Prach jsi a v prach se obrátíš

Občas se mi stane, že se přes průměrný film dostanu ke skvělé knize. A pokud se z jedné knihy vyloupne trilogie, je to velký svátek. Když jsem se dozvěděla, že ta hezounká pohádka má knižní předlohu, dostavila se celkem předvídatelná touha po jejím přečtení. A tak jsem si došla do knihovny pro výtisk Zlatého kompasu britského spisovatele Philipa Pullmana. Netrvalo dlouho a s očima navrch hlavy jsem si do dětského oddělení běžela i pro zbylé dva díly Jeho temných esencí - Jedinečný nůž a Jantarové kukátko. Abyste mi rozuměli - já nejsem zrovna dvakrát žrout fantasy, ale u těchto knih jsem o své fantasy dietě začala dost pochybovat. 


Jeho temné esence

Lyra by mohla být slušně vychovaná mladá dáma. To by však nesměla vyrůstat na Jordánské koleji mezi scholáry, kde většinu času rostla jako dříví v lese. Lyra je chytré a odvážné dvanáctileté děvče. Jako každý v Lyřině světě, i ona má svého démona - ona a Pantalaimon tvoří nerozlučnou dvojici, i když Pantík je z nich dvou ten obezřetnější. Díky Lyřině zvědavosti a neposlušnosti se jednoho dne, kdy se v Oxfordu objeví Lyřin strýc lord Asriel, přichomýtnou na místo, kde nemají co dělat - a dozví se něco, co Lyře nedá spát.

Lyra sama ani netuší, co její přítomnost v místě, kde nemá co pohledávat, způsobí. Dny jejích dětských lumpáren na půdě Jordánské koleje jsou pomalu sečteny a nutnost odejít se přibližuje s každým dalším záhadně zmizelým dítětem. Před odchodem z koleje jí rektor předá velmi zvláštní věc - alethiometr. Ten se pro Lyru stane stejně nepostradatelným, jako její drahý démon.

A někdo ho při tom pozoruje. Ve vchodu do Oratoře, půl tuctu schodů nad ním, stojí nějaká dáma v dlouhém rudožlutém liščím kožichu, krásná mladá kultivovaná žena s jemnými lesklými černými vlasy, splývajícími ve stínu kožešinou lemované kapuce. Bohoslužba nejspíš právě končí, protože ze vchodu za ní vychází světlo, uvnitř hrají varhany a dáma v ruce drží breviář posázený drahokamy.
Tony o ničem z toho neví. Se spokojenou tváří zakousnutou hluboko v pirohu, s prsty nohou stočenými dovnitř a holými chodidly u sebe sedí na schodech a žvýká a polyká, zatímco jeho daemon se přemění na myšku a čistí si fousky. Daemon té dámy mezitím vyleze z jejího liščího kožichu. Je to opičák, ale ne jen tak ledajaký opičák, má dlouhé husté hedvábné chlupy té nejintenzivnější, nejtřpytivější zlaté barvy. Klátivými pohyby se kousek po kousku posouvá po schodech dolů k chlapci a posadí se na schod nad ním. 

Philip Pullman přináší naprosto geniální dílo, kterému jsem propadla. S každým dalším písmenkem, slovem, stránkou a kapitolou si mě tento představitel britského ateismu omotával pevněji kolem prstu. Záměrně zde zmiňuji autorův ateismus, neb se jedná o jeden z prvků, který mě ke čtení Jeho temných esencí přivedl o kousíček blíž. Jeho díla jsou totiž kritizována jako protináboženská propaganda, což o to víc podnítilo moji zvědavost.

Jeho temné esence jsou dokonale promyšleným příběhem, z kterého přímo tryská autorova fantazie a inteligence. Nejedná se pouze o prostý fantasy příběh, i když ho tak čtenář samozřejmě může brát. Jedná se o dílo prodchnuté myšlenkami a informacemi skrytými mezi řádky, které vnímavý čtenář může vstřebávat dle vlastních potřeb a jen žasnout, jak je Lyřin svět podobný našemu. Osobně jsem s myšlenkami pana autora sympatizovala a dokážu si živě představit, jakou nevoli v náboženském světě muselo jeho dílo vyvolat.

Pokud hledáte zajímavý, chytrý a čtivý příběh s nádechem fantasy, rozhodně si Jeho temné esence nenechte proklouznout mezi prsty. Knihy jsem sice našla v dětském oddělení, jsou plné divoženek, medvědů kyrysníků a Prachu, jedná se však o plnohodnotnou literaturu, kterou ocení (a tady bych řekla převážně) i dospělí.  Philip Pullman je Pan spisovatel, jeho dílo je přímo velkolepé! 

Autor: Philip Pullman
Překladatel: Dominika Křesťanová, Tomáš Míka
Počet stran: 394, 308, 491
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2007