Adopce č. 1
Je to tu! Přináším vám první adopci - tedy první v novém kabátku. Jak jsem psala začátkem měsíce, knižní adopce u mne na blogu nahradí soutěže. Adopce mi zní mnohem lépe - je v ní obsažen určitý vztah. Příjemné je, že tentokrát to bude bez povinnosti všemožného sledování - máte možnost získat knihu (téměř) jen tak. Téměř, protože pořád tu bude má otázka. I když tentokrát nemusíte ani odpovídat - bude losovat random. (Kdybych vybírala já, museli byste se trošku víc snažit, ale začneme zlehka.)
Jíst, meditovat, milovat - to je první kniha, která hledá nový domov. Upozorňuji, že kniha není úplně nová. Jedná se o výtisk, který jsem pro vás koupila na Smíchovském nádraží v antikvariátu (tam to mám moc ráda, našla jsem tam už nejeden poklad.) Kniha je určena (spíše, ale třeba si i pánové pěkně počtou) ženám - já osobně jsem ji četla před čtyřmi lety, ještě než šel do kin film. Okouzlila mne. Byla v tu chvíli to pravé, co jsem potřebovala.
Mám v plánu si knihu přečíst v budoucnu znovu, jsem zvědavá, jak na mne bude působit. Možná jde o malé klišé - žena, která má vše a přitom není šťastná. Ale mně osobně se zkrátka líbila její pouť - a nejvíc jsem byla zlákaná zastávkou v Indii (kniha je rozdělena na tři části, jak napovídá název: Jíst - Itálie, meditovat - Indie a milovat - Bali). Kniha Jíst, meditovat, milovat je skutečnou životní cestou samotné autorky - možná proto je mi tak blízká. Krom jiného dává naději, že změna je možná vždy - stačí vzít život do vlastních rukou.
Ale dost už bylo vykecávání, na ředě jsou důležitější informace. Jak jsem již psala, žádné sledování po vás nechci. Adoptivního přítele téhle knihy bude losovat random, takže nemusíte odpovídat, pokud se vám nechce - v tom případě jen napište do komentářů svůj e-mail, abych vás mohla zařadit a případně vám měla kam napsat. A pro ty z vás, kdo rádi odpovídáte - i vás poprosím o mail - tu mám zvídavé otázky - nemusíte odpovídat na všechny, klidně si vyberte jen něco.
 |
| Adopce - úvodní článek |
A jaké knihy se dnešní adopce týká?
Jíst, meditovat, milovat - to je první kniha, která hledá nový domov. Upozorňuji, že kniha není úplně nová. Jedná se o výtisk, který jsem pro vás koupila na Smíchovském nádraží v antikvariátu (tam to mám moc ráda, našla jsem tam už nejeden poklad.) Kniha je určena (spíše, ale třeba si i pánové pěkně počtou) ženám - já osobně jsem ji četla před čtyřmi lety, ještě než šel do kin film. Okouzlila mne. Byla v tu chvíli to pravé, co jsem potřebovala.
Mám v plánu si knihu přečíst v budoucnu znovu, jsem zvědavá, jak na mne bude působit. Možná jde o malé klišé - žena, která má vše a přitom není šťastná. Ale mně osobně se zkrátka líbila její pouť - a nejvíc jsem byla zlákaná zastávkou v Indii (kniha je rozdělena na tři části, jak napovídá název: Jíst - Itálie, meditovat - Indie a milovat - Bali). Kniha Jíst, meditovat, milovat je skutečnou životní cestou samotné autorky - možná proto je mi tak blízká. Krom jiného dává naději, že změna je možná vždy - stačí vzít život do vlastních rukou.
Ale dost už bylo vykecávání, na ředě jsou důležitější informace. Jak jsem již psala, žádné sledování po vás nechci. Adoptivního přítele téhle knihy bude losovat random, takže nemusíte odpovídat, pokud se vám nechce - v tom případě jen napište do komentářů svůj e-mail, abych vás mohla zařadit a případně vám měla kam napsat. A pro ty z vás, kdo rádi odpovídáte - i vás poprosím o mail - tu mám zvídavé otázky - nemusíte odpovídat na všechny, klidně si vyberte jen něco.
