(Ne)Kuřácké zamyšlení
Někteří z vás stihli s hrůzou postřehnout, že jsem v dobách dávných a minulých (no, dobře, tak dávno minulé zase nejsou) kouřila. Abych se hrdě přiznala, začala jsem až v osmnácti - dříve jsem si to zakázala. Tedy, ne že bych to na začátku druhého stupně základky nezkoušela za hospodou s bandou zvědavců a doma se pak řádně nepos*ala. Proč o tom ale vůbec začínám? Prohlížela jsem si z lehké nostalgie své fotky na FB (blbý zvyk spojený s blížícím se datem narozenin) a mimo jiné jsem narazila na jeden obrázek z úžasně vtipné knihy Králíčkovy sebevraždy. A napadlo mě "Bože, já se asi vážně neměla moc ráda".
Často jsem vypadala jako ten králíček. V intenzivním čase mého nešťastného já byly dvě krabičky denně běžným standardem. Začalo to nevinně na gymnáziu, když jsme seděli v přilehlé hospůdce nad pivem. A takové jsem byla slušné děvče. Ne, nikdo mě nenutil, já prostě jen chtěla vědět, co na tom všichni mají. Smrdí to, člověka to dusí. Asi jsem divná, ale pohled na kouřícího člověka se mi líbí. Přijde mi to umělecké. Cigareta, obnošené sako, psací stroj, rozepsaná povídka... no, každý máme své snivé představy, ještě mi zkuste tvrdit, že ne.
 |
| To je on... |
Často jsem vypadala jako ten králíček. V intenzivním čase mého nešťastného já byly dvě krabičky denně běžným standardem. Začalo to nevinně na gymnáziu, když jsme seděli v přilehlé hospůdce nad pivem. A takové jsem byla slušné děvče. Ne, nikdo mě nenutil, já prostě jen chtěla vědět, co na tom všichni mají. Smrdí to, člověka to dusí. Asi jsem divná, ale pohled na kouřícího člověka se mi líbí. Přijde mi to umělecké. Cigareta, obnošené sako, psací stroj, rozepsaná povídka... no, každý máme své snivé představy, ještě mi zkuste tvrdit, že ne.
 |
| Marla |
Na kouření je něco rebelského. Já vím, já vím, doktoři se mnou pravděpodobně souhlasit nebudou. Ale v mém světě to tak je. Má to hlubší kořeny - můj milovaný děda, budiž mu nebeský hospodský příznivě nakloněn, byl kuřák. A já ho milovala. Byl pro mě ztělesněním obrazu nezkrotného muže. Ženy - víno - zpěv. Větší lásku k životu jsem (trochu paradoxně) snad neviděla.
Nehodlám tu obhajovat kouření (ani ho hanit), už dva roky jsem neměla v ústech cigaretu a nehodlám na tom nic měnit. Potřebu kouře v plicích nahradila láska v srdci. Na druhou stranu, kouření bylo součástí mého života a nemyslím, že bych se měla za něco stydět - ale dost lidí s tím pravděpodobně souhlasit nebude.
Život je experiment a není třeba brát ho tak vážně. Stejně to nikdo z nás nepřežije a čím dřív si to uvědomíme, tím lépe se nám bude dýchat. Občas se mi vrátí "ten pocit". Ve dnech, kdy vyleze po dlouhé době slunce. Slunečné dny v mých kuřáckých časech byly příslibem. Příslibem meditativní cigaretky na vyhřáté lavičce, nezmrzlých prstů a jakéhosi... štěstí.
Osho ve své knize Meditace: První a jediná svoboda přirovnává akt kouření k (nezdravému) druhu meditace. Nádech, výdech, zklidnění, chvilka "pro sebe". Ano, myslím, že i to je jeden z důvodů, proč je cigareta tak vyhledávaná. I pro mě to bylo uklidnění. Oddech, moje chvilka. Takové to sváteční kouření (dokud nezačalo léto a já si nekoupila vlastní krabičku) s přáteli bylo fajn. Ale přátelská cigareta se od dvou krabek liší asi jako kostička čokolády od celé tabulky.
Čeho je moc, toho je příliš. Osobně jsem ráda, že už k životu cigaretu nepotřebuji (s tou čokoládou je to na delší lokte). Co vaše cigaretové zkušenosti?
