Schovaná mezi koňmi
Pokud jste četli informační okénko víte, že se prokousávám knihami z knihovny - neb už je tu opět topím neskutečně dlouho. Jako první jsem si vybrala knihu Jezdecký tábor Yonahlossee americké autorky Anton DiSclafani. Knížka mne zaujala již v katalogu Knižního klubu - proto když jsem ji zahlédla v knihovně, hned jsem po ní sáhla. Ani vlastně nevím, co jsem od knihy čekala - nejspíš prostě odpočinek. Ale příběh mne překvapil a tak trochu zaskočil.
Thea je patnáctileté děvče. Má bratra - dvojče - a s rodiči žijí na prosluněné Floridě. Jejich dům je nádherný a obrovský, obklopený rozlehlými pomerančovými sady. Je to svět sám pro sebe. Theu a Sama učí jejich otec, místní lékař, doma. Krom rodičů se Thea vídá s tetou, strýčkem a bratránkem Georgiem, který je pro ni téměř jako bratr. Když nedovádí s kluky, věnuje veškerý svůj čas Sasimu, milovanému poníkovi, se kterým je jedno tělo a jedna duše.
Navíc mne z počátku vytáčelo, že se vždy lehce nakouslo, proč je vlastně Thea pryč, ale stejně rychle se nakousnutí zamluvilo. Byť jsem tušila, která bije, stejně jsem věděla, toužila po tom, že za tím musí být něco víc a já chtěla vědět co. Tahle touha si - i přes mou lehkou rozladěnost - udržela moji pozornost až do posledních stránek.
Autor: Anton DiSclafani
Překladatel: Jana Divišová
Počet stran: 352
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
![]() |
Anton DiSclafani - Jezdecký tábor Yonahlossee |
Thea je patnáctileté děvče. Má bratra - dvojče - a s rodiči žijí na prosluněné Floridě. Jejich dům je nádherný a obrovský, obklopený rozlehlými pomerančovými sady. Je to svět sám pro sebe. Theu a Sama učí jejich otec, místní lékař, doma. Krom rodičů se Thea vídá s tetou, strýčkem a bratránkem Georgiem, který je pro ni téměř jako bratr. Když nedovádí s kluky, věnuje veškerý svůj čas Sasimu, milovanému poníkovi, se kterým je jedno tělo a jedna duše.
S Theou se poprvé setkáváme ve chvíli, kdy vše, na co je zvyklá, musí opustit. Její otec ji odváží do hor Severní Karolíny, kde má trávit nějaký čas s dívkami v Yonahlossee. Snaží se jí vysvětlit, že tam nemá být "za trest", ale Thea moc dobře ví, že opak je pravdou. Po tom co provedla se na ni doma nemůže nikdo ani podívat. Zklamala svou rodinu. A teď musí nést následky.
S Georgiem jsem měla pocit, že překračujeme hranice a děláme něco, co jsme neměli. Nevěděla jsem přesně, jaké to jsou hranice, ale bylo mi jasné, že Georgie už nikdy nebude stejný jako dřív. Celou dobu jsem to věděla. Samův dopis jen potvrdil mé vlastní tušení. Řada nešťastných událostí. Souhra náhod. Nejprve jsem si myslela, že to mohu změnit, že mohu zabránit tragédii Atwellovy rodiny - bylo tolik možností, jak to celé zastavit. Kdybych ten den nevyjela na Sasim. Kdybych jela jinou cestou. Kdyby Sam odmítl jít s Georgiem na lov. Kdybych neplakala jako malá holka...Teď jsem ale viděla, že to všechno začalo dřív, než jsem se narodila. Byli tu dva bratři a jejich synové. A pak dcera, zvláštní děvče. Všichni jsme byli pod vlivem okolností, které s námi na první pohled neměly nic společného. Okolností, které nás formovaly,ale které jsme nevytvářeli. Příležitosti, které strýc očekával od spekulací v Miami, do kterých vkládal své naděje, a pak krize, která mohla v mé rodině vzbudit pocit, že je lepší než zbytek světa.Na pozadí velké hospodářské krize prožíváme s Theou dny v Yonahlossee, protkané vzpomínkami na rodinu a události, které vedly až k osudnému vyvrcholení, jenž Theu do jezdeckého tábora dostalo. Jezdecký tábor Yonahlossee vypráví o tom, jak může souhra náhod ovlivnit cesty jedné rodiny. Přiznám se, že občasný směr, kterým se kniha ubírala, mne trochu překvapoval - vzhledem k věku hrdinky a tomu, co si prožila.
Navíc mne z počátku vytáčelo, že se vždy lehce nakouslo, proč je vlastně Thea pryč, ale stejně rychle se nakousnutí zamluvilo. Byť jsem tušila, která bije, stejně jsem věděla, toužila po tom, že za tím musí být něco víc a já chtěla vědět co. Tahle touha si - i přes mou lehkou rozladěnost - udržela moji pozornost až do posledních stránek.
Yonahlosse rozhodně není špatná kniha, ale myslím, že nesedne úplně každému. Pro mne to byl celkem lehký odpočinek a jsem ráda, že jsem na ni narazila a přečetla si ji. Ovšem přiznám se, že je to (pro mě osobně) jedna z těch knih, které je lepší si vypůjčit, než-li koupit - už jen proto, že je v ní dost překlepů, což kazí příjemný dojem ze čtení.
Překladatel: Jana Divišová
Počet stran: 352
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
Jediné co mě asi víc zaujalo je to pozadí hospodářské krize. :-)
OdpovědětVymazatHmmm, tak v tom případě tu knihu ani nečti. :)) Je to opravdu jen pozadí. Mně se opět líbila obálka (už s tím začínám být úchylná), a když jsem četla 30. léta, koně, skandál, říkala jsem si, že to bude dobrá oddechovka. Nic víc bych v tom nehledala. Ovšem teda ty překlepy - grrrr.
VymazatSkoro se to bojím přiznat, ale nějak nejsem typ na koně. Jsou to nádherná zvířata, ale mám k nim docela respekt kvůli jejich velikosti, a tak mě knihy o koních nikdy moc nepřitahovaly. Tahle knížka má moc hezkou obálku, ale jinak myslím, že by to nebylo nic pro mě. Ale své čtenáře si určitě najde :)
OdpovědětVymazatJá jsem před dvěma měsíci seděla na koni. Málem jsem se podělala a to jsem jezdila jen do kruhu a byl na špagátě. :)) Byl obrovitánský. Ale jinak se mi koně moc líbí, mám ráda jejich měkké čumáky - u babičky je obrovská stáj, chodím občas dávat jablko - příjemně to lechtá. Ale jinak nějaký extra bližší vztah k nim nemám. Jo, se školou jsem byla v Německu na "Velikonočních jezdcích", tam byla spousta koníků.
VymazatNo, jak říkám, na kup pro mne určitě ne, ale takhle, půjčit si z knihovny, na oddech, to nebylo špatné. :)