Na jakém místě byste chtěli hledat sami sebe? Je reálné, nebo existuje jen ve fantazii? Které místo ve vás vyvolává pocit vyrovnanosti, na jakém místě se cítíte volně jako ptáci? Jaká činnost vám dodává pocit spojení se sebou?
Adopce potrvá od 18.8. do 31.8. do 18:00. Poté vyhlásím vítěze - a aby to vyhlášení nebylo tak suché, odpovím v něm na výše uvedené otázky.
Kdysi, když jsem zkoušela "meditovat" nebo relaxovat, tak jsem si představovala sama sebe, na takovým zeleným paloučku, kde jednu "stěnu" tvoří vysoká skála, ze které dolů stéká vodopád, přímo do takového malého jezírka s průzračnou vodou. Tráva byla měkká, voda křišťálová a celé místo bylo obehnané skalami a stromy, takže působila uzavřeně, tot odpověď na první otázku :)
OdpovědětVymazatNejradši to mám na chatě, v přírodě, nebo ještě líp na zřícenině nebo na jednom ysokým kopci, kde je nahoře balvan, na který se dá posadit, tam jsem vždycky chodila přemýšlet, protože nikde v okolí nikdo nebyl.
Kdysi to bylo kreslení a růční práce, teď mám pocit, že jsem se trochu ztratila, asi se budu muset vrátit zpátky, a zase takovou činnost najít :)
terezkvapilova@gmail.com
Králík v krabici
Já tedy klidné meditace moc nezvládám. Raději používám tanec. :) Teda, tanec - roztodivné pohyby. :)) Ale když jsem si představila Tvé místo, líbí se mi tam. Já jsem se občas, když jsem nemohla usnout, ocitla na písčité pláži, mezi běžícími koňmi - buď jsem běžela s nimi, nebo letěla nad nimi.
VymazatTaké mám ráda přírodu, daleko od lidí. :) Ten balvan bych někdy ráda "poznala". :)) O ztracení se mi ani nemluv. Člověk se za život ztratí asi několikrát - nebo aspoň já ano.
Díky za Tvé odpovědi . :)
Snažím se najít vyrovnanost ve skutečném životě, protože nechci unikat do fantazie. Akorát se to poslední dobou moc nedaří, protože mě hodně věcí snadno rozhodí, ale něco mi říká, že práce, do které jsem dneska nastoupila, mě v tomhle nejspíš v budoucnosti změní. Bude to hodně drsné.
OdpovědětVymazativet1624@seznam.cz
To je můj velký problém - umím se nakrásně ztrácet ve světě fantazie a realita mě pak velmi ubíjí... Hmmm, změní k horšímu, nebo k lepšímu?
Vymazatpavlinaplevova@seznam.cz
OdpovědětVymazatlenka.durcekova@gmail.com
OdpovědětVymazataderos1@atlas.cz
OdpovědětVymazatLucinda.books@seznam.cz
OdpovědětVymazatkleria.amanda@seznam.cz
OdpovědětVymazatVelkoměsto. Nejlíp v cizině. Sama.
OdpovědětVymazatjanebenesova@gmail.com
Velkoměsto - je pravda, že když jsem v nějaké větším městě, je to svým způsobem potěcha duše, ale ne vždy bych se tam dokázala najít. :)) V cizině a sama - souhlas. :))
VymazatMilá Daffodilo,
OdpovědětVymazatv tuto chvíli sama sebe vidím při východu slunce někde u móře (nikdo, nikde ;-) ) - to je teď. Ale jinak bych sama sebe našla ve snu, který si snad časem splním (takové to klišé: šťastná rodina, smějící se děti, pobíhající psík, roubenka na samotě u lesa...). Zda pro mě bude jednou reálné se teprve uvidí.
Vyrovnanost a volná jako pták se cítím v přírodě u mého bydliště, kde znám každý kámen a trs trávy.