Cigarety nekouřím,ano také jsem to zkusila, ale stačilo mi. Můj odpor souvisí především s velkou úmrtností mým blízkých - (zřejmě) způsobenou tímto zlozvykem. Přijde mi to jako časovaná bomba, kterou si dobrovolně dáváme do úst a tím jí dáváme větší možnost nás zabít.
OdpovědětVymazatA potom je tu ta druhá strana, pro většinu lidí podstatná. Cena cigaret, neustále stoupá. A já si raději místo krabičky cigaret koupím nějakou dobrou knihu a budu z toho mít větší požitek.
Děkuji za článek, ráda jsem se nad tímto tématem "trošku" zamyslela :)
Díky za komentář. :) Já si pamatuji, že jsem si kupovala krabičku za nějakých 53,- a to se ještě dalo (navíc mi v začátcích vydržela vážně dlouho). A jako "odměnu na chuť" jsem si kupovala Davidoffky za nějakých 70,-. No, za 70,- jsem ke konci měla krabičku L&M.... teď už ani nevím, kolik cigára stojí, ale je mi jasné, že cena neklesá.
VymazatVím jen, jak jsem si říkala, že když nebudu kouřit, že ušetřím. :D Ach ta naivita. On člověk ty peníze vždycky do něčeho vrazí... :)
Moc hezký článek, díky kterému jsem se o tobě zase dozvěděla něco víc.
OdpovědětVymazatSdílím s tebou ten názoru, že na kouřících lidech je něco přitažlivého. Samozřejmě mě nelákají takový ti opilci, kteří kouří jednu cigaretu za druhou a někdy vypadají spíše jak lokomotiva, než jak obyčejný člověk. Líbí se mi když ti lidé vypadají trochu jako z nějaké doby minulé a v klidu si pokuřují svou cigaretu, ať už s knihou v ruce nebo s šálek černé kávy.
Sama si dám cigaretu jen příležitostně - většinou mezi partou přátel nebo když jsem hodně ve stresu a nic na uklidnění již nepomáhá. Velmi často chodím s lidmi na cigaretu, ale sama si nedám. Jen s nimi postávám v hloučku a jsem ráda z jejich společnosti a z toho, že je mohu tiše pozorovat.
Jsem zastáncem toho ať si každý kouří jak chce, pokud to nikomu nenutí a nikoho s tím zbytečně neštve. V každém případě kuřákům v poslední době vůbec nezávidím, když sleduji, jak cena cigaret neustále stoupá...
Díky, asi budu podobné psát častěji. I když... :)) Jsem ráda, že nejsem sama, kdo trpí touhle "pozorovací úchylkou". :) To "samozřejmě" máme také společné. Opilé lokomotivy jsou velmi odpudivé, ale takový pěkný člověk (muž i žena) pokuřující cigaretku, mně se to zkrátka líbí. :)
VymazatJak jsem psala výše, pamatuji krabičku za plus/mínus pade... později kolem sedmdesáti korun... a to už bylo tedy dost... Osobně mi i přijde, že se kuřáci tak nějak lépe seznamují. Jako introvert jsem tohle považovala za docela výhodu. Kuřáci jsou mezi sebou tak nějak "z principu" sdílnější.
Já sama jsem cigarety nikdy nezkusila, s ochucenými doutníky už to bylo jiné, ty k těm jízdám jeden čas patřily. Nejsem zastáncem kouření a být načichlá z hospody mi vážně vadí, ale je pravda že na lidech kteří si zapálí někde v parku a dobře u toho vypadají je něco uklidňujícího, to mi občas probleskne jestli o něco nepřicházím. Ale pssst před mým manžýlkem, toho se snažím krotit :-)
OdpovědětVymazatJá jsem si jednu dobu balila sama do papírků třešňový (a občas vanilkový) tabák, bylo to boží! I to balení bylo takové.... no, uklidňující.... O:) Hele, já to načichnutí z hospody neměla moc ráda nikdy, ani jako kuřačka... ale za ta léta jsem vychytala grif s topením. :D
Vymazat:D já zas vymrznutí na balkóně, to je taky po smradu :-)
VymazatJá nekouřím, nikdy jsem nekouřila a ani s tím nehodlám začít. :) U mě je to teda způsobeno hlavně tím, že můj táta kouří a já prostě už od dětství vím, že mu to nijak nepomáhá - často kašle (ale nepřizná, že je to z toho kouření) a taky mi vždycky vadil ten zápach cigaret. Plus jsem vždycky vnímala, jak drahé to kouření je. Nikdy jsem nějak nerozuměla tomu, jak někdo může začít kouřit jen kvůli tomu, že kouří i všichni jeho přátele. Ale já jsem celkově taková výjimka - nekouřím a ani nepiju, jop. :D :) Ovšem zase vím, že třeba moje malá sestřenka vidí, že její mamka kouří a přijde jí to normální. Docela mě nedávno vyšokovala, když prohlásila, že až bude dospělá, bude taky kouřit, tak jako její maminka. To mi nepřijde moc správné, no, že v dnešní době to děti kolikrát berou za normální a přitom by to tak být nemělo, podle mě.
