Znovu nalezená
Ztratit sebe sama v návalu všedních povinností je lehčí, než by se na první pohled mohlo zdát. Každý začátek přináší velké naděje a s nimi i sny, které se zdají být na dosah ruky, jenže člověk ani nemrkne a život to vše popráší nánosem stereotypu a jednomu občas naloží víc, než dokáže unést. Své o tom ví i Maribeth z knihy Znovu já od Gayle Formanové. Pokud je vám jméno autorky povědomé, máte pravdu. Gayle je u nás známá jako autorka young adult knih, které jsem osobně nečetla, tuhle dospěláckou pro velké holky však ráda doporučím všem ženám toužícím po čtivém příběhu, který je na chviličku odvede od vlastních problémů a starostí.
Maribeth Kleinová se vůbec necítí dobře. Jistě, je to jen stres. V práci je to teď samý přesčas, dodělávají se poslední korektury, moc toho nenaspala a navíc snědla k obědu něco špatného. Ač by další den nejradši nevstala z postele a byla zalezlá v peřinách, přemůže se a snaží se fungovat normálně. Kam se vytratily slibované volné pátky? Odvést dvojčata do školky, přetrpět čtenářský kroužek, vrátit se domů, zvládnout tisíc věcí z nekonečného seznamu, dojít na domluvenou schůzku. Proč je to tentokrát tak těžké? Její snaha poprosit manžela o pomoc se nesetkala s nadšením, což jí na náladě nepřidalo. Kdyby jí alespoň tak nevysvětlitelně netrnula čelist.
Maribeth má teprve čtyřiačtyřicet a přesto právě leží v nemocnici na kardiu, dělají jí různé testy a na její vkus už je ve špitále zavřená příliš dlouho. Vždyť je prostě jen vystresovaná, o nic nejde. Nebo se plete? Lékař s puntíkatým motýlkem, který je jí všechno, jen ne sympatický, přinese informace, dle kterých se skutečně plete. Maribeth, přes svůj nízký věk, prodělala infarkt. A aby toho nebylo málo, skončí nečekaně na operačním sále. Jak se ale může vrátit do vyjetých kolejí člověk, který ví, že se mu zastavilo srdce? Jak se po takovém zážitku můžete vrátit do života, který je pro vás jen řadou úkolů, které musíte plnit?
Nejsem tu od toho, abych soudila, nakolik je mateřské odejít od dětí a hodit svůj zodpovědný život za hlavu. Myslím ale, že spousta žen, ať už je jejich situace jakákoliv, má problém s tím, že přes starostlivost o ostatní zapomínají na nejdůležitějšího člověka svého života - sebe sama. A často je to právě vážné onemocnění, které nám vlastní důležitost připomene. Já jsem Maribeth fandila, Jason mi připadal jako přerostlé dítě a vážně bych ho, aspoň na začátku, nejraději sem tam propleskla, aby se vzpamatoval. Někdy je zkrátka třeba podívat se na svůj život z jiné perspektivy, aby nám zase dával smysl. Ať už ten smysl najdeme na staré cestě, případně se rozhodneme vyšlapat si novou.
Autor: Gayle Forman
Překladatel: Kateřina Elisová
Počet stran: 328
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2017
 |
| Nakladatelství Grada |
Maribeth Kleinová se vůbec necítí dobře. Jistě, je to jen stres. V práci je to teď samý přesčas, dodělávají se poslední korektury, moc toho nenaspala a navíc snědla k obědu něco špatného. Ač by další den nejradši nevstala z postele a byla zalezlá v peřinách, přemůže se a snaží se fungovat normálně. Kam se vytratily slibované volné pátky? Odvést dvojčata do školky, přetrpět čtenářský kroužek, vrátit se domů, zvládnout tisíc věcí z nekonečného seznamu, dojít na domluvenou schůzku. Proč je to tentokrát tak těžké? Její snaha poprosit manžela o pomoc se nesetkala s nadšením, což jí na náladě nepřidalo. Kdyby jí alespoň tak nevysvětlitelně netrnula čelist.
