Ach, ta láska nebeská...

Máme tu půlku února a s ním i svátek, který je v naší zemi přijímán většinou s jistou nevolí - Valentýn. Je pravda, že jde o přivandrovalce z anglosaských zemí - a jak řekl Joelek ve Věčném svitu: "Valentýn je svátek, který si vymysleli výrobci blahopřání, aby měli lidi pocit, že život stojí za kulový." Dnes tu však nejsem od toho, abych se přidala na tu či onu stranu valentýnské barikády. Jde mi o knihy. Zamilované knihy. Ráda bych se s vámi podělila o svůj vztah k romantickým příběhům a kdo ví, třeba mezi fotkami a slovy najdete i nějaký ten příběh pro sebe. 

Nebe nad Darjeelingem - má nejoblíbenější

Možná to tak úplně nevypadá, ale romantiku já ráda. Jsem velký snílek, hlavou věčně někde v oblacích. A i když jsem často kousavá až běda, pořád jsem v hlubinách romantická duše (vlastně není třeba ani kutat příliš hluboko). V poslední době trpím jistou neřestí - knihy plné romantiky jsem nahradila romantickými filmy. Romantika je totiž, alespoň pro mne, jistý druh odpočinku. A knih, které čekají na přečtení, je tolik, že romantický odpočinek pomalu přesouvám do jiné formy prožitku (tedy té filmové).

Pamatuji si na své romