Každý někdy začínal
Pokud vám název přijde povědomý, pak ano - Každý někdy začínal je novým projektem blogerky Míši z Tisíce životů. Projekt má být "vyzpovídáním" zkušenějších blogerů, tím pádem přínosem pro začínající tápavce. Šestnáct otázek se sneslo k blogerům, (trošku víc jak) šestnáct jich přislíbilo účast. Asi si říkáte, proč o tom píši, když mé jméno na seznamu není. Je to proto, že tam být mělo. Míša se obrátila i na mne. Chtěla jsem se zúčastnit, ovšem po obdržení otázek jsem musela odmítnout. Nebylo to tím, že by její otázky byly špatné. Jen prostě nebyly pro mne - zjistila jsem, že na ně nedokážu odpovědět. Vnitřně na ně nechci odpovědět. Slíbila jsem, že vysvětlím proč to tak cítím.
Tak trochu to souvisí s článkem, který jsem psala nedávno - o tom, že se občas chováme hloupě. Nejsem ten správný člověk, který by měl komukoliv radit s jeho blogem. Nejsem "čistokrevný knižní bloger". Svoje Hnízdo jsem zakládala čistě pro sebe, fungovalo jako síť k polapení mých myšlenek. Až časem se dostalo do dnešní podoby. Mám několik spoluprací a věrných fanoušků a dělá mi to radost, ovšem pokud bych to dělala jen pro "fanoušky a knihy zdarma", nebylo by to k čtení, nebylo by to k ničemu.
Nejsem schopná radit začínajícím knižním blogerům, protože sama tak úplně do dnešní knižní blogosféry nezapadám (nebo si to aspoň myslím). Nemám univerzální návody na střádání spoluprací, hromadění fanoušků, projekty se mi v zásadě vyhýbají obloukem, na srazování moc nejsem. Mám pár svých oblíbených blogerů, ke kterým chodím ráda, vážím si toho, co dělají a jejich styl a osoby jsou mi blízké (ale je jich jako šafránu).
Pokud bych však přeci jen měla rozdat nějaké rady, zněly by takto: buďte sami sebou. Nenechte se semlít vidinou hromady fanoušků a knih zadarmo. Blogování musí dělat předně radost samotným blogerům, teprve pak může plně těšit čtenáře. Stejně jako v jiných oblastech života - nikdy se nezavděčíte lidem všem. Nesnažte se o to, vede to jen k depresím. Stejně tak se s okolím nesrovnávejte - stejné schody do pekla.
Nepodkopávejte sami sebe a nežeňte se za něčím jen proto, že to mají ostatní. Zvolte si svou vlastní cestu, ne cestu lidí kolem vás. Možná bude delší a "trnitější", ale bude vaše a udělá vám daleko větší radost. Inspirujte se - ale vždy přiznejte, u koho jste inspiraci pochytili. S tím souvisí - odkazujte a nekraďte. Internet kupodivu není (možná překvapení) místo, kde si můžete dle libosti brát, co se vám zlíbí; za většinou článků je autorova snaha - respektujte ji.
 |
Tak trochu to souvisí s článkem, který jsem psala nedávno - o tom, že se občas chováme hloupě. Nejsem ten správný člověk, který by měl komukoliv radit s jeho blogem. Nejsem "čistokrevný knižní bloger". Svoje Hnízdo jsem zakládala čistě pro sebe, fungovalo jako síť k polapení mých myšlenek. Až časem se dostalo do dnešní podoby. Mám několik spoluprací a věrných fanoušků a dělá mi to radost, ovšem pokud bych to dělala jen pro "fanoušky a knihy zdarma", nebylo by to k čtení, nebylo by to k ničemu.
Nejsem schopná radit začínajícím knižním blogerům, protože sama tak úplně do dnešní knižní blogosféry nezapadám (nebo si to aspoň myslím). Nemám univerzální návody na střádání spoluprací, hromadění fanoušků, projekty se mi v zásadě vyhýbají obloukem, na srazování moc nejsem. Mám pár svých oblíbených blogerů, ke kterým chodím ráda, vážím si toho, co dělají a jejich styl a osoby jsou mi blízké (ale je jich jako šafránu).
Pokud bych však přeci jen měla rozdat nějaké rady, zněly by takto: buďte sami sebou. Nenechte se semlít vidinou hromady fanoušků a knih zadarmo. Blogování musí dělat předně radost samotným blogerům, teprve pak může plně těšit čtenáře. Stejně jako v jiných oblastech života - nikdy se nezavděčíte lidem všem. Nesnažte se o to, vede to jen k depresím. Stejně tak se s okolím nesrovnávejte - stejné schody do pekla.
Nepodkopávejte sami sebe a nežeňte se za něčím jen proto, že to mají ostatní. Zvolte si svou vlastní cestu, ne cestu lidí kolem vás. Možná bude delší a "trnitější", ale bude vaše a udělá vám daleko větší radost. Inspirujte se - ale vždy přiznejte, u koho jste inspiraci pochytili. S tím souvisí - odkazujte a nekraďte. Internet kupodivu není (možná překvapení) místo, kde si můžete dle libosti brát, co se vám zlíbí; za většinou článků je autorova snaha - respektujte ji.
Asi hlavní důvod, proč jsem se nezúčastnila je fakt, že si myslím, že člověk by měl hledat inspiraci hlavně sám v sobě. Překonávat sám sebe, ne ostatní. A stejně tak si myslím, že cesta, kterou si prošlapeme sami, má daleko větší přínos pro nás samotné.
Daffi, pěkně si to napsala :-)
OdpovědětVymazatDěkuji. :)
VymazatHezky jsi to napsala, já se rozhodla účastnit a také mám v plánu radit hlavně, aby si to každý dělal po svém a od srdce :)
OdpovědětVymazatViděla jsem, že jsi mezi zúčastněnými (jsi jeden z mých šafránů). :) Na Tvé "rady" jsem docela zvědavá, protože vím, že budou právě "srdcové". :)
VymazatDobře napsané. Vyskočení ze škatulky není na škodu. Někdy je právě ta originalita to co může zaujmout. Pokud bude 10 rad a sto bloggerů se jí bude řídit už je to o ničem..
OdpovědětVymazatDěkuji. :) Jo, to je přesně ono - spousta lidí dělá vše stejně a to je trochu nuda a trochu škoda. Věřím, že některé rady budou přínosné, jen se obávám, aby si to začínající pisálci nebrali příliš k srdci a nebylo to tu ještě víc "jak přes kopírák". Inspirace je fajn, ale bohužel dost často ji nedokážeme odlišit od kopírování... a to je škoda...
VymazatHezký článek, děkuju za vysvětleni, naprosto tě chápu :) doufám, že projekt nebude brán tak, že by začínající blogeři se měli smažit překonávat ty kteří jim radí. Chtěla jsem jen ukázat názory a cesty ostatních, protože i když by si člověk měl dělat blog jen podle sebe, věřím, že pár rad a ukázek cest, kterými se blogeři mohou ubírat, může někomu začátky ulehčit :)
OdpovědětVymazatDěkuji. Nemyslela jsem to nijak zle, a chápu, že chceš tápavcům pomoc do začátku. Věřím, že se to nijak nezvrhne a určitě si to najde spoustu čtenářů, jenž projekt ocení.
VymazatJen se necítím tolik "vnořená" do blogosféry, abych mohla radit dle Tvých otázek. :) Prostě na ně nedokážu odpovědět. Nešla jsem dle Tvých otázek, spíš cestou "někam mě to dovede". :)
To jsem z tveho clanku opravdu pochopila a jsem rada, ze jsi mi to takhle osvetlila a vlastne nam vsem dala duvod k zamysleni :))
VymazatMluvíš mi z duše. Docela mi trvalo, než jsem se k takovému tomu "vnitřnímu klidu" dostala. Asi proto jsem si založila blog až teď v "pokročilejším" věku. :o) Nemám nervy na to psát články každý den. Píšu jenom, když mám čas a chuť. A píšu o tom, co mě baví. Nezajímají mě nějaká "zaměření" blogu a podobné věci. Čtenáře moc nemám (těm pár jsem přesto vděčná), ale stejně jsem nejspokojenější na světě! :o)
OdpovědětVymazatJá jsem měla klid ze začátku. Pak jsem dostala nějaký zcestný pocit, že abychom mohla fungovat, měla bych se zapojit do komunity. No, moc mi to nešlo a spíše mě to zklamalo. Takže se držím zase své cesty. A potkávám na ní super lidi. :) Nemá smysl se stresovat. :))
VymazatJinak je Tvůj blog pěkný, už mě tam máš taky. :))
Myslím, že jsi se měla zúčastnit. Aspoň by Tvoje odpovědi byly zase z trochu jiného úhlu pohledu než z klasických blogerských :)
OdpovědětVymazatDíky Vojto. :) Možná máš pravdu, asi by to bylo zajímavé. :) Ale takhle to stačí. :)
VymazatMoc pěkně napsané! :) Já se projektu zúčastnila, i když je pravda, že k některým otázkám jsem neměla mnoho co poradit (zejména projekty nějak plují mimo mě, tedy z větší části). Mně osobně se ten projekt líbí tím, že dává dohromady několik různých pohledů na totéž. Ale z velké části souhlasím i s tím, cos napsala tady. Nejdůležitější věc na blogování je ta, aby měl člověk ze své snahy sám dobrý pocit. Pocit, který se neměří na pravidelné čtenáře, ani na množství spolupracujících nakladatelství.
OdpovědětVymazatDěkuji! :) Máš pravdu, že různé pohledy budou zajímavé. Mně jen otázky přišly příliš zaměřené na fanoušky, jak je získat, projekty, atd. A to jde nějak mimo mě.
VymazatA nerada bych podávala začínajícím zrovna takový náhled, protože přesně jak jsi napsala - nejdůležitější je ten dobrý pocit. :) Právě začínající pisatelé jsou velmi ovlivnitelní a bohužel pro některé je vidina "fanoušků a knih zdarma" velkým lákadlem.
Moc hezký článek, vždycky máš hluboké myšlenky, které člověka donutí se zamyslet sám nad sebou. :-) Stejně jako ty se necítím tak úplně spřízněná do knižní blogosféry, ale je to tím, že jsem poměrně nová, nejsem tak moc aktivní a věnuji se spíše pouze recenzím, projekty se mi vyhýbají obloukem. :-) Ale když už něco napíšu, dělám to proto, že prostě musím, chci to ze sebe vydat, chci se s ostatními podělit, přinést jim inspiraci, stejně tak, jak to vyhledávám já. :-)
OdpovědětVymazatDěkuji. :) Jsem ráda, že Ti tak mé myšlenky přijdou. :) Já mám taková období - jsou chvíle, kdy se mi nechce nic a pak je pár dní, kdy mám takovou tvůrčí energii. :)) Ale rozložit to je pro mne náročné.
VymazatDěkuji. :) Ty jsi to také krásně shrnula. :) Je pravda, že v dnešní době je čím dál těžší být sám sebou, neb tlak okolí je nesmírně silný...
OdpovědětVymazat