OdpovědětVymazatJá jsem právě proto nechtěla začít dřív než v osmnácti. Měla jsem pocit, že pak by to všichni brali, že jsem začala kvůli okolí. Oni mi to občas i "nutili", ale já vždy odmítla. Pak jsem prostě jednoho dne chtěla vyzkoušet, jaké to je. A zachutnalo mi to. :) Každá značka chutná jinak, některé jsou fakt hnusné (kamarád kouříval takové hřeby do rakve, bla). Nebo třeba třešňový tabák, hmmm... Teď si připadám jako Chandler. :D
VymazatU nás kouřil jen děda. Později strejda. Ale rodiče nekouřili, takže to u nás také nebylo "normální". Ale děda mi vždycky přišel tak nějak víc v klidu a pohodě, než ostatní. :D Hlavně jsme se měli moc rádi a k němu to prostě patřilo.
Život je opravdu jen experiment. A proto zkouším co se dá, nelituji ničeho. Kouření jsem zkusil na pár týdnů a přestal jsem. Podobnou zkušenost mám i s uplně jinými drogy. A nikdy toho nebudu litovat :)
OdpovědětVymazatKdo jsi bez viny, znáš to s těmi šutry... :D Nemusím mít vše, ale tak je to správné - ať si každý dle svého. :) Stejně většina populace žere ve velkém léky, což jsou daleko větší sračky, než kdejaká přírodní droga... :)
VymazatJá jsem začala ve dvaadvaceti v době kdy mi nebylo zrovna dobře s tím, že až to odezní přestanu. Nepřestala jsme. Kouřím rok a půl a ani nepřemejšlim že přestanu. Zatím ne. A jo je to umění, na barový stoličce s rudou rtěnkou a v druhý ruce dvojku červenýho...to je moje:)
OdpovědětVymazatOno, jestli máš přestat, prostě to odejde samo... u mě to "prostě odcházelo" tak nějak rok... :)) A pak přišel velký "životní boom" a najednou nebylo cigaret třeba. :) Že je to umění! Obrázek, cos tu vykreslila, se mi líbí. :)
VymazatJá se na kouření dívám z trochu jiného hlediska, než většina lidské populace. Samozřejmě, kouření škodí - to je taková ta formulka od doktorů, která je všem ukradená do té doby, než následky kouření jiných lidí pocítí sami na sobě. Sama jsem o tom psala článek na svém blogu...
OdpovědětVymazatPro někoho je kouření rajc, někoho to nezajímá a někoho to otravuje. Já pociťuji následky kouření přímo - člověk nemusí kouřit u mě, kuřáka poznám na několik metrů, nedělám si legraci, cítím to, je přímo obalený nikotinem...
Ale pokud kuřák nežije u mě, ať si klidně kouří, ale ke mně kuřák nesmí... :)
Jinak moc chválím za otevřenost!
CzechIvy
Díky za komentář. Právě jsem si přečetla Tvůj článek a musím říct - páni, o alergii na nikotin slyším prvně v životě. A upřímně Ti ji nezávidím. I když tedy, co jsem přestala kouřit, mám pocit, že počet kuřáků kolem mě rapidně klesl a tak nějak... vymizel?
VymazatJakožto odnaučený kuřák vnímám kouř cigaret intenzivněji a teď jsem si tak uvědomila, že v poslední době jsem téměř žádný nepocítila. Ale když říkáš, že to z člověka prostě cítíš, aniž by si nutně zapaloval... Nemáš to lehké, proto chápu Tvůj postoj a myslím, že na něj máš plné právo...
Neumím si představit, co bych na Tvém místě dělala. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem měla možnost si zažít svou chvíli s cigaretou... odžít si to a přestat s tím...
