Pomsta jako vyšitá

Maloměsto téměř vždy zavání problémem. Jinak tomu není ani v Dungataru, malém australském městečku. Každý sleduje každého a odlišnost se krutě trestá. Snob zůstane snobem, i když nemá peněz nazbyt, špína ostatních se pere na denním světle, jen aby vlastní černota nebyla tolik vidět. Důležité je najít toho správného obětního beránka. Mezi tyto kulisy se vrací Tilly Dunnageová, aby uskutečnila svou pomstu. Jako úžasná Švadlena, která s šicím strojem a správnou látkou dokáže zázraky. Australanka Rosalie Ham napsala dílo, které se nemálo podobá překrásně vyšívané krajce na večerních šatech. Pro někoho možná škrábavá a tuhá, pro mě však skvost, který uchvátí. 

Mladá fronta

Myrtle Dunnageová viděla Dungatar naposled před dvaceti lety. Tenkrát byla malá dívenka. Teď je z ní mladá, krásná žena. Což jí ovšem na sympatiích obyvatel městečka nepřidá. Ba naopak. Pro ně je to stále jen dcera Potrhlé Molly. Vyděděnec, prokletá holka. Přes veškerý odpor a opovržení, které Tilly z obyvatel cítí, zůstane v domě na kopci, kde se stará o svou matku, vybaluje nejrůznější exotické zboží z krabic a tvoří umělecká díla. Jiné označení si totiž její skvostné šaty nezaslouží. Tilly dokáže s šicím strojem zázraky, není postava, tlustá či hubená, z které by její výtvory neudělaly pohledu hodný skvost.  

Tak se k ní obyvatelé městečka trousí, protože chtějí vypadat lépe než ostatní. Stále jsou to ty samé, přezíravé a hrubé, osoby, které Tilly odsuzují, jenže evropským a slušivým róbám nikdo neodolá. Z malého a zapadlého městečka kdesi v Austrálii se stane nejprašnější molo světa. Zkaženost lidských prohřešků ovšem nezakryje ani to nejjemnější hedvábí a nad Dungatarem se převaluje nebezpečná energie, nahromaděná za léta přetvářek, polopravd a prachsprostých lží.

Molly Dunnageová procitla za zvuku ohně praskajícího opodál a dusotu vačice kdesi ve stropě nad sebou. Šourala se do kuchyně a přidržovala se přitom stěny. Ta štíhlá dívka znovu stála u sporáku, míchala v hrnci jed. Posadila se na starou židli vedle kamen a dívka jí podala misku ovesné kaše. Odvrátila hlavu. "Není otrávená," řekla dívka, "všichni ostatní už si dali." Molly se rozhlédla po místnosti. Nikdo jiný tam nebyl. "Cos provedla se všemi mými přáteli?" "Najedli se a odešli," odvětila Tilly a věnovala Molly úsměv. 
"Zbyly jsme tu už jenom ty a já, mami." "Jak dlouho tady zůstaneš?" "Dokud se nerozhodnu odjet." "Tady nic není," prohlásila Molly. "To není nikde." Tilly položila misku před máti. Molly si nabrala lžíci kaše a zeptala se: "Tak co tady hledáš?" "Klid a pokoj," odpověděla dívka. "To určitě," ucedila Molly a obsah lžíce po ní mrskla. Kaše se přilípla Tilly na ruku jako horký tér a spálila jí kůži. 

Švadlena je pro mě literární skvost. Ač jsem měla zpočátku trochu problém zvyknout si na autorčin styl, po pár stránkách jsem se do něj bezhlavě zamilovala. Stejně jako do postavy Tilly, moje sympatie k ní stránku za stránkou rostly a prohlubovaly se. Stejným tempem se snižovala jakákoliv snaha omluvit činy a myšlenky obyvatel Dungataru a narůstala chuť je strašlivým způsobem potupit. Musím se přiznat, že mě nemálo potěšilo, že se mé a Tillyiny myšlenky ubíraly podobným směrem a ano, ten pohled na dungatarské jsem si patřičně vychutnala.

Rosalie Ham stvořila ve svém debutovém románu dokonalý obrázek lidské společnosti, se všemi jejími zlozvyky a malichernostmi. Nechala boží mlýny mlít pomalu, leč velmi účinně. Tak jako Tilly umí perfektně šít, Rosalie to umí s textem a mně nezbývá než apelovat na čtenáře: Švadlena možná není pro každého, ale pokud objevíte, že je právě pro vás, čeká vás úchvatný čtenářský zážitek. 

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Mladá fronta!

Autor: Rosalie Ham
Překladatel: Milan Lžička
Počet stran: 248
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2016