Univerzální odpověď
V pondělí jsem se díky jedné maličkosti opět ocitla na půdě své bývalé střední školy. A stanula jsem tváří v tvář svému bývalému třídnímu, který se na mě - k mému nemalému překvapení - přišel podívat a povídat si se mnou. Hm, tuhle fázi bych si nejraději ušetřila... A tak nadešel čas na otázku "A co Vy děláte?" načež z mých úst vylítla odpověď "Nic.". Která je, jak jsem si později uvědomila, mojí univerzální odpovědí na tuto otázku téměř každému - jelikož čekám, že jakmile nedám odpověď "Pracuji" nebo "Studuji", bude to stejně odpověď nevyhovující, tak raději rovnou řeknu, že NIC.
Protože člověk, který nepracuje a nestuduje a nezapadá do "vzorce" je automaticky budižkničemu. Jakmile nezapadáte do toho vzorce s mrkvemi, jste v řiti. ( Takové to - jakmile za den nezořeš 20 záhonků s mrkví, jsi špatný soudruh.) A nemá smysl jim to vymlouvat. Nevymluvíte.
Ale, upřímně. Nepřipadám si, že "nedělám nic". Ba naopak mám pocit, že žiji lépe a šťastněji a více, než když jsem "do vzorce" zapadala. Protože je tu jeden obrovský rozdíl - předtím jsem byla nešťastná a nemocná, teď jsem velmi šťastná a v zásadě zdravá. Vidíte tam to rovnítko?
Není to tím, že bych byla líné budižkničemu, které vykrádá krámky a po večerech fetuje. Je to jen o tom, že jsem si uvědomila, že bych si měla víc vážit sama sebe. Že bych měla dělat to co mě baví a ne to, co mi každý vnucuje "protože je to tak zaběhlé a zvyklé".
Já čtu, chodím do knihovny, píšu - ať již sem, nebo dopisy a pohledy, venčím psa a hraji si se psem, peču bábovky a bublaniny, chodím do města na kafe a francouzský koláč, sebevzdělávám se, miluji, vyrábím náušnice, zútulňuji bydlení, žiji. Obyčejné věci říkáte? Nemá to za sebou ty mrkve? Ale vždyť o tohle jde - o ty radosti, o váš pocit štěstí...
Pár jedinců si tohle již uvědomuje - že člověk se má starat o své štěstí a ne o mrkve, které nám ještě vnucuje někdo jiný... Ale ne každý... a bude to ještě chvilku trvat... takže je dost možné, že má univerzální odpověď ještě párkrát zazní... Ono dělá lidem velmi dobře, když si myslí, že jsou " něco lepšího než vy" a že " vy jste hloupé budižkničemu" - prosím, já vím své a to je to hlavní...
Protože člověk, který nepracuje a nestuduje a nezapadá do "vzorce" je automaticky budižkničemu. Jakmile nezapadáte do toho vzorce s mrkvemi, jste v řiti. ( Takové to - jakmile za den nezořeš 20 záhonků s mrkví, jsi špatný soudruh.) A nemá smysl jim to vymlouvat. Nevymluvíte.
Ale, upřímně. Nepřipadám si, že "nedělám nic". Ba naopak mám pocit, že žiji lépe a šťastněji a více, než když jsem "do vzorce" zapadala. Protože je tu jeden obrovský rozdíl - předtím jsem byla nešťastná a nemocná, teď jsem velmi šťastná a v zásadě zdravá. Vidíte tam to rovnítko?
Není to tím, že bych byla líné budižkničemu, které vykrádá krámky a po večerech fetuje. Je to jen o tom, že jsem si uvědomila, že bych si měla víc vážit sama sebe. Že bych měla dělat to co mě baví a ne to, co mi každý vnucuje "protože je to tak zaběhlé a zvyklé".
Já čtu, chodím do knihovny, píšu - ať již sem, nebo dopisy a pohledy, venčím psa a hraji si se psem, peču bábovky a bublaniny, chodím do města na kafe a francouzský koláč, sebevzdělávám se, miluji, vyrábím náušnice, zútulňuji bydlení, žiji. Obyčejné věci říkáte? Nemá to za sebou ty mrkve? Ale vždyť o tohle jde - o ty radosti, o váš pocit štěstí...
Pár jedinců si tohle již uvědomuje - že člověk se má starat o své štěstí a ne o mrkve, které nám ještě vnucuje někdo jiný... Ale ne každý... a bude to ještě chvilku trvat... takže je dost možné, že má univerzální odpověď ještě párkrát zazní... Ono dělá lidem velmi dobře, když si myslí, že jsou " něco lepšího než vy" a že " vy jste hloupé budižkničemu" - prosím, já vím své a to je to hlavní...
Komentáře
Okomentovat
Vřelé díky k Tobě letí z Hnízda!