Každopádně - hodně zdaru do života, minimum kuřáků v okolí, nebo aspoň ohleduplné a drž se! :)
Proti kuřákům a kouření nic nemám, pokud je to v nějakém rozumném množství. Taky se mi líbí lidi s cigaretou, ale jen někteří, protože stejně jako oblečení nebo účes ji umí "nosit". A je mi jasné, že já tak nikdy nevypadám :D.
OdpovědětVymazatSama kouřím a to déle, než by se mi líbilo. Ale z potřeby pravidelného kouření už jsem vyrostla a k cigaretě přistupuji jako k oblíbenému jídlu - dám si, když mám chuť. Nemusím kouřit měsíce a bude mi to jedno, protože necítím, že bych to potřebovala.
Naopak mě fascinují lidi, kteří jsou ty dvě krabičky denně schopní vykouřit. Jasně, tělo si na to nějakým způsobem zvykne, ale sama na sobě cítím, když to jednou za čas přeženu a je mi zle.
Vzpomněla jsem si na zkušenost z gymplu... povinně jsme měli peer program a když jsme byli starší, tak jsme ho převzali, ale vždycky mi přišlo hrozně pokrytecký, když na nás ty lidi dělali "bububu, drogy jsou špatný a kouření škodí zdraví" a při první pauze vylezli před školu a šli si zapálit. Kdyby aspoň sami, ale často chodili i studenti, kteří to "bububu" od nich poslouchali... V tu chvíli veškerá snaha ty děti od toho odradit je marná, když vidí, že sám jdeš a zapálíš si...
Není to vůbec prdlé - já si takhle škvařim aromalampičku. :D Také mi to pomáhá se tak nějak... naladit. :) Takže to naprosto chápu. :) Já jsem mívala na gymplu ráda "bidíska". Ale po těch se s příchodem *píp* EU slehla zem...
OdpovědětVymazat2 krabičky denně? No to teda WOW! Upřímně něco takového bych do Tebe vůbec neřekla :D
OdpovědětVymazatKlamu tělem, což? :D
Vymazat2 krabky denně? :D To není kostička, ani tabulka, ale celý kýbl čokolády! :D Ale máš pravdu, co by to byl za život, kdybychom i takové neřesti nezkusili? Já je nemám ráda, smrdí mi a vytáčí mě, když si někdo zapálí někde na zastávce hned vedle dítěte, ať si zdraví kazí sobě, ale děti ať do toho netahá...Ale jinak jsem si tak nějak zvykla, je to každého věc a moralisti, kteří se pouští do kuřáků, ale pak jdou do čajovny na vodnici...No, je to takové...patetické. A já do čajovny chodím. Takže o kuřácích pomlčím, to, že to dělám schovaná v nějaké díře ze mě rozhodně lepšího člověka nedělá :D (ale horšího taky ne!! :D ).
OdpovědětVymazatZas tak to nepřeháněj.... tabulka, max. dvě.... :D No dobře, je to dost.... Je fajn, že se k tomu stavíš takhle... hele ale nedávno jsem si vybírala peníze v bankomatu a vedle někdo umístil koš s popelníkem a nějaký pán tam típl cigáro, ale ne pořádně, takže mi to čoudilo do obličeje... až jsem si říkala "Bože, byla jsem taky taková bezohledná pipka?" :D
VymazatVodnice je fajn, už jsem dlouho neměla... :D
Je obdivuhodné, žes dokázala opravdu přestat a že i když si dáš pak jednu cigaretku ve společnosti, nestáhne tě to zpátky :) Podle mě to image kdysi přidávalo, ale díky tomu, že dnes už kouří každý už to nic neznamená. Já cigarety zkoušela, ale nechutná mi to a vlastně jako jediný nekuřák z celé rodiny jsem na to pyšná :D :)
OdpovědětVymazatNo, já už moc do společnosti nechodím. :D Jsem raději zalezlá doma s knihou - a popravdě mi to bujaré prostředí hospod vůbec nechybí... :) I tam jsem si koneckonců tahala knihu... :D Myslím, že kdybych si teď zapálila, už by mi to ani nechutnalo, děsně bych se pos*ala a nejspíš i poblila. :D Jinak buď na sebe pyšná! :)
VymazatTak už jen proto si nezapaluj :D
Vymazat