Činnost spojení? Hmm asi každá výtvarná činnost, když tvořím "hodnoty", a potom při sportu.
To jsou mé odpovědi na Tvé otázky <3...
Sarincinka@seznam.cz
Moc děkuji za krásnou odpověď. :) Ráda bych Tvou snovou realitu navštívila. :) Výtvarné činění podporuji, na sport jsem líné děvče. :)) Děkuji za krásné odpovědi. <3
Vymazatfranckova.veronika@seznam.cz
OdpovědětVymazatHledat sama sebe, tak to nejlépe někde daleko od lidí, které znám a rozhodně v zahraničí, kde je jiná kultura. Nejvíc si přijdu volně jako pták asi někde v zahraničí a nejlépe u moře, tam se opravdu úplně uvolním a zapomenu na vše.
OdpovědětVymazatnikolwernerova@gmail.com
:) Rozumím a chápu. Zahraničí mne také láká, moře bych si nechala určitě líbit. :))
VymazatKdekoli u more :)
OdpovědětVymazatA v patek vecer davaji film podle tehle knihy ;)
Vavrinovamichaela@gmail.com
Dík za info. :) Už na to koukám. Já už jsem ho tedy viděla - byla jsem na něm v kině. Ale s knihou se to nedá srovnat. Byl vizuálně hezký, to ano, ale nedokázal obsáhnout tu hloubku, kterou má kniha. :)
VymazatPrávě jsem ten film viděla v ten pátek prvně a nadšená jsem z něj teda nebyla :) kniha by asi mohla zaujmout daleko víc, právě těmi myšlenkami :)
VymazatJá jsem se na něj teď dívala znovu - bylo to lepší, než když jsem ho viděla těsně po dočtení knihy. Ono zkrátka hluboké myšlenky ve filmu příliš podchytit nejdou. :) Ale zase vizuálně to byla krása (Indie mě dostává.)
VymazatSamu sebe dokážu najít jen ve své hlavě, ve svých myšlenkách. Jednou za čas si vylezu na Bílendu (což je u nás takový lesopark, z kterého jde dobře vidět Brno), sednu si na louku a jen tak se koukám na západ slunce. U toho se mi nádherně relaxuje a přemýšlí. Často jsem se tam dobrala k odpovědím. :) Poté se mi ještě dobře přemýšlí ve vaně s horkou vodou, při večerní procházce v přírodě a s písničkami v uších. Nevím, jestli je to dostatečná odpověď na otázky, ale tohle bylo to první, co mě napadlo.
OdpovědětVymazatkatienejde@seznam.cz
Je to úžasná odpověď, díky! :) Tvé místečko na "Bílendě" Ti velmi závidím a chápu, že se tam cítíš dobře a že se Ti tam hezky přemýšlí. :) Musí to tam být opravdu nádherné - představa je krásná.
VymazatJinak jsem také poslední dobou propadla kouzlu horké vany - zvláště s nějakým voňavým olejíčkem, hmmm. :) A procházky s písničkami mám též ráda - ráda si sednu třeba na chvilku u břehu řeky a pozoruji, jak ubíhá...
