Vánoční vzpomínání

Je neděle večer, poslední adventní neděle - za chvíli půjdeme ke stromečku, těšíte se? Bezpochyby ano. Já už konečně začínám trošku chytat vánoční náladu, lehce vzpomínkovou - myslím na to, jaké byly Vánoce, když jsem byla malá. První, co si vybavím a co mi neskutečně chybí, je sníh. Vždy byl pro mne samozřejmostí. Začínám mít pocit, že jsem stará, když pamatuji časy, kdy byl sníh o Vánocích běžnou věcí. Milovala jsem vůni sněhu ve vzduchu. Neexistovalo, že bych tvrdla doma - oblékla jsem se teple (nejlépe kombinézu, která tenkrát děsně frčela), čapla mladšího bratra a boby a vyrazili jsme za dům na panelovku, kde jsme s děckama ze sídliště blbli (a jezdili v "zakázaném a nebezpečném" vláčku). 

Oko není píp, oko vidí...

Nemohu uvěřit, že je to vše tak dávno. Když přišel prosinec, vše se změnilo, vše se odělo do jedinečného hábitu kouzel, tajemství a těšení se. Bylo důležité napsat dopis Ježíškovi, připnout ho kolíčkem na záclonu, otevřít okno a usnout. Maminka vás pohladila po hlavě a popřála dobrou noc. A ráno jste se probudili a hle!, dopis byl pryč. Ježíšek si ho odnesl a vy jste si ve své dětské naivitě maminku s touhle záhadou nikdy nespojili.  

Koulovačka, sněhuláci, ledové prolézačky na zahradě. Chumelení, zima, pravá zima. Teplý čaj, maminčin vaječný koňak - pro děti bez alkoholu. Vůně cukroví, uždibování banánků a slepovaného cukroví. 

Ráno na Štědrý den vylezete z postýlek a v obývacím pokoji stojí on - ten nejkrásněji nazdobený stromeček, jaký znáte. Zlatá, červená, zelená. Hrací koníci, vaše zlatá ozdoba s houpacím koněm. U nás stromek zdobil v noci Ježíšek/maminka. 

Večeřeli jsme kolem šesté, postupně i dřív (tatínek měl vždycky hlad). Po večeři většinou přišli prarodiče (bydleli vedle) a vzali nás do pokojíčku, kde jsme čekali na cinkot zvonečku. S nadšením jsme běželi do obývacího pokoje, kde byla děsná zima, neb bylo okno dokořán - právě jím odlétl Ježíšek. 

Dárky, smích, nadšení, radost, společné chvíle. Nacpaná a spokojená bříška. Čas s rodinou. Již nikdy to nebude "jako v dětství". Krásné vzpomínky zůstanou a je na čase tvořit si nové.


Komentáře

  1. :)) Normálne si ma preniesla do obdobia môjho detstva, neuveriteľné :) Skvele napísané a úžasné fotky, jeden z najlepších vianočných článkov v knižnej blogosfére :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že jsem Ti "vrátila na chvilku dětství". :) A děkuji za pochvalu - bylo to spíš takové večerní rozjímání, postesknutí. :) Chtělo to ven. :) Jop, své fotoalbum si prohlížím ráda (občas se tam najdou skvosty :D).

      Vymazat
  2. Také jsme vždycky čekali v pokoji než Ježíšek zazvonil:)

    Vzpomínám si jak jsem se nemohla vůbec dospat a vstávala na Štědrý den hrozně brzy a už po obědě mlela o tom, kdy bude večeře :)

    Jako dítě jsem chtěla hrozně rychle vyrůst a být dospělá, teď bych se ale mnohem radši vrátila do dětských let :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máme stejné - také jsem vždy dospělákům záviděla a chtěla vyrůst. Ale vlastně není moc co závidět. Dětství, to je krásná doba, která uteče neskutečně rychle a když už člověk dospělým je, nejradši by se zase "scvrknul".

      Vymazat
  3. Krásné, taky jsem si zavzpomínala a ty fotky mě pobavily, až budu u našich musím se podívat taky na staré časy, kdy jsme věřili, že stačí jen si přát a být hodný :-) Užij si krásné Vánoce! ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný článek, moc se ti povedl. A zároveň jsem si krásně zavzpomínala na své dětství. A rozhodla se také podělit s mými vzpomínkami. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Každé vánoce mám dilema - nesnáším zimu, ale miluju sníh :-) Hrozně mi chybí. Vánoce na blátě nejsou prostě ono. Jak píšeš, sníh voní. Neznám nic lepšího než procházku zasněženým lesem. Celkem mě mrzí, že moje městské děti tohle neznají. A vysvětlovat jim, že všude kolem vidí Santu, ale dárky nám nosí Ježíšek je taky občas o nervy. Přijde mi, že dřív jsme si to víc užívali. Teď už jenom konzumujeme :-(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vřelé díky k Tobě letí z Hnízda!