Konec a začátek

Tvor lidský potřebuje konce, aby mohl začínat znovu, lépe, jinak, nějak. Rádi za sebou uzavíráme jednu etapu, abychom s nadějí a jistou naivitou vykročili do další. Já nejsem jiná. Jako spousta dalších se nořím do (bez)nadějných předsevzetí, jako jsou ty o běhu a hubnutí, dělání hromady dobrých věcí, nedělání těch špatných, více tvoření, méně zahálení. Všichni dobře víme, kam tohle vede. Přesto s sebou konec roku přináší jistou maniakální posedlost to zkoušet znovu a znovu. Třeba to tenhle rok konečně vyjde. Nový začátek s sebou přináší jistý příval energie a nadšení, je třeba toho využít, než zapadneme do starých vyjetých kolejí plných nicnedělání a sportovního oblečení na dně skříně. Já jdu letos ještě o kousek dál, mé předsevzetí je přesto prosté: vzkřísit Hnízdo, víc psát a víc číst. 

...

Povede se mi to? Kdo ví. Ani já sama to nevím. Ale věřím. Věřím tomu, že se mi to podaří. Věřím tomu, že někde uvnitř mě je část mého já, která té druhé, líné a negativní půlce nakope prdel. Propleskne jí a vzkřísí osobu, kterou jsem kdysi znávala, která se snažila vidět svět jako pěkné místo, ve kterém dokáže vše, co si zamane. I já totiž bytostně toužím po novém začátku. Po tlusté čáře, za kterou budu moci vykročit se štítem tak čistým, že by se v něm odrážel celý svět. Nejkrásnější - a nejděsivější zároveň - je fakt, že klíč ke spokojenému bytí držím v ruce já sama. Není nádherně šílené zjištění, že ta odpovědnost leží na vašich bedrech?

S tím se toho dá dělat spousta. Buď můžeme ustrašeně zalézt do kouta a klepat se, co zas posereme tentokrát, nebo zvednout hlavu a zařvat z plných plic "Jdu ti v ústrety, živote!". Snad budu mít letos odvahu víc křičet a méně se krčit. Jsem snílek a jako takový si v hlavě dokážu vybájit vše možné, s tím konáním už je to ovšem horší, takže nevím, jak má snaha o zmrtvýchvstání Hnízda a chuti do čtení, psaní (počítání fakt ne) dopadne. Modlím se k tlusté hebké pandě a třpytivému jednorožci, aby to dopadlo. Dobře, pokud možno. 

...

Rozhodla jsem se tomu dát ještě tenhle rok. Tenhle rok je má šance uvědomit si, že to nějak půjde, případně je čas nechat Hnízdo spát jako tichou vzpomínku. Zatím se ještě nechci loučit, takže to se sebou zkusím. Je totiž škoda nechat něco umřít, ale někdy, někdy je to třeba, aby mohlo přijít něco nového. Uvidíme. 

Prozatím jsem si sepsala pár nadějných bodů, které by mi mohly pomoct odložit lopatu, se kterou kopu blogový hrob. Nejsem přílišná kamarádka s řádem a možná proto můj život občas vypadá jako zvratky opilého námořníka. Je to hnus, má to divnou barvu a navíc je to chaos, který stejně akorát sežerou ryby. A tak by to chtělo pravidelnost, mantinely, řád. (Schválně...)

To s sebou přináší další, ráda bych opět psala víc než jen recenze. V poslední době nemám moc touhu se dělit. Vše nakousnu a nic nedodělám, protože mám pocit, že se jedná o naprosté bláboly a hovadiny, které nikoho nebudou zajímat. Přesto se mi psalo lépe, když jsem věděla, že to stejně nikdo nebude číst. Paradox? Ne, jen prostě já. Nevím co chci, ale chci to hned a chci toho hodně. 

Minulý rok jsem přečetla nechutně málo knih. I když je to pořád víc, než někteří známí přečetli za celý život. Každopádně, jsem unavená z novinek. Jsem unavená z té tuny knih, které se vydávají a z hledání, co za co stojí a co ne. S tím se nese má touha přečíst v tomhle roce více léty ověřených klasik. Z gymplu už jsem téměř deset let, tudíž mi už při slovech "povinná četba" nenaskakují osypky. 

A tak jsem si vypsala seznam knih, které budou dominovat mému letošnímu čtenářskému vkusu. Nechci tvrdit, že přečtu všechno a že se nových knih nedotknu ani klackem. Spíš jen potřebuji trochu změnu. Některé z knih jsem četla a jsem zvědavá, jak se na ně budu tvářit jako odrostlejší jedinec. Trochu si od toho slibuji, že mě čtení bude zase naplňovat a já se budu ráda zavrtávat v křesle - s dekou a čtecím polštářkem a konvicí čaje. 

...

A tak mi nezbývá než si popřát, aby panda, jednorožec a já byli kladně nakloněni mým plánům. Aby mě zas bavilo psát o světě kolem, číst místo čumění na televizi a vlastně tak nějak víc žít. Je čas trochu protřpytit cestu vlastním životem. (Navíc, vždycky je čas začít chlastat nebo brát drogy.)

PS: Kterým směrem budete letos rozhazovat třpytky vy? Nebo nevěříte na předsevzetí?