Tady si chci číst

Včera byl první jarní den, březen se pomalu blíží ke svému finiši, ale stále je před námi ještě pár dní měsíce knihy. Jistě jste v knižněblogerských vodách postřehli vlnu vysněných čtenářských koutků, které má na svědomí vyhledávač nábytku Favi.cz. I já jsem začátkem měsíce obdržela mail a přiznávám, že původně jsem neměla v plánu se účastnit. Většinou na podobné nabídky nereaguji, ale tahle mi pořád hnízdila v hlavě. Když jsem dneska o lidech z Favi.cz četla na stránce zabývající se startupem, uvědomila jsem si, že je to vlastně dost sympatická skupinka a jejich stránka je přehledná, hezká, plná nejen krásných produktů, ale i návrhů a nápadů a hlavně jednomu ušetří čas - kolikrát jste brouzdali po netu a hledali tu něco, tamhle něco a pak z toho bylo X hodin v čudu. Navíc jsem zjistila, že mě tvorba imaginárního koutku bez hranic a omezení fakt baví. 

Jarně zelený koutek

Jelikož máme oficiálně jaro a zelená patří mezi mé oblíbené barvy, odnesl to první čtenářský koutek právě v tomto duchu. Do křesla jsem se zamilovala a o knihovně ani nemluvím. Vlastně mi to přestává myslet, když se na ni dívám, protože v imaginárním světě ji už nacpávám knihami a řeším, jestli řadit barevně nebo podle abecedy. Jelikož jsem zmrzlina a mám úchylku na chlupaté věci, chundelatá zelená deka nesmí chybět. Stejně jako konvice na čaj a pěkný hrnek a taky stolek, na který si to položím. Světlo je základ večerního čtení. A protože jsem ten typ, který má rád chytače prachu a útulno, kobereček, rozkošný polštář, budík, svíčky, obraz a Disneyho citát na zeď jen doladí tu skvostnou představu. A teď mě omluvte, stěhuji vše do imaginárního domu, který jsme si pořídili na vsi! 

Růžovo modré mámení

Dlouho jsem nemohla růžovou barvu vystát v jakémkoli množství. V poslední době se mi vkrádá do šatníku, do vlasů, proč ne i do čtenářského koutku? I když je tu značně zastíněná modrou - stejně jako zelená i tohle je má oblíbená barva. To křeslo je boží a působí měkounce a jako kdyby volalo "stul se do mě, obejmu tě". Vím, že ten zbytek k tomu úplně stoprocentně nesedí, ale mně se to tak prostě líbí. Ty jo, dokážete si představit dům složený z několika čtecích pokojů, do kterých byste mohli zabrousit dle nálady, to by bylo něco! Nebo nějaký čtecí hotel, na recepci byste řekli, na co máte náladu a podle toho by vám vybrali pokoj na míru. No, snít umím dokonale.

Zenové posezení

Tohle je takový usedlejší koutek. Můj drahý by mu říkal zenový. Ač miluji barvy přiznávám, že i tohle šedé, bezbarvé a zemité mi imponuje. Doma a pro sebe bych to asi úplně nechtěla, ale dokážu si představit, že je to čtecí koutek, který jsem vytvořila pro přítele a já si tam jednou za čas vlezu, schoulím se do toho božího křesla a nasávám lehkou atmosféru klidu a dálných cest a nevím proč i vzpomínku na zařizování domu ve filmu Anna a král. Navíc ta knihovna je prostě dokonalá. Když se na ni podívám, cítím vůni černého čaje s javorovým sirupem. A také deště dopadajícího v provazcích na listy stromů, které rostou kolem našeho dalšího imaginárního domu. 

Liščí nadělení

Jelikož nemohu končit bezbarvým koutkem, a protože jsem se ještě s kolážemi nechtěla loučit, mám tu poslední oranžovo-modrý liščí koutek. O mou bezmeznou přízeň soupeří s jarním. Ten sedací pytel je naprosto luxusní. To co vám možná přijde jako přeplácané, mně naopak útulné a přesně takové, jaké bych si to přála. Jak se na to dívám, možná že by to vážně vyhrál tenhle lištičkový skvost. Ano, knihomilní přátelé, já odcházím do liščího koutku. Zamykám všechny předchozí imaginární domy a lusknutím prstů si tvořím uprostřed luhů a hájů dřevěnku a v ní tenhle čtecí koutek - tentokrát jsem nezapomněla ani na něco sladkého k čaji. 

 A co vy a váš vysněný čtenářský koutek? Líbilo by se vám v některém z mých?