Prokletí jménem "Černej pes"
Píše se rok 1888 a v Barceloně se vše točí kolem příprav na Světovou výstavu. Nadšení však hatí zohavená těla žen, jež se s děsivou pravidelností objevují po městě, obraz pokroku navíc zastíní vyděšené obyvatelstvo, které s hrůzou šíří staré báchorky, dle kterých za vraždy může pekelnej Černej pes. Jordi Llobregat ve své zdařilé prvotině Vesaliovo tajemství rozehrává skvělý detektivní příběh na poli věděckého a lékařského pokroku konce 19. století, smíšeného se stále přítomným strachem z neznáma a pověrčivostí méně vzdělaného obyvatelstva.
Bude to sedm let, co mladý Daniel Amat opustil domov v Barceloně a ocitl se na prahu Oxfordské univerzity. Během doby strávené za zdmi prestižní univerzity si stihl najít nový domov, přátele, místo profesora na katedře klasických jazyků a také snoubenku. Jenže v okamžiku, kdy má Daniel v Anglii vše, co si gentleman může přát, dostihne ho minulost v podobě nečekaného telegramu. Staré vzpomínky, které schoval hluboko ve svém nitru, se derou na povrch.
Sdělení telegramu nemůže Daniel dost dobře ignorovat. Jeho otec je mrtev. Minulost z obou mužů udělala cizince, přesto se mladý Amat vydává do Barcelony na pohřeb. Nemá v plánu zdržet se déle než je nutné, v této snaze mu však zabrání místní novinář toužící po dechberoucí reportáži, Bernat Flexa. Daniel zprvu nechce jeho řečem věnovat pozornost a spojení otcovi smrti se záhadným úmrtím dívek považuje přitažené za vlasy. Nakonec však svůj odjezd o pár dní odloží a vydá se po stopách svého zesnulého otce vstříc pravdě.
Vedle detektivní linky se příběhem táhne staré tajemství, jež vyhnalo Daniela Amata z rodné země, tajemství, které se schovává ukryté ve spálené kůži mladého muže. Tajemstvích je koneckonců kniha plná a zdá se, že téměř každý zde něco skrývá a nikdo není tím, za koho se vydává, o to větší dobrodružství na čtenáře čeká a musím velmi ocenit, že na tolika stránkách nevzniklo žádné hluché místo.
Autor: Jordi Llobregat
Překladatel: Lada Hazaiová
Počet stran: 464
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
![]() |
Nakladatelství Host |
Bude to sedm let, co mladý Daniel Amat opustil domov v Barceloně a ocitl se na prahu Oxfordské univerzity. Během doby strávené za zdmi prestižní univerzity si stihl najít nový domov, přátele, místo profesora na katedře klasických jazyků a také snoubenku. Jenže v okamžiku, kdy má Daniel v Anglii vše, co si gentleman může přát, dostihne ho minulost v podobě nečekaného telegramu. Staré vzpomínky, které schoval hluboko ve svém nitru, se derou na povrch.
Sdělení telegramu nemůže Daniel dost dobře ignorovat. Jeho otec je mrtev. Minulost z obou mužů udělala cizince, přesto se mladý Amat vydává do Barcelony na pohřeb. Nemá v plánu zdržet se déle než je nutné, v této snaze mu však zabrání místní novinář toužící po dechberoucí reportáži, Bernat Flexa. Daniel zprvu nechce jeho řečem věnovat pozornost a spojení otcovi smrti se záhadným úmrtím dívek považuje přitažené za vlasy. Nakonec však svůj odjezd o pár dní odloží a vydá se po stopách svého zesnulého otce vstříc pravdě.
