Stín si jde pro tebe
Horkem znavené ulice Londýna, přeschlé trávníky, hučící klimatizace, prázdné domy čekající, až se jejich majitelé vrátí z dovolených, temná postava kráčející stínem. Červnová noc v poklidné ulici Jižního Londýna. Pro muže, nalévajícího si víno ve svém domě, se však tato noc stává osudnou. Oči už ho bedlivě pozorují. Noční lov opět přivádí čtenářům do cesty Eriku Fosterovou a její tým. Anglický spisovatel Robert Bryndza tentokrát vyměnil studený sníh za lepkavě dusivé horko, nicméně z plíživé blízkosti vraha mi nejednou přejel mráz po zádech.
 |
| Nakladatelství Grada |
Gregory Munro položil sklenku na stůl, aby si dolil další víno. Venku panuje horká červnová noc, avšak uvnitř domu udržuje klimatizace příjemné ovzduší. Gregory je v domě sám, čemuž odpovídá i večeře v plastikové nádobě, kterou právě strčil do mikrovlnné trouby a nastavil čas. Šest minut je tak akorát, aby ze sebe shodil šaty a osprchoval zpocené tělo. Zní to jako klidný a pohodlný večer před odjezdem na dovolenou. Byl by, nebýt temné postavy skrývající se v náruči potulných stínů.
Erika Fosterová právě prožívá menší společenské peklo. Večeře u přítele a kolegy v jedné osobě by mohla být příjemná událost, jenže ve vzduchu visí nepříjemnost čišící z dalšího návštěvníka. Zvuk telefonu naštěstí vysvobodil Eriku i Isaaca, kteří společně odjeli na Laurel Road, místo činu. V domě je nesnesitelné horko, hemží se to v něm lidmi oblečenými do modrých kombinéz a na to, co čeká Eriku v ložnici, není dvakrát příjemný pohled. Nahé tělo, svázaná zápěstí, igelitový pytel přetažený přes hlavu.
Nedokáži říct, která z Robertových knih mě zaujala víc. Obě jsem přečetla jedním dechem a obě mi přinesly skvělý čtenářský zážitek. Noční lov mě oslovil svou odlišností a přesto známým prostředím. Miluji Londýn, naprosto jsem si oblíbila Eriku a stejnou měrou nemusím její nadřízené. Řekla bych, že Noční lov se mi asi přeci jen o maličko víc zadřel pod kůži. Protože, přiznejme si, představa toho, že vás někdo pozoruje, aniž byste o tom měli sebemenší tušení, je víc než jen trošku děsivá. Po dočtení jsem měla ještě pár dní velmi nepříjemný pocit a ohlížela se za každým divným stínem.
Stín se znovu rozběhl a nehlučně se vznášel po cestě, která se mírně stáčela směrem od kolejí. Po levé straně stromy začínaly řídnout, takže odhalily výhled na řadové domy. Postava zaznamenala rychlý sled záběrů na zahrady vzadu za domy, jež se kolem ní míhaly. Upravené pruhy se zahradním nábytkem, přístavky na nářadí, houpačky – to vše se stále utápělo v těžkém nočním vzduchu.Noční lov se od Dívky v ledu, prvního příběhu s Erikou Fosterovou, značně liší. Přišlo mi, že autor trochu víc proplul do osobní roviny příběhu, máme možnost víc poznat samotnou Eriku, vztahy kolem ní. Nemyslím si, že by to bylo na škodu, ani že tenhle aspekt ubíral detektivní lince. Ba naopak, podporuje jí. Dělá z ní něco skutečného, plíživého, dýchajícího na krk, až se drobné chloupky staví do rozechvělého pozoru. Osobně mě velmi baví, že Robert Bryndza do svých děl promítá vlastní homosexualitu. Je až děsivě fascinující, jaké předsudky dokáže ještě v dnešní době homosexuální orientace vyvolat.
Konečně se objevil ten dům. Jednalo se o viktoriánský řadový domek, který se zepředu ničím nelišil od ostatních staveb v ulici. Tři podlaží světlých cihel, ale majitel nechal za dům přistavět velkou zasklenou přístavbu, která rozšiřovala přízemí. Stín o majiteli věděl vše. A také znal dispozice domu. Znal i majitelův denní rozvrh. A co je nejdůležitější – také věděl, že dnes v noci je sám.
Nedokáži říct, která z Robertových knih mě zaujala víc. Obě jsem přečetla jedním dechem a obě mi přinesly skvělý čtenářský zážitek. Noční lov mě oslovil svou odlišností a přesto známým prostředím. Miluji Londýn, naprosto jsem si oblíbila Eriku a stejnou měrou nemusím její nadřízené. Řekla bych, že Noční lov se mi asi přeci jen o maličko víc zadřel pod kůži. Protože, přiznejme si, představa toho, že vás někdo pozoruje, aniž byste o tom měli sebemenší tušení, je víc než jen trošku děsivá. Po dočtení jsem měla ještě pár dní velmi nepříjemný pocit a ohlížela se za každým divným stínem.
Jsem ráda, že jsme se dalšího případu Eriky Fosterové dočkali tak brzy po vydání prvního dílu. A mně nezbývá než toužebně vyhlížet další díl.
Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Grada!
Autor: Robert Bryndza
Překladatel: Kateřina Elisová
Počet stran: 432
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2017
Jestli to je tak jak říkáš, tak bude mít Noční lov přesně to, co mi u Dívky v ledu chybělo. I první díl mě bavil, co se detektivní linky týče, ale vadil mi trochu ten odstup od Eriky (která teda celkově není moje krevní skupina, ale nezatracuji ji). Ve vícedílných detektivkách mám ráda právě to, že máme možnost hlavnímu vyšetřovateli trochu strkat nos do soukromí a poznáme ho i jinak, než pracovně :) Těším se. A moc :)
OdpovědětVymazatDíky za super recenzi, která mi vlila optimismus do žil (což je možná divné říct už mrazivé knihy jako je tato...)
Tak to já zas Eriku můžu. :) Jsem ráda, že se Ti Dívka v ledu líbila a věřím, že si oblíbíš i Noční lov. :) Každopádně jsem zvědavá, co po přečtení řekneš. :)
VymazatTak to jsem ráda, že sis toho všimla taky, že je Erika úplně jiná. Dneska jsem to psala do recenze na blogu. Mně osobně se její posun líbí. Je to úžasné sledovat její cestu krok za krokem. Já ji mám od první stránky ráda. Je to lidský člověk, který si jde za svým pro dobro druhých. To se zas tak moc nevidí. Takže já už nedočkavě vyhlžím další díl :D:D
OdpovědětVymazatPřišlo mi, že dostala trochu více osobního prostoru. :) A taky že je o něco přátelštější, přesto si dál jde za tím, čemu věří a to se mi líbí! :)
VymazatTaké jsem si ji zamilovala už v Dívce, přirostla mi k srdci a jsem vážně zvědavá na další díly. :) Jsem ráda, že v tom nejsem sama! :)