Maddy a Albert se milujou

Když jsem před pár měsíci recenzovala Slunečnici, knihu krásnou obsahem, méně již obalem, byla jsem moc ráda, že jsem se nenechala vzhledem knihy odradit. Uvnitř se totiž skrýval poklad v podobě nádherného příběhu. Tentokrát se zdá, že jsem se nechala svést kouzelnou obálkou, kterou kniha Normálně jiní novozélandské autorky Tammy Robinson bezesporu má. Ovšem příběh ve mně po dočtení zanechal poněkud dotěrné ale. Kniha určitě není špatná a je mi jasné, že si své čtenáře, kteří propadnou příběhu Maddy a Alberta, najde, ale já ji s největší pravděpodobností nečetla ve správném rozpoložení. Nebo možná věku. 

Nakladatelství Grada

Maddy je dokonalá starší sestra, která svůj osobní život obětuje péči o mladší sestřičku. Malá B je totiž autistka a jakákoliv změna rutiny jí činí obrovské problémy. Proto Maddy nerandí, nechodí po večerech na párty, do kina s kamarády, nechystá se na univerzitu, vlastně se vůbec nechová jako ostatní lidé v jejím věku. Její jediný kamarád je zároveň kolega, se kterým pracuje ve fotolabu. Jestli je něco, co Maddy opravdu miluje, pak je to focení, ovšem kvůli nedostatku peněz v rodině, péči o B a vlastně tak trochu i díky nezodpovědné matce, je pro Maddy focení zkrátka jen koníček, který prostě nemůže rozvíjet dál. A tak žije v neustálém kolotoči vyvolávání cizích fotografií, péče o B a jistém smíření, že takhle bude její život vypadat už napořád. A pak se objeví Albert.

Albert je rozhodnutý udělat cokoli pro to, aby mohl vypadnout z rodného domu. Jeho rodina je totiž vše, jen ne láskyplná. Otec je agresivní tyran, který si neváží ničeho, co jeho mladší syn udělá. Starší bratr je kopie otce a matka, ta není dost silná, aby se tyranům vzepřela a utápí problémy v alkoholu. Otec by rád udělal z Alberta chlapa, ten však nehodlá kráčet v otcových šlépějích a nalézá sám sebe ve stájích, kde pracuje a kde si jeho práce váží. Zoufale touží po tom, aby si vydělal dostatek peněz a mohl se vydat vstříc lepším zítřkům. Jenže pak pozná Maddy. 

Oba tam rozpačitě stojíme a já lituju, že nemám po ruce tlačítko hlásiče požáru, abych mohla spustit poplach a skončit to utrpení. Vypadá líp, než jak si ho pamatuju, jenže jsem ten den možná byla příliš zaujatá tím, abych zajistila, že bude B v pořádku, na to, abych si něčeho takového všimla. Jeho medově blond vlasy vypadají, jako by je obarvilo slunce a nasákly mořskou vodou, a pusu má roztaženou od ucha k uchu v úsměvu, který je na jeho tvář skoro až moc široký, ale sluší mu. Je oblečený v bílém tričku, které zvýrazňuje jeho snědou, opálenou kůži a svalnaté paže. Nemusím se dívat na své vlastní ruce, aby mi bylo jasné, že vedle něj jsem bílá jako sníh, protože trávím většinu času pod umělým osvětlením. "Ehm," spustí nakonec, "tak mě napadlo, jestli bys nechtěla někdy zajít na večeři nebo na kafe?"

Normálně jiní je příběhem dvou mladých lidí, kteří to doma fakt nemají lehké. Přes veškeré nesnáze se do sebe zamilují a čtenář s nimi prožívá první zamilované krůčky. Kapitoly knihy jsou psané střídavě z pohledu Maddy a Alberta, což na mě osobně působilo čtenářsky atraktivně, a dávají tak pocit, že čtenář proniká do světa té konkrétní osoby, ačkoliv já bych ocenila trochu větší hloubku. Přesto ve mně čtení vyvolalo vzpomínky na první lásky a jistou nostalgii nad tím, že tohle objevování neznámého mám dávno za sebou. To pro sebe beru jako největší přínos. Ačkoliv jsem při jejím čtení zažívala tyhle kouzelné a lehce sentimentální retrospektivy, mám ke knize přeci jen jisté výhrady. 

Za největší mínus považuji srovnání s tituly Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, protože v mém případě to ublížilo čtenářskému zážitku. Ani ne proto, že bych čekala od knihy něco víc, ale pro holý fakt, že jsem příběh četla s jasnou představou, jak skončí. A nemýlila jsem se. Navíc jsem se určitému srovnání prostě neubránila a přišlo mi, že autorka vybrala z výše zmíněných děl to nejlepší, splácala si to dohromady a ještě k tomu přidala autismus, protože ten v literárním světě frčí. Asi mi to zkrátka přišlo moc. Přes veškeré mé výhrady musím přiznat, že se mi kniha vlastně líbila a její přečtení nepovažuji za ztrátu času. Jen se pořád nemůžu zbavit toho malého, dotěrného ale.   

V každém případě, pokud máte chuť si knihu přečíst, nenechte se mým ale odradit. Myslím, že hlavně čtenáře young adult literatury kniha Normálně jiní nadchne a chytí za srdce. 

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Grada!

Autor: Tammy Robinson

Překladatel: Ivana Svobodová

Počet stran: 336

Nakladatelství: Grada

Rok vydání: 2018