I knihomol potřebuje sociální kontakt

Temná místnost, pruhované teplé ponožky, vydýchaný vzduch, armáda hrnečků a světla tak akorát, aby se v něm dalo číst. Týden nemytá, do slov zahloubaná postava. Ne, zas tak špatně na tom (doufám) nejsme, ale všichni dobře víme, že knihomol je nejvíc spokojený doma s knihou v ruce. Přesto i my občas potřebujeme vylézt na čerstvý vzduch a mezi lidi -  a nejlépe mezi stejně postižené

Vidíte, jak jsem se bavila! 
Photo by Martin Skřivánek

Čtenáři, spisovatelé, nakladatelé, blogeři a jiné duše provázané knihami a psaním, se sešli na druhém ročníku Festivalu literatury pro opravdové booklovery Belles Lettresza jehož vznikem stojí sympatická mladá žena Katka Borovanská. I když to letos vypadalo, že se na festival nepodívám, nakonec jsem si v pátek užívala první festivalový den - a jsem za to vážně ráda. Oproti loňsku to byl příjemnější zážitek, protože nás tam nebylo tolik. Je mi jasné, že to není nic, z čeho by organizátoři skákali do stropu, ale já si tu komorní atmošku užívala.

Letos došlo k několika změnám - festival byl rozdělen do dvou dní a na dvě místa, už se nepodával oběd, lahodné dortíky ba ani káva, ale člověk na knižní festival nejede kvůli jídlu, že? Potkala jsem zde staré známé tváře, jako například Reného Nekudu, který je s rovnátky ještě roztomilejší a víc podobnější žáčku první třídy, než kdy dřív. Pozdravili jsme se a prohodili pár slov, kdy mě stihl rozesmát otázkou, zda dnes také přednáším - to bych asi raději 1000x napsala "Miluji Dolores Umbridgeovou a chci jí žužlat palce u nohou.", než abych si stoupla před lidi.


A pak to začalo - René mě seznámil s jedním ze svých studentů z kurzů, takže jsem měla s kým sedět, povídat si a probírat, co nás na kom zaujalo a proč. Na páteční program jsem se moc těšila, ale na místě jsem zjistila, že došlo k pár drobným změnám, protože se někdo nevyzná ve vlastním diáři. Mrzí mě, že z programu zmizel knižně-blogerský pokec, na ten jsem byla zvědavá, ale zas jsem se díky delší pauze na oběd stihla podívat do antikvariátu. 

Nejmilejším řečníkem celé akce byla bezesporu Jana Florentýna Zatloukalová, kterou můžete znát z blogu Kuchařka pro dceru. Díky růžovým vlasům nepřehlédnutelná a zároveň vyrovnaně a neextravagantně působící žena, která nakráčela se svým příběhem před posluchače, si získala mé vřelé sympatie. Krom toho, že jsem si během pár vteřin zamilovala její knihu Snídaně u Florentýny (protože mi dala pocit, že bych byla schopna něco uvařit),  uchvátil mě i fakt, že mluvila přímo ke mně. Dobře, mluvila ke všem, ale na mě to tak prostě působilo. 

Povídala nám také o tom, jak si díky blogování můžete vydláždit cestu k vydání knihy a jak se nevyplácí namyšleně odhodit získané čtenáře, když vylezete na pomyslný vrchol. Že má cenu šlapat dál, i když to vypadá, že jste vlastně ustáli na místě a nic se neděje - takže obrovské díky za nakopnutí a řadu skvělých podnětů!                                                                                                                               
Jako završení božího dne mi ujel autobus domů - což bylo naprosto skvělé, protože jsem se odvážila přesunout do Café Jedna, kde se konalo zahájení festivalu Kavárny naživo. Mimo jiné zahrál i Filharmonický orchestr Iwasaki a musím říci, že to tedy byl zážitek. Příjemná společnost, skvělá atmosféra, odcházela jsem na poslední spoj jen velmi nerada. Celý den byl jeden velký, skvělý zážitek, jenž jsem si užila a doufám, že se na Belles Lettres podívám i další rok.  




