KNIŽNÍ POCITY: Zkouška dítětem

Zkoušku dítětem jsem popadla v Levných knihách, kam jsem zaplula v jistém zoufalství, protože jsem si uvědomila, že všechny moje knihy jsou v kufru na cestě z lázní domů, zatímco já jsem měla lázně opustit až o dva dny později. Jo, vydržela bych to, ale proč riskovat. Knížku Emily Giffin si pamatuji již z dřívějška - ta naprosto nechutně dokonalá obálka se nedá zapomenout. Ke všemu jsem dorostla do věku, kdy je pro mě téma mít či nemít děti víc než aktuální. A jelikož se spíš přikláním k rozhodnutí nemít, přirostla mi hlavní hrdinka k srdci dřív, než jsem se vůbec stihla ponořit do příběhu. Fakt jsem doufala, že mě ta holka nezklame. 

Emily Giffin - Zkouška dítětem

Hlavní hrdinka Claudie mi padla do oka nejen svým rozhodnutím nemít děti, ale také tím, že pracuje v nakladatelství jako redaktorka. Sympatická hlavní postava, půlka úspěchu. Aspoň tady to fungovalo. Na prvních několika stránkách nás Claudie seznámí se svou situací - jak je složité najít si partnera, když chcete dát přednost sobě, kariéře a jistému druhu svobody před mateřstvím. A jak byla šťastná, že našla někoho, kdo smýšlí stejně jako ona. Bena. Chytrého, vtipného, milého člověka, který sdílí stejné hodnoty a přesvědčení jako ona. Nebo tomu tak ještě nedávno bylo. Ben změnil názor a jelikož Claduie je o tom svém stále přesvědčená, s jejich manželstvím to nevypadá růžově.

Hrozně moc jsem potřebovala, aby mě hlavní hrdinka nezklamala. Aby nevyměkla a dál si stála za svým názorem. Jistě, život člověka mění a každý má právo na změnu názoru, ale tady jsem cítila, že by mě hodně zklamalo, kdyby právě to byl případ Claudie. Co říct, abych toho moc neprozradila? Claduie mě nezklamala tak moc, jak jsem se obávala, ale vyšla z toho s odřenýma ušima. Co přesně to znamená, na to už si budete muset přijít sami - pokud se do knihy rozhodnete pustit. Co mi bylo více než sympatické, že Claudie - i přes rozhodnutí nemít vlastní - měla děti ráda. Jako teta byla veskrze skvělá, nešlo o sebestřednou kariéristickou mrchu bez kouska citu v těle. 

Nikdy jsem nechtěla být matkou. Dokonce už když jsme si jako malé hrávaly s mými dvěma sestrami s panenkami, vybrala jsem si roli hodné tety Claudie. Koupala jsem, přebalovala a kolébala jejich plastová miminka, ale pak jsem se vydávala hledat daleko víc vzrušující zábavu na dvorku nebo v suterénu domu. Dospělí nazývali můj přístup k mateřství "roztomilým" - blýskali po mně stejně významnými pohledy, jaké vrhají na malé kluky, když prohlašujou, že všechny malý holky jsou pitomý. Pro ně jsem byla jenom odbojná uličnice, která se jednoho dne zamiluje a začlení se do řady. 

Sama jsem se nejednou setkala s postojem, že žena musí být automaticky jednou i matka. Protože je to přirozené, je to normální, má to tak prostě být. Nevím, většinu svého dospělého života jsem byla spíše na straně tábora nemít děti, ač důvody k tomu byly s postupem věku různorodé. Není to o tom, že bych neměla ráda děti, vlastně už jsem si zažila i tikot biologických hodin a věřím tomu, že kdybych otěhotněla, potrat by pro mě (už) nepřipadal v úvahu. Ale docela mě děsí představa toho, že jen proto, že mám dělohu, stálého partnera a určitý věk, musím rozmýšlet o dětech a poslouchat, kdo všechno z mých vrstevníků už děti má a proč já ještě ne. Že děti jsou smyslem života, že se budu cítit naplněná, že splním svou úlohu na tomhle světě. 

Věřím tomu, že po světě chodí ženy, které uvnitř cítí, že mateřství je jejich naplněním a smyslem jejich bytí. Touží po dítěti a je to tak v pořádku. Ale stejně v pořádku je, dle mého názoru, když si žena přizná, že na mateřství není stavěná nebo jednoduše dítě nechce, ať k tomu má sebeprostší či složitější důvod. Emily Giffin ve své knize Zkouška dítětem každopádně otevírá ožehavé téma a ačkoliv nepřináší žádné univerzální řešení, myslím, že poselství být k sobě otevřenější a shovívavější by mohlo pomoci ve všech otázkách, nejen v té o mateřství. Svým způsobem jsem vlastně rozuměla všem ženským postavám, ať už byl jejich postoj k mateřství kladný či naopak. A to je, myslím, jeden ze znaků dobře napsaného příběhu. Člověk dokáže porozumět i jinému názoru.

Když odhodím stranou úvahy o tom, zda je či není mateřství pro mě, a zaměřím se čistě na příběh o Claudii a její rodině a přátelích, mohu knihu jen doporučit. Kniha je to čtivá, vtipná, zajímavá, postavy pro mě byli dostatečně živé a s hlavní hrdinkou jsem se dokázala ztotožnit a co víc, dokázala jsem se do knihy začíst a vydržet u ní, což mi v poslední době dělalo trochu problémy.  

Autor: Emily Giffin

Překladatel: Zora Šíchová

Počet stran: 324

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2009