Literární čaj o páté

Čau opate! Překonala  jsem svou lenost (a zároveň podlehla nátlaku ze strany jedné nejmenované pracovnice knihovny - zdravím eF) a navštívila knihomolsky zajímavou akci Literární čaj o páté. Nemalou zásluhu na tom, že jsem se zvedla a udělala si radost pobytem mezi lidmi a knihami, má jedna milá mladá žena, se kterou jsem se měla na akci setkat, a René, kterému byl tento čajíček zasvěcen. Přesněji jemu a dílu jeho studentů. Na družnosti mi přidal bílý vinný střik, který jsem do sebe potupně klopila na chodbě, protože pán, jenž zrovna sídlil v průchodu knihovny, nebyl nakloněn mé kabelce, natož tekutině v ruce (což jsem vzhledem k přítomnosti čaje brala trochu osobně). 

Ano, byla jsem v prostorách Vědecké knihovny poprvé, k nemalému překvapení mé společnosti, a docela mě vyvedlo z míry, jak hlídané se to tam zdá. Každopádně, díky hledání místečka pro kabát a snahy dopít i kostky ledu jsme přišly s malým zpožděním, ale tak trochu se na nás čekalo. Malá poznámka - pána mezitím vystřídala velmi milá slečna s překrásnými šaty a stala se historicky prvním člověkem, který mě kdy na veřejnosti díky blogu poznal. Byl to tak nádherně divný pocit! 

Ale teď už zpět k Čajíčkování. Přítomen byl lahodný čaj, krásný dort a také lidé. S Reném přijely čtyři dámy a vím, že mě překvapilo věkové složení. Chvíli na to jsme se dozvěděli, že věkový rozdíl mezi nejmladší a nejstarší účastnicí kurzu (kniha Máváme labutím obsahuje vybroušené povídky z kurzu Reného) činí padesát let. Pravda, není to málo. A nejstarší madame byla přítomná. 

Každá z dam přečetla jednu vlastní povídku a byl to zajímavý zážitek nejen pro ně, ale i pro mě. Nevím, zda za to mohl vinný střik nebo má neschopnost vnímat čtené slovo, ale trvalo mi povídku a půl, než jsem byla schopná si to pořádně užít. 

Nejvíce se mi líbily poslední dvě povídky. Jedna jablíčková a druhá obsahovala pár peprnějších výrazů, což mi trochu zajímavě kontrastovalo s dámou, která je napsala (dodalo to příběhů švih a šťávu). 

Večer příjemně utekl, došlo i na otázky a rozdělování dortu, který byl vynikající. Jelikož se knihovna zavírala, vystřelili všichni jako ptáčci z hnízda a my jsme zapadli na pivo - na co taky jiného v Plzni, no ne? 

Tímto děkuji organizátorům i všem zúčastněným za příjemnou akci, myslím, že se čajíček vydařil a všichni byli spokojeni. Kdo to má do Plzně kousek a rád by zažil Literární čaj o páté, v půlce března se koná další čajová seance, tentokrát s Irenou Obermannovou.