                                                                           




Komentáře

  1. Zní to krásně :)
    Škoda, že jsem se o festivalu nedozvěděla dříve! :)

    http://deathless-ginger-wight.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl to příjemně strávený čas. :) Z časových důvodů jsem mohla jen v pátek, takže sobotu jsem nezažila, tam by mě docela zajímala Eliška Vyhnánková, tu mám také ráda. Tak třeba se potkáme na příštím ročníku! :)

      Vymazat
  2. Já jsem původně chtěla jít a rozmyslela jsem si to na poslední chvíli. Nakonec jsem toho ani nelitovala, byla tam kamarádka a ta z festivalu byla spíš na rozpacích. Každopádně jsem ráda, že tobě se to líbilo :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, oproti loňsku to bylo jiné a bylo tam méně lidí, to je pravda. Ale na druhou stranu to bylo přesně to, co mně vyhovovalo. :) Co se týče informací loni/letos bych řekla, že v podstatě na stejné úrovni. Jen to nebylo tak děsně monstrózní. :) A ještě chybělo to jídlo a kafe, no. :D Ale jinak mi to tedy dalo mnohem víc, než ten loňský ročník. :)

      Vymazat
  3. Ahoj, škoda, že jsme se nepotkaly jako loni. :) Já jsem byla jen na sobotním programu. Jako všichni knihomolští introverti nemám ráda monstrózní akce, ale tahle byla na můj vkus zase opravdu až příliš komorní. Program se mi líbil stejně jako loni, ale organizace měla jisté nedostatky (pozdě info, nebyl oběd a dortíky :), v Era světě se mi líbilo víc než v Mosaic house, kde byl letos druhý den programu). Na druhou stranu zorganizovat tak velkou akci je fakt fuška. Ani druhý den nebyla debata s knižními blogery - místo nich tam byly vlogerky. Co ale možná bylo ještě víc zajímavé. Můj report z druhého dne je tady: http://www.literarnialchymie.cz/belles-lettres/ Zaujal mě Tvůj popis Florentýniny přednášky. Ona blogovala předtím, než vydala kuchařku? A co si můžu představit pod tím, že se nevyplácí namyšleně odhodit čtenáře?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, koukám, že sis odvezla tričko, než jsem se na něj stihla kouknout, byl konec festivalu a stánek byl uklizen. :D No, stejně nemám moc ráda bílou barvu, kdyby bylo černé, asi by to byla má první zastávka. :)
      Já vlogy příliš nesleduji (asi jsem na to stará raketa) a vlna detektivek mne nezasáhla, takže jsem spíše počítala s pátečním programem - navíc byl ve "staré známé Eře" a tam se mi líbilo. :)
      Jj, Florentýna blogovala a bloguje stále. :) Jinak co se týče toho "namyšlené odhození čtenářů". Je to právě spojené s tím prvním blogováním a první knihou. Pochopila jsem, že měla velmi slušnou fanouškovskou základnu, lidé k ní chodili rádi, vraceli se atd. Ale to vydání knihy byl takový pomyslný cíl, který s sebou přinesl "mám hotovo, tak blog nemusím řešit". No a tím zahodila celou fan-základnu. A zpět se to prý horko těžko získává a budovat něco nového, když jsi přitom mohla nechat rozrůst něco, co fungovalo... Takže asi tak. :)

      Vymazat
  4. Straně mě mrzí, že u nás na moravě nic takového není. Většina takových akcí je v Praze, což je pro mě finančně náročné (cesta, ubytování atd.), takže se prakticky nikam nepodívám. Jednou bych ráda nějaké veletrhy a podobné akce navštívila.

    Carmen z Faoltiarnin šuplík

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to mám naštěstí do Prahy buď hoďku busem na Zličín nebo hoďku a půl vlakem na Smíchov/Hlavák. Takže se to celkem dá, i když musím vstávat brzy a přeci jen je to větší otrava, než když to máš "vedle". Spíš je blbé, když se pak něco koná večer, to je s tím dojezdem horší..

      Vymazat

Okomentovat

Vřelé díky k Tobě letí z Hnízda!