Chlapec, který žije v mém srdci

Vzhledem k tomu, že jsem tenhle rok oslavila své první narozeniny s trojkou na začátku, nemá ani smysl zmiňovat, kolik let uběhlo od mého prvního setkání s obrýleným kouzelníkem. Že to ovšem bylo osudové setkání, to je více než jasné. Od té doby jsem poznamenaná. Ne, nemám jizvu na čele (nemám ráda ostré předměty a bolest), neumím létat na koštěti (zlámat si kosti zvládnu i s nohama pevně na zemi) a stále nedokážu přimět předměty létat (jen když házím psům míčky). Ale! Jsem potterhlá! Jsem zamilovaná do světa, který stvořila J.K. Rowlingová a tahle zamilovanost neklesá ani s postupujícím věkem.

Jednou za čas dostanu chuť se do světa Harryho a jeho přátel znovu ponořit. Bojovat proti mocnostem zla, oplakat všechny, kteří museli zemřít, žasnout nad genialitou samotné autorky. Harryho přátelé jsou i mými přáteli. Líbí se mi, jak se s věkem prohlubují mé sympatie k určitým postavám, jak jsem dřív chtěla být Hermiona, později Ginny a ještě později Lenka. Mám pocit, že z Bradavic nikdy tak úplně neodcházím, že žijí ve mně. Je to místo, kam se mohu vždy odebrat. Když je mi ouzko, když mám radost, když mám chuť, když potřebuji. Nikdy dřív jsem takovou silnou touhu žít v příběhu z knihy neměla.

Harry mě ovlivnil opravdu hodně a teď nemyslím jen tím, že mi otevřel dveře k dalším knihám a celkově požitku ze čtení. Pamatuji si, jak jsem v prváku na gymplu psala husím brkem a inkoustem, všemožně sháněla kostkovanou sukni, která by vypadala jako ze školní uniformy a skoro jsem nesundala dlouhý černý svetr s kapucí, který byl v mých očích dokonalým hábitem. Nevím, ale kdykoliv mám pochybnosti o sobě samé, Harry mi tak nějak pomůže vrátit se na správnou cestu. Možná to zní hloupě, ale nemyslím. Každému z nás pomáhá něco jiného. 

Díky Harrymu si vždy uvědomím, co je v životě skutečně důležité. Láska, Harry, láska. Ať to zní sebevíc jako trapné klišé, ono je to vážně takhle prosté. Síla lásky, přátelství a ano, trocha té víry v kouzla a dobro v druhých. Síla postavit se za sebe sama, za utlačované, síla změnit se. Ach jo, jak to tady píši, už mám zase chuť si Harryho přečíst a to jsem ho četla celkem nedávno.  

S věkem se mění má náklonnost k různým dílům. První díl je vskutku pohádkový, je ještě takový nevinný a člověk ani nemyslí na to, co vše přijde dál. Od samého začátku nejvíc miluji Vězně z Azkabanu, mám ráda i jeho filmové zpracování. Ale třeba Prince dvojí krve a Relikvie smrti jsem dokázala pořádně ocenit až ve vyšším věku. 

Jistě, s věkem vidím mouchy, které jsem dříve neobjevila. Ale nedovolím jim, aby mi potěšení z Harryho kazily. Ba naopak, díky tomu udržuji naživu své vnitřní dítě. V Harrym jsou všechny důležité hodnoty, které potřebuji ve svém životě. Jak už to s důležitými věcmi bývá, je třeba si je čas od času připomenout a v tomhle konkrétním případě tak činím vždy s největším potěšením. Takže, pozvedám svůj černý čaj a připíjím chlapci, který zůstal naživu!