Maribeth má teprve čtyřiačtyřicet a přesto právě leží v nemocnici na kardiu, dělají jí různé testy a na její vkus už je ve špitále zavřená příliš dlouho. Vždyť je prostě jen vystresovaná, o nic nejde. Nebo se plete? Lékař s puntíkatým motýlkem, který je jí všechno, jen ne sympatický, přinese informace, dle kterých se skutečně plete. Maribeth, přes svůj nízký věk, prodělala infarkt. A aby toho nebylo málo, skončí nečekaně na operačním sále. Jak se ale může vrátit do vyjetých kolejí člověk, který ví, že se mu zastavilo srdce? Jak se po takovém zážitku můžete vrátit do života, který je pro vás jen řadou úkolů, které musíte plnit?
Byla unavená. Dvojčata začínala být vzteklá, že se neuzdravuje dost rychle, že je nechodí dost často uspávat, že je nevodí do školky. Cítila i Jasonovu netrpělivost, i když v jiném ohledu. Každé ráno se k ní zezadu pevně přitiskl, takže cítila na zádech jeho erekci. Připomínalo jí to období po porodu, kdy byl tak plný zadržované touhy, že to cítila spíš jako určitou hrozbu.Doktor je s průběhem zotavování pacientky spokojen, Jason se nemůže dočkat, až se vše vrátí do zajetých kolejí a on se bude moci přesunout z domova do práce a všichni jsou vlastně velmi spokojení, že se téměř nic nestalo a jestli přeci jen, je to úspěšně za nimi a život může běžet dál. Ne tak Maribeth, která se na návrat do života, který vedla, prostě necítí. Nedokáže zkušenost, kterou prochází, jen tak hodit za hlavu. Nedokáže se s mířit s tím, že by mělo opět vše ležet jen na jejích bedrech. A tak se jednoho dne sbalí a odjede z New Yorku, aby zkusila najít sebe sama.
Teď byl Jason s dětmi venku. Nakupovali halloweenské kostýmy, což byla činnost, která ho evidentně odrazovala. Než odešli, Liv dostala záchvat, když Maribeth řekla, že nepůjde. "Slíbila jsi to!" křičela. Neslíbila. A jestli ano, bylo to dávno před tímhle vším. V tu chvíli měla Maribeth chuť jedním škubnutím roztrhnout vrchní díl pyžama a ukázat jizvu na hrudníku. A říct Liv (a taky Jasonovi), že její srdce přestalo bít. Chápou, co tím myslí?
Nejsem tu od toho, abych soudila, nakolik je mateřské odejít od dětí a hodit svůj zodpovědný život za hlavu. Myslím ale, že spousta žen, ať už je jejich situace jakákoliv, má problém s tím, že přes starostlivost o ostatní zapomínají na nejdůležitějšího člověka svého života - sebe sama. A často je to právě vážné onemocnění, které nám vlastní důležitost připomene. Já jsem Maribeth fandila, Jason mi připadal jako přerostlé dítě a vážně bych ho, aspoň na začátku, nejraději sem tam propleskla, aby se vzpamatoval. Někdy je zkrátka třeba podívat se na svůj život z jiné perspektivy, aby nám zase dával smysl. Ať už ten smysl najdeme na staré cestě, případně se rozhodneme vyšlapat si novou.
Milé ženy, udělejte si čas pro sebe, najděte si chvilku, kdy se ponoříte do horké vany se skleničkou vína nebo si uvaříte čaj a zachumláte se do chlupaté deky a schoulíte se v oblíbeném křesle, vezměte do ruky Znovu já a užijte si krásný příběh. Třeba vám krom pohlazení po duši přinese i vědomí, že nemusíte dělat vše, co se od vás žádá.
Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Grada!
Překladatel: Kateřina Elisová
Počet stran: 328
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2017