Hledat sama sebe bych nejspíš chtěla v nějakém známém prostředí, abych se zbytečně nerozptylovala okolím... Takže někde v mém lesíku :) Tam si i občas zablbnu a zaskotačím, protože mě nikdo nevidí :D Nebo si taky i zablbnu, když jsem sama doma :D
OdpovědětVymazatA já mám téměř neustále pocit, že jsem sama se sebou, pořád jsem takzvaně "při vědomí" :)
adriana.gombalova@seznam.cz
Máš "svůj lesík", jo? :)) Já jsem si tady ještě žádné "své" místo nenašla. :/ A blbnutí, když se nikdo nekouká, mám taky ráda. :)) Není nad to, když si člověk myslí, že je sám a pak zjistí, že se někdo už chvíli baví. :))
VymazatTo jsi tedy šťastné stvoření, já se občas od sebe ztrácím. Někdy si připadám téměř v bezvědomí. :))
Místo kde bych chtěla hledat sama sebe je Řecko nebo Rio de Janeiro tyhle dvĕ místa miluji i když je znám jen z knih a filmů. :) Místo kde se cítím nejlépe je u nás na chalupě v malé vesničce která má kolem 90 obyvatel oproti velkému městu kde bydlím normálně je to tady ráj! A činost je rychlá jízda na kole v přírodě mám ráda adrenalin a nesnáším nudu. Šlápnout každý den do pedálů je nejlepší činost člověk zapomene na všechny špatné myšlenky. E-mail: b.girl.13@centrum.cz
OdpovědětVymazatJá se přiznám, že kolo moc nemusím. A jakožto pejskaře, kterému skáčou na záda "kolaři" beze zvonku (a ke všemu mají pro sebe cyklostezku na druhém břehu) jsem asi trochu předpojatá. :))
VymazatJinak Rio ve mě vyvolá myšlenky na Blua. (Ta pohádka se mi moc líbila.)
Knihu Jíst, meditovat, milovat jsem nečetla, ale viděla jsem film...několikrát :) Julia Robertsová je má nejoblíbenější herečka a ten film s ní miluji. Vlastně jsem ani nijak netoužila si knížku přečíst, ale když nad tím přemýšlím, nemuselo by to být špatné. Mohla bych v ní najít další detaily, které se ve filmu nevyskytují a dotvořit už tak romantickou představu o hledání sebe sama a o poznávání různých míst s "batůžkem" na zádech :)
OdpovědětVymazatPAŘÍŽ - KAVÁRNY - PAMÁTKY - FRANCOUZSKÉ RESTAURACE ... to jsou místa, kde bych chtěla hledat sama sebe.
SLUNEČNÁ ZEMĚ - MOŘE - LEHÁTKO, SLUNEČNÍK - DOBRÉ PITÍ ... to je každý rok místo, kde si odpočinu, načerpám nové energie, přečtu spousty knih ... a vracím se s nadhledem a lehkostí v mysli zpátky domů. Místo, které ve mě vyvolává pocit vyrovnanosti a určité svobody.
MÍSTO, na kterém se cítím volná jako PTÁK mě nenapadá. Vždycky jsem svázaná povinnostmi, konvencemi... Jedině snad v mých představách ... Žiji na slunném ostrově, prodávám zmrzlinu, všichni kolem jsou uvolnění, spokojení, usměvaví, šťastní... Večer si sednu do křesla svého skromného domečku se zahradou a vím, že vše je tak, jak má být :)
ČINNOST, KTERÁ MI DÁVÁ POCIT SPOKOJENOSTI? Určitě čtení - jako správnému knihomolovi :) Ale také pečení různých koláčů, koláčků, sušenek, dortíků, buchet...
... BYLO KRÁSNÉ SE CHVÍLI ZASNÍT...
děkuji
mmoserova@seznam.cz
Já děkuji za Tvé odpovědi - Tvé komentáře mne vždycky velmi potěší. :)
VymazatObčas sním o tom, že sedím v zapadlé uličce v Paříži, popíjím sklenku červeného a píši knihu. Moře Ti trochu závidím, už je to velmi dlouho, co jsem u nějakého byla. Mně tam vždy štvaly ty hromady lidí. A medúzky. :D Tvé "místo" se mi moc líbí, dokážu si to také představit . a stejně jako Tebe mě to velmi uklidňuje a cítím z toho svobodu.