Ze rtů mu vyklouzlo zasténání. Jakmile ucítil přítomnost ostatních, jeho tělo se napjalo - ta nová životní esence se rozlévala jako vodopád po každičkém centimetru jeho nahé kůže. Tyhle duše nebyly jako ty předchozí, jejich skoro fyzická přítomnost vyzařovala energii v takovém množství, že mu mátla smysly. Mladé ženy, skoro dívky, které ve chvíli, kdy si lehaly na chladný kámen, ještě žily.Vesaliovo tajemství je neotřelý detektivní příběh plný zvratů a nečekaných rozuzlení. Autor si hraje nejen s obyvateli Barcelony, ale i se samotným čtenářem. Po celou dobu čtení jsem stoprocentně věděla, kdo co udělal a proč, aby mě autor na každé další stránce vyvedl z omylu a nasadil mi nového brouka do hlavy. Nenudila jsem se ani vteřinu čtecího času, užívala jsem si chvíle mezi vzdělanci na univerzitě - za poeticky uvedenou pitvu bych autorovi líbala ruce - stejně jako ty ve stokách či na ulici mezi prostitutkami.
Jejich mysl ještě vnímala a srdce jim zoufale bušila až do poslední chvíle, kdy jejich krev vytekla do středu stolu a mramorový kámen vsákl jejich teplo. Jako závrať v něm rostla lascivní touha a jeho tělo se v agonickém orgasmu vypjalo do oblouku. Vykřikl a pak zůstal nehybně a vyčerpaně ležet na stole. Teprve v tu chvíli bolest zcela ustoupila a on mohl myslet na ni. Jeho hlas přerývaný prudkým oddychováním přehlušil bzukot včel. "Už brzy, velice brzy budeme zase spolu."
Vedle detektivní linky se příběhem táhne staré tajemství, jež vyhnalo Daniela Amata z rodné země, tajemství, které se schovává ukryté ve spálené kůži mladého muže. Tajemstvích je koneckonců kniha plná a zdá se, že téměř každý zde něco skrývá a nikdo není tím, za koho se vydává, o to větší dobrodružství na čtenáře čeká a musím velmi ocenit, že na tolika stránkách nevzniklo žádné hluché místo.
Nezbývá mi než doufat, že autor nezůstane jen u této knihy a brzy nás potěší dalším skvostným dílem. I když se nerada zabývám vzhledem knihy, tady mi to prostě nedá a musím vyjádřit obrovskou pochvalu směrem k nakladatelství (tu mouchu jsem chtěla nejednou zabít). Vesaliovo tajemství je kniha vhodná pro potěchu oka i duše a já ji budu s čistým svědomím a lehce fanatickým nadšením cpát každému, kdo mě bude poslouchat - lidi čtěte, stojí vážně za to.
Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství HOST!
Překladatel: Lada Hazaiová
Počet stran: 464
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Už mi dva týdny leží na nočním stolku, půjčená z knihovny, vypadá to, že se do ní snad konečně pustím. :)
OdpovědětVymazatBezva recenze!
Díky! Ať se líbí, pak dej vědět. ;)
VymazatDočetla jsem to, ale kniha se mi nelíbila. Před pár lety se mi líbila kniha Stín větru od Zafona a toto mi přišlo víceméně stejné. Měla jsem pocit, že čtu jen drobně pozměněný příběh. Stín větru se neodehrával v lékařském prostředí a nebyl tam nikdo podobný Pau Gilbert, ale jinak to bylo velmi podobné. Za mě tedy ztráta času, ale díky tomu, že to bylo jednoduše napsané a snadno se to četlo, to nebyla nijak zásadní ztráta. Odpočinkové čtení.
OdpovědětVymazatAhoj, díky za reakci. Už jsem podobnou někde četla (tuším Databáze), myslím tedy to přirovnání + ještě k nějaké knize.
VymazatStín větru jsem nečetla, tudíž pro mne to bylo nové a neokoukané. :) Ale chápu, že pro Tebe to mohlo být, zvláště k okolnostem, zklamání. :)
Každopádně si budu muset Stín větru přečíst, protože se mi Tajemství líbilo hodně. Jsem zvědavá, jestli to bude opravdu tak podobné, jak píšeš. :)