Svatební monstrum
Vdavky. Většina dívek o nich sní od chvíle, kdy byly schopné vnímat pohádky zakončené velkolepým a žili šťastně až do smrti. Den, kdy se z ženy stane kouzelná princezna v bílých šatech, obklopená usměvavým příbuzenstvem, lahodným občerstvením, vkusnou výzdobou a duši povznášející hudbou. Nejlépe nějaký ten párek koloušků, holubic a láskyplně se tvářících labutí - všichni samozřejmě po dobu svatby jako zázrakem omezí své vylučovací funkce. Hlavní hrdinka knihy Ženich na zabití, jenž je u nás druhou vydanou knihou Sophie Ranaldové, však nepatří mezi většinu dívek.
Pippa a její dlouholetá láska Nick jsou šťastný pár. Žijí v Londýně, v bytečku s rezavým kocourem Spanxem, oba dělají práci, která je baví a jsou se svým životem na hromádce spokojeni. Oba dospěli do věku, kdy se jejich přátelé vdávají, žení a plodí děti, a tak se náš spokojený pár často ocitá na svatbách, které jsou méně či více honosné, společně se smějí téhle zbytečnosti a uhýbají otázkám, kdy už do toho také praští.
Když se vrací z poslední svatby, jenž byla luxusní jízdou inspirovanou Velkým Gatsbym, Pippa i Nick jsou notně opilí a vysmátí - přeci jen, ženil se Nickův nejlepší přítel. Ráno po tomhle zážitku má nejen nahořklou příchuť kocoviny, ale i jasně nejasný pocit, že v noci došlo k žádosti o ruku, i když si vlastně ani jeden nedokázal vzpomenout, jak se to stalo.
Ženich na zabití je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Opravdu jsem se na ní těšila, protože u její prvotiny Sestrám by se milenci krást neměli jsem se nasmála a příjemně si odpočinula. Bohužel musím konstatovat, že Ženich na zabití vtipem ni příběhem Sestrám konkurovat nemůže. Plně si uvědomuji, že srovnávání je ošemetné, ale mně v Ženichovi ten skvělý humor chyběl. Byl tam, schovaný na několika stránkách, ale pro mě nedostatečně.
Na druhou stranu, tato kniha je inspirována příběhy skutečných žen, a nejspíše i proto jsem si z ní odnesla něco cenného, o čem sice vím, ale snadno se na to zapomíná - a sice, že v každém vztahu, ať už kamarádském, příbuzenském či mileneckém je nejdůležitější komunikace. Bez ní se totiž můžeme řítit někam, kam nechceme. O tom by mohla Pippa vyprávět. A vlastně vypráví.
Autor: Sophie Ranald
Překladatel: Roman Křivánek
Počet stran: 320
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2015
![]() |
Knihy Dobrovský |
Pippa a její dlouholetá láska Nick jsou šťastný pár. Žijí v Londýně, v bytečku s rezavým kocourem Spanxem, oba dělají práci, která je baví a jsou se svým životem na hromádce spokojeni. Oba dospěli do věku, kdy se jejich přátelé vdávají, žení a plodí děti, a tak se náš spokojený pár často ocitá na svatbách, které jsou méně či více honosné, společně se smějí téhle zbytečnosti a uhýbají otázkám, kdy už do toho také praští.
Když se vrací z poslední svatby, jenž byla luxusní jízdou inspirovanou Velkým Gatsbym, Pippa i Nick jsou notně opilí a vysmátí - přeci jen, ženil se Nickův nejlepší přítel. Ráno po tomhle zážitku má nejen nahořklou příchuť kocoviny, ale i jasně nejasný pocit, že v noci došlo k žádosti o ruku, i když si vlastně ani jeden nedokázal vzpomenout, jak se to stalo.
"Ale i tak potřebuješ svědka," namítla Callie. "Kdo jiný by odvázal prostěradlo z bočního sloupku postele, až se po něm spustíš z okna, aby ses setkala s Nickem? Nebo se podepsal na matrice? Nebo tě chránil před padajícími kokosovými ořechy?" Zasmála jsem se: "Jestli něco z toho budu potřebovat, slibuju, že ti řeknu. Nikdo jiný by stejně nemohl být lepší, než ty, hlavně při tom kousku s kokosovými ořechy. Ale vážně, jestli k tomu dojde, tak to bude malinkatá svatba. Mikroskopická. A opravdu skromná a jednoduchá.Pippa je přesvědčená o tom, že s Nickem chtějí totéž - malou svatbu, bez otravných příbuzných, tetiček, které viděli jedinkrát v životě, ukřičených dětí a malých lahviček šampaňského pro každého hosta. Jenže Nick se do příprav vrhne s takovou vervou, že Pippa začíná trochu pochybovat, jestli se přeci jen nemýlila.
"Ale no tak, Pippo, to říkáš teď. Ale počkej a uvidíš, co to s tebou udělá. Na kolika svatbách jsi byla? Za poslední rok aspoň na dvanácti, ne-li víc. A kolik z nich bylo skromných a jednoduchých? Nespěchej, dám ti chvilku, aby ses nad tím zamyslela." Ve skutečnosti jsem žádnou chvilku nepotřebovala, ale i tak jsem se snažila vypadat, že přemýšlím.
Ženich na zabití je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Opravdu jsem se na ní těšila, protože u její prvotiny Sestrám by se milenci krást neměli jsem se nasmála a příjemně si odpočinula. Bohužel musím konstatovat, že Ženich na zabití vtipem ni příběhem Sestrám konkurovat nemůže. Plně si uvědomuji, že srovnávání je ošemetné, ale mně v Ženichovi ten skvělý humor chyběl. Byl tam, schovaný na několika stránkách, ale pro mě nedostatečně.
Na druhou stranu, tato kniha je inspirována příběhy skutečných žen, a nejspíše i proto jsem si z ní odnesla něco cenného, o čem sice vím, ale snadno se na to zapomíná - a sice, že v každém vztahu, ať už kamarádském, příbuzenském či mileneckém je nejdůležitější komunikace. Bez ní se totiž můžeme řítit někam, kam nechceme. O tom by mohla Pippa vyprávět. A vlastně vypráví.
Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství Grada vřele děkuji Knihy Dobrovský!
Překladatel: Roman Křivánek
Počet stran: 320
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2015
vzhledem k tomu, že my jsme ve stejný situaci si to asi přečtu:D
OdpovědětVymazatNo, snad zůstane přezdívka jen přezdívkou (ne, vím, hodně blbý "vtip"). Ale tu tchyni v knize mít, tak ji asi zabiji. :D
Vymazat