Já jsem film viděla až po knize a byla jsem, přiznám se, trochu zklamaná. Přišlo mi, že člověk, který nečetl knihu, z toho filmu nemůže nic mít - proto mne celkem mile překvapilo, že jsem se pletla, když vidím, jak se Ti líbí. :) Líbil se mi vizuálně, ale v knize jsou myšlenky daleko silnější, lépe uchopitelné, procítěné a daly mi toho hodně. Takže bych se do knihy určitě pustila, být Tebou. :)
Jsem rozhodnutá si knihu pořídit. Kdybych ji náhodou nevyhrála u Tebe, koupím si ji v Dobrých knihách. Dívala jsem se, že tam vychází už na 144,-Kč. :) Jsem zvědavá na myšlenky, které se ve filmu neobjevují. Dneska shodou okolností dávají výše zmiňovaný film na TV Nova ve 20:20h. Budu se dívat, mám na něj přímo náladu :)
OdpovědětVymazatJinak jsem šla dnes kolem LK a už si nesu domu Bestseller... Jupííí :)
Super, to mám radost - myslím, že svého rozhodnutí litovat nebudeš. :) Já jsem na film koukala včera - odpoledne ho opakovali. :) Nejraději mám část v Indii, to je moje. :))
VymazatA k Bestselleru též gratuluji. :)) Jsem zvědavá, jak se nám bude líbit. Myslím, že se k němu dostaneš dříve, než já. :))
Hledání sama sebe.....už dlouho o tomto tématu přemýšlím a vůbec přemýšlím, jak najít samu sebe. A nenapadá mě nic jiného, než-li se více zaměřit na sebe a né na ostatní. Myslím si, že hledání sama sebe je možné v meditacích a uvolňovacích cvičeních. Dlouho přemýšlím o meditacích a když bych se k nim odhodlala, což plánuji, tak bych určitě šla hledat sama sebe někam na opušťenou pláž, k nějakému pěknému vodopádu a nebo bych si představovala chrám v Tibethu:-)
OdpovědětVymazatcermakova.s@email.cz
Hledání sama sebe není snadná cesta - nebo alespoň ta má snadná nebyla. Už jen to, že o tom přemýšlíš je obrovský krok vpřed. :)
VymazatOpuštěná pláž, vodopád - to zní slibně. :) Mám také ráda vodu - uklidňuje mě. :)
texxi@centrum.cz
OdpovědětVymazathledat sama sebe...nevím, jestli jsme sama sebe už vůbec našla, ale snad ano: ve třídě před tabulí :-)
jinak obecně příroda, kopce, lesy, louky, mraky :-)
Tedy, tam bych já osobně zešílela. :)) Stačilo mi, když jsem musela před tabulí číst referáty, brrr. :))
VymazatMraky! No to je super. Koukáš na mraky často? A přemýšlíš, který co znázorňuje? To mě vždycky moc bavilo. :)
no, učit je větší sranda než číst referáty :-)
Vymazatna mraky koukám, kdy to jde a přesně tak, přemýšlím, co mi který připomíná, to je nejlepší. A super je sledovat je ještě s někým a porovnávat, co jeden mrak může připomínat víc lidem :-)
Tahle knížka mě už dloouho láká. Bohužel v knihovně jsem ji ještě neulovila, vždy mě někdo předběhne.
OdpovědětVymazatPoslední dobou mě hodně zajímá meditace, ale zatím se mi nepodařilo moje myšlenky "vypnout". Pořád mi létají v hlavě jak splašené včely.
Jinak, sama sebe bych nechtěla hledat prostřednictvím nějakého místa, ale prostřednictvím činů. Ráda bych dobrovolničila a u toho se setkávala s lidmi, co by mi snad pomohli najít samu sebe.
Místo, které ve mě vyvolává pocit vyrovnanosti? Letos v létě "hlídám prarodiče" a děda je zvyklý chodit na dlouhé procházky s naším vlčákem. Zvykla jsem si chodit s nimi a není nad to vyrazit po krásách Chodska a jeho okolí. I když chodíme pořád ty samé trasy, vždy se cítím skvěle. Tyhle procházky pro mě znamenají hodně a vždy se při nich uvolním.
A sama se sebou se spojuji zpěvem. Zpívám ráda a zpívám si všude. Někdy mi stačí zpívat si jen v duchu. A nejradši v MHD se sluchátky na uších otvírám pusu do písničky a pozoruji výrazy lidí okolo.
holubovad93@gmail.com
Na mě moc neplatí "klidné meditace". Když mám sedět v klidu, nikdy nevypnu, lítá mi to v hlavě, až to není pěkné. Ale třeba meditace prostřednictvím "tance" (rozuměj nekoordinované bláznovské pohyby) to mi vyčistí hlavu hned. :)
VymazatTy jo, tak to máš můj obdiv! Je pravda, že při dobrovolničení toho člověk hodně získá, hodně se o sobě dozví. Když jsem ještě nebydlela v Plzni, chodila jsem u nás do jednoho domova pro vozíčkáře - dělat jim společnost, povídat si, chodit na nákupy. Byla to úžasná zkušenost. :)
Také si "zpívám na hlucho" když chodím se sluchátky v uších. Se mnou to navíc ještě hrozně "šije", mám chuť tancovat.
Je úžasné, že trávíš čas s prarodiči - já jsem už o oba dědečky přišla. Loni jsem přišla "o posledního", moc mi chybí, měla jsem k němu velmi, velmi blízko.
Tak až někdy v Plzni v tramvaji (pokud jezdíš MHD) narazíš na blázna otvírající si pusu do písniček, tak jsem to já! :D
VymazatPrávě v Plzni to s tím dobrovolničením není nic moc. Pokud chceš něco lepšího, musíš na vlastní pěst. Jenže mi hodně času ještě polyká škola. Ale pořád něco hledám, abych si svůj "sen" splnila. :)
S prarodiči trávím léto hlavně kvůli tomu, abych je "ohlídala".:D Děda je po operaci, tak se s babi střídáme na stráži a já to prokládám brigádou.
Léto s nimi mi hodně dalo, vidím, jak spolu fungují i po tolika letech. I v tomhle to bylo moc inspirující. Líbí se mi, že se snaží věc napřed vyřešit, než ji nechají být. Přijde mi, že teď už to v párech takhle nefunguje. (Soudím hlavně podle vyprávění přátel.)
paja.syruckova@seznam.cz
OdpovědětVymazatKteré místo ve vás vyvolává pocit vyrovnanosti, na jakém místě se cítíte volně jako ptáci?
Když jedu na kole a kolem mě proudí krajina. Louky, lesy a řeky. Pak i v tělocvičně před tréninkem basketbalu a střílím na koš z různých míst.
Jaká činnost vám dodává pocit spojení se sebou?
Hraní basketbalu s přáteli, pohyb, vyčerpanost, volnost, přemýšlení.
Já se přiznám, že jsem nikdy nebyla takovýhle aktivní typ. :) Ale vidím kolem sebe, že spoustu lidí to velmi dobíjí. Jakožto tlusté dítě jsem měla k pohybovým aktivitám celkem odpor. :)) Ale bavila mne vybíjená, a to dost. Tam jsem upustila páru, to je pravda. :)
VymazatDomek na plazi, pri vychodu slunce s knizkou v ruce a kavou na stole.
OdpovědětVymazatkujanovad@seznam.cz
To by se mi také moc líbilo. :)
VymazatNa všechny otázky odpovím najednou. Ve sprše - medituju, věnuji se sebezpytu, třídím myšlenky, tvořím vize svých dalších kroků, sním a cítím se blaze. Ve vaně to nefunguje, voda v pohybu je nezbytnost. Zabere mi to obvykle dost času, ještě, že máme vlastní studnu. :-)
OdpovědětVymazatZahlídla jsem asi 3 minuty filmu, tak chci znát i zbytek příběhu. batika@volny.cz
Také mám ráda sprchu - tekoucí voda odvede vše špatné. Mám u toho stejně blažený pocit, jako když se napiji teplého, černého čaje - jakoby se všechny chmury rozplynuly a zůstalo jen to krásné. :)
VymazatVanu jsem dříve moc nemusela, ale poslední dobou mi dělá dobře i ta. :)
Adopce uzavřena. :) Děkuji za účast, vyhlášení se bude konat ve středu. :) Děkuji za pochopení. :)
OdpovědětVymazat