Má nejlepší část je tvá...

Snad každá žena, včetně mě, má občas touhu ponořit se do romantického příběhu. Nechat se unášet na křídlech lásky, bědovat nad nepřízní osudu a doufat v konce šťastné, nebo alespoň dojemné, po nichž nezůstane jedno oko suché. V podobných chvílích sahám po svém oblíbeném autorovi, jenž je pro mě "králem romantiky". Tím oblíbencem je americký spisovatel Nicholas Sparks. Z jeho starších děl jsem přečetla téměř vše, takže nastal čas sáhnout po nějaké novince. V poslední době se s tímto autorem "roztrhl pytel", takže je z čeho vybírat a já nakonec zvolila román Co s láskou - což je letošní paperbackové filmové vydání knihy, která u nás vyšla již loni pod názvem To nejlepší z nás.

Nakladatelství Ikar

Dawson Cole byl jiný než zbytek jeho rodiny. Cole bylo v městečku Oriental dobře známé jméno. Ovšem ne v dobrém - být Cole znamenalo jít ve stopách zlodějíčků, rváčů a kriminálníků. To se však Dawsonovi nelíbilo. Nechtěl být jedním z nich, proto v sedmnácti utekl z domu a schoval se v garáži místního automechanika. Ovdovělý muž vzal Dawsonovu přítomnost na vědomí. A posléze ho - k oboustranné spokojenosti - začal zasvěcovat do tajů oprav aut.

Amanda Collierová byla jiná než její matka. Jméno Collierových bylo v Orientalu také známe, ovšem ocitalo se na lepším konci společenského žebříčku. Collierovi byli bohatí, vážení a slušní lidé. Byli to snobové. Amanda měla být také taková - rozhodně podle matčiných představ. Lásce však neporučíš a Amandino srdce bilo pro jediného chlapce ve městě - pro Dawsona. 

Jak se překvapení pomalu měnilo v poznání, ani jeden z nich se nepohnul a nebyli schopni slova. Dawsona nejdřív napadlo, že ve skutečnosti je mnohem živější než v jeho vzpomínkách. Blond vlasy jí v pozdně odpoledním slunci plály jako zlato a modré oči ho elektrizovaly i na tu vzdálenost. Ale postupně si začal uvědomovat malé rozdíly. Tvář ztratila mladistvou měkkost. Lícní kosti výrazně vystupovaly a oči měla hlubší, v koutcích lemované slabými pavučinkami vrásek. Uvědomil si, že roky k ní byly hodně laskavé. Od té doby, kdy ji naposledy spatřil, dozrála do nevšední krásy.
Amanda se také pokoušela vstřebat, co viděla. Pískovou košili měl ledabyle zastrkanou do vyšisovaných džín, které obepínaly jeho stále hranaté boky, zdůrazňovala široká ramena. Usmíval se stejně, ale tmavé vlasy teď nosil delší než v mládí a všimla si, že na spáncích jsou prošedivělé. Tmavé oči byly tak neobyčejné, jak si je pamatovala, ale odhalila v nich jakousi ostražitost, která bývá průvodním znakem těch, kdo žijí složitější život, než očekávali. Možná to bylo tím, že ho potkává tady, na místě, kde toho spolu tolik zažili, ale nevěděla, co říct. 

Amanda a Dawson však neměli prožít společný život. Znovu se setkávají po více než dvaceti letech, když se oba vrací do Orientalu kvůli pohřbu starého přítele. V momentě, kdy se setkají ve staré garáži, jako by žádné roky odloučení neexistovaly. Vzpomínky a dávná láska se derou na povrch se stejnou silou, jako kdysi. Jenže od kdysi uběhla dlouhá doba, která srdci staví do cesty rozum. Rozhodnutí bývají těžká, zvlášť když člověk stojí tváří v tvář svým láskám. 

Co s láskou je "typickou sparksovinou". Najdete v ní vše, co tento autor ve svých knihách nabízí (a proč ho mám tak ráda). Příběh, který vás do sebe vtáhne - a vy najednou zjistíte, že jste ztratili pojem o čase. Příběh, u kterého doufáte, že vše dobře dopadne - oni si to přece zaslouží. Příběh, který vás rozloží na malé kousíčky a přesvědčí o tom, že se slzami v očích se vážně špatně čte. 

Nicholas Sparks je jako dobrý přítel, který vám uvaří čaj a přikryje ramena dekou, když to nejvíc potřebujete. Přítel, který vás nechá vyplakat a jeho společnost vás hezky uklidní a zároveň trochu rozesmutní. A přesně takové jsou i jeho knihy - Co s láskou nevyjímaje. 

Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství Ikar vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!

Autor: Nicholas Sparks
Překladatel: Dana Stuchlá
Počet stran: 304
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014