Čtení ušima

Audioknihy jsou mezi námi už nějaký ten pátek. Dlouhý čas jsem je úspěšně ignorovala, skálopevně přesvědčená o tom, že tohle čtení ušima není pro mě. Kdysi jsem zkoušela poslouchat Harryho Pottera, protože jde o mou srdeční záležitost a já myslela, že díky tomu si vybuduji k audioverzím knih kladný vztah. Bohužel se tak nestalo, protože ač pan Lábus byl příjemný co se projevu týče, moje nadšení totálně zabil vyslovováním jména Harry. Trhalo mi to uši a nedala jsem to. A tak jsem od čtení ušima tak nějak upustila a zkoušet něco dalšího mě moc nelákalo. Jenže pak jsem začala plést. 

Ono se (logicky) docela blbě čte, když člověk plete. A ačkoliv je úžasné soustředit se jen na pletení, občas mi hlavou proletěla myšlenka, že by bylo fajn, kdybych zvládala obojí naráz. Když při pletení poslouchám hudbu, proč nedat šanci i audioknihám? Na letošním veletrhu Svět knihy se sešlo správné postavení všech planet a já u stánku Audiolibrix podlehla nekonečné roztomilosti jejich audiokaret. Po pečlivém poslechu několika ukázek jsem si nechala nahrát na kartičku s pejskem Norské dřevo. Původně jsem přemýšlela o tom, že v rámci lepšího soustředění zkusím něco, co už jsem četla, ale nakonec jsem odvážně sáhla po něčem z mého čtecího seznamu. 

Přednes v ukázce mi byl sympatický,  proč tomu nedat šanci. A tak poslouchám při práci na novém šátku. Je to pro mě jiné než mít knihu před očima. Dost jsem se bála, že při poslechu vypnu a nebudu se na slova soustředit (tak to mám totiž často s hudbou), ale ještě se mi to nestalo. Je pravda, že je pro mě ještě trochu náročné soustředit se plně na dvě činnosti (neumím si třeba představit, že poslouchám souvislý příběh během řízení), ale líbí se mi to. 

Nemyslím si, že by u mě audioknihy plně nahradily čtení jako takové, ale musím uznat, že právě k ručním pracím je to ideální. Norské dřevo nebylo jedinou audioknihou, kterou jsem si pořídila a v appce už jsem si stáhla několik dalších ukázek. Sečteno podtrženo - jsem ráda, že jsem tomu dala šanci. Co vy a čtení ušima?