KNIŽNÍ POCITY: Paní Dallowayová

Někdy mi připadá, že je Virginia Woolf tak trochu nepochopený pojem. V hodinách literatury na mě však málokteré jméno působilo tak jako to její - a nejen kvůli tomu, že jsem měla referát na její knihu K majáku. Víte, stále se nemohu rozhodnout, jestli tuhle depresivní ženu považuji za vrchol skvostu a dokonalé stvoření, nebo mě její tvorba irituje a dohání k šílenství. Patrně od každého kousek a možná o to právě jde. Nenechat čtenáře chladným. Po mnoha letech jsem se opět ponořila do Paní Dallowayové - může za to posezení nad alkoholem jednoho pátečního večera a má společnost, která se knihou nemohla prokousat. Najednou jsem měla chuť dokázat (si), že Paní Dallowayová za to stojí. Nemalou roli hrála i zvědavost, jak na mě bude po letech působit. 

Paní Dallowayová - Virginie Woolf

Světe div se, mnohem lépe než na mé náctileté já. Nevím, jestli jsem s věkem dosáhla větší trpělivosti, o čemž upřímně pochybuji, nebo se změnilo mé vnímání natolik, že jsem byla schopná ocenit to zastavení v okamžiku, ten proud a příval a chaos a sen. Ano, při čtení Paní Dallowayové jsem se ocitla v prapodivném snu, který přesto dával naprosto dokonalý smysl. Je to náročné, ale tak krásně náročné, až to hraničí s touhou drásat si ruce do krve a následně slízávat kapky čerstvé krve. Jak může někdo takhle tvořit? Přemýšlet v takovém sletu? Jak může něco takového dokázat zachytit, proboha, jsem plná obdivu až k prasknutí. 

No nic, byla to zábava; bavil jsem se, říkal si, když vzhlédl na zavěšené košíčky s bledými muškáty. A ta jeho zábava se obrátila vniveč, protože si ji z poloviny vymyslel, jak moc dobře věděl; vymyslel si tuhle eskapádu s dívkou; vymyslel si ji, stejně jako si člověk vymýšlí většinu života, říkal si - vymýšlí si sám sebe; vymyslí si ji; vytvoří si skvostnou zábavu, a něco navíc. Ale co je divné, a přesto je to pravda - člověk o tomhle nikdy nikomu nemůže říct - obrátilo se to vniveč.

Paní Dallowayová je nudná, příliš dlouhá i na tak málo stránkách, a naprosto o ničem - ano, to o ní někdo může tvrdit a vlastně to ani nedokážu vyvrátit. Nechci. Ale mohu říct, jaká je pro mě. Je jako ty květiny, které šla koupit. Barevné, nádherně voňavé a krásné navěky v jednom krátkém okamžiku. Jako to slunečné dopoledne, které objímá ruch a šum, lidi a vzpomínky, nádech a výdech. Jako stromy v parku a lavičky tamtéž, pro každého a pro nikoho. Lidská se vším tím bláznovstvím, strachem a samozřejmostí, se svou jistotou i zaváháním. 

Dokonalost a krása leží v očích pozorovatele, a Paní Dallowayová je toho smělým důkazem. Tohle setkání po letech jen probudilo mou touhu pustit si Virginii opět blíže k tělu. Plánuji přečíst si znovu K majáku a Orlanda. A k nahlédnutí do brilantní a přesto lehce choré mysli mi poslouží Deníky. Co vy a váš vztah s V.W.?

Autor: Virginia Woolf
Překladatel: Kateřina Hilská
Počet stran: 158
Nakladatelství: Odeon

Rok vydání: 2004