Kačenky vanové
Od té doby, co jsem „velká a mám rozum“, mě gumové kachničky
vždy strašně, až přímo magicky přitahovaly…. Takové „šplouchnutí dětství“… a to
jsem přitom v dětství nikdy gumovou kačenku neměla – jen takové ty
delfínky a velrybky… možná proto je ta touha po gumových kačenkách tak silná -
pramení z traumatu, že jsem v dětství žádnou nevlastnila…
Ale vždy jsem až příliš hrdě (jo, jsem blbá a kdo ne?)
odolávala a žádnou si nikdy nekoupila… než jsem našla skvělého chlapa
(mimochodem o dost staršího, než jsem já sama) a ten měl natolik rozumu a
dětskosti v sobě (což na něm miluju), že když jsem slintala nad kačenkami (malá
a velká – mimochodem, ta velká pěkně blbě plave) v Intersparu, prostě je
čapl s tím, že jdou s námi domu…
A tak díky úžasnosti mého protějšku mám konečně vanu s kačenkami…
gáč gáááááč!
Gratuluji ti k tvému muži. :-) My už vanu nemáme, ale kačenku jsem kdysi dostala Playboyáckou k nákupu :-) Drahému jsem kdysi koupila takový ten modro-bílo-červený parník a byl nadšen. :-D Myslím, že každý touží po gumové kačence (nebo čemkoli obdobném), jen si to nikdo nepřizná :D
OdpovědětVymazatDíky, také jsem ráda, že jsem ho našla. :)) Jop, máš pravdu, každý po nich touží, ale někdo dokáže "držet tvář" déle, než jiní. :))
VymazatJinak na ten parníček jsem také nedávno pošilhávala. :D Stejně jako na takové ty velrybky a tak. :D