladatelství: Eminent
Rok vydání: 2004
 |
| Nakladatelství Eminent |
Malý Oge byl hravý chlapec, stejně jako ostatní. Houpal se na mladých břízkách, hrál si s dětmi na lovce, sedával u potoka a proháněl kamenné soby, jak to viděl u dospělých. Měl několik bratrů, otec byl zdatný lovec, takže hladem netrpěli, užíval si radostného dětství. Dokud se na něj stařec Kutuj, kterého se v táboře každý bál, zvláštně nezadíval. Tak zvláštně, až se malý chlapec vyděsil, co s ním bude.
Kutuj v chlapci viděl něco, co ostatní děti v táboře postrádaly. Pochopil, že je jiný, že je ten pravý, komu může předat své znalosti. Už ani nedoufal, že se někdo takový najde. V ten okamžik připravil Ogemu osud, který ho vytrhl z rodinného čumu a přiblížil ho Chergu Burga - podsvětí a mocným duchům. Cesta šamana je jen pro silné osobnosti, jen ty mohou obstát.
"Vidím, že toho víš už hodně," kývl had. "Pak bys také mohl pochopit, že jsem hadovým služebníkem. Nejsem mrtvý, sloužím Podsvětí, kterému tvoji lidé říkají Chergu buga. Když mě vyvedeš odsud a vezmeš mě s sebou, budu sloužit na zemi tobě, i když jsi ještě malý chlapec. Ale na věku nezáleží. Důležitá je osobní síla, a tu zřejmě máš!"Dědeček Oge je úžasný příběh chlapce, jenž objevuje své schopnosti, prolínající se s příběhem starce, který se ocitl na sklonku svého života a bolestně si uvědomuje, že nic není, jako bylo dřív. Příběh o změnách, které s sebou přináší pokrok, konec "lesních lidí", démon alkohol. Příběh, jenž je místy těžko uvěřitelný, téměř pohádkový, přesto však založený na pravdě. Příběh jednoho léčitele, čaroděje, staré duše tajgy.
"Jsi větší než já, nosíš mě na zádech. Jak bych tě já odsud mohl vyvést?" podivil se chlapec. "A co ta řeka? Myslíš, že doplaveme proti jejímu proudu až k prameni? Podívej, jak je tu silný proud." "Neměj strach, jsem silný pomocník!" řekl had a vklouzl do vody, až vystříkla. Oge se rázem ocitl vedle něj, držel se hnědého, šupinatého těla a natahoval krk, aby se vůbec mohl nadechnout. "Utopíš mě!" vykřikl. A v ten okamžik se had potopil a Oge se ocitl pod vodou.
Dědeček Oge mě vtáhl mezi své stránky, měla jsem pocit, že se vznáším kolem Ogeho, jako jeden z jeho zvířecích duchů. Fascinoval mě popis zasvěcení šamana a také to, jak je jednoduché zničit rovnováhu něčeho křehkého a funkčního. Čím více se člověk vzdaluje své vlastní podstatě, tím víc si ubližuje. Kniha je doplněna krátkými příběhy "lesních lidí", jenž si Oge zapisoval - moudrosti těchto zapomenutých lidí bychom si měli vážit a vzít si ji za vlastní.
Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Eminent!
Počet stran: 256
Nakladatelství: Eminent
Rok vydání: 2004
Tahle kniha se mi moc líbila :) Naprosto mě fascinovala.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že nejsem jediná fascinovaná. :) Byla zvláštní, příjemně zvláštní a přitom tak skutečná. Jen mi z ní bylo trochu teskno... Tobě ne?
Vymazat