Já a pletení: Jiskra pletacího nadšení

Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří dokázali vyrobit něco krásného. Nikdy jsem se nepovažovala za zručnou, chybí mi trpělivost a nejspíš i výdrž potřebná ke zdokonalování. Vždycky jsem si myslela, že krásné věci zvládnou vytvořit jen druzí, že sama nejsem dost šikovná, originální a dobrá. Když pominu dílny na základce, nepamatuji si, že by mě někdo vedl k rukodělným aktivitám. Bohužel nejsem ani zázračné dítě, které na co sáhne, to mu jde a vyniká v tom. A tak jsem prostě dál obdivovala různé handmade věci. Neváhala jsem za ně zaplatit, protože jsem si dokázala představit tu námahu za tím a zároveň  jsem si nedokázala představit, že bych něco takového mohla dokázat sama. 

Pamatuji si jeden pletací pokus z dětství, který skončil prapodivně rozšiřující se šálou. Tenkrát jsem asi usoudila, že tohle nebude nic pro mě a pletení zůstalo zapomenuto. Až do loňského roku, kdy jsem četla knihu Náš tragický vesmír od báječné a mnou milované Scarlett Thomas. Hlavní hrdinka Meg totiž v knize pletla ponožky. A já najednou dostala chuť a touhu zkusit plést také. Nevím, proč ve mně stejnou touhu nevyvolala Hermiona pletoucí čepičky pro skřítky, případně paní Weasleyová a její svetry, ale byla to zkrátka právě Meg, která probudila mé nadšení pro pletení. 

Předem upozorňuji, že jsem stále začátečník, který si na ponožky netroufl a spousta věcí mi pořád připadá jako španělská vesnice, přestože s pletením koketuji už téměř rok (s přestávkou během jarních měsíců). Třeba ale jiným začátečníkům dodám naději, že v tom nejsou sami a že se ten pocit nerozumím tomu a vlastně netuším, co dělám začne postupem času lepšit. Chci se s vámi podělit o své zkušenosti, o to, co jsem našla nejen v internetových vodách a co mi pomohlo a stále pomáhá nezamotat se do příze a nezapíchnout jehlice naštváním někomu do oka. 

V prvé řadě nutno říct - žádný učený z nebe nespadl. Jo, taky mě tahle věta dost sejřila, ale když budete mít tohle na paměti, neskončíte jako já a můj dětský pokus. Je celkem fajn začít od něčeho jednoduššího a nechtít po sobě hned svetr s norským vzorem. Teda, pokud ho zvládnete na první dobrou, máte můj hluboký obdiv, protože pro mě byl zatím největším odvazem pokus o trojcípý šátek (který jsem stále ještě nedopletla, ale už se pomalu blížím k cíli, juhůůůů). Mezitím jsem stihla rozplést další šátek podle jiného vzoru a tenkou dlouhou šálu. Tohle je tak trochu můj neduh - ráda začínám nové věci, s jejich dokončováním je to horší.

V brzké budoucnosti se tu budou objevovat články s mými zkušenostmi a zážitky okolo pletení, pokud stojíte na začátku a nevíte, kudy kam, v příštím článku vám ráda předám svou zkušenost z první návštěvy galanterie, kde jsem si připadala jako Alenka v říši divů, naštěstí jsem narazila na neskutečně milou dámu, která mi dala první dobrou radu. Ale na tu už si budete muset počkat do příště. Jo, až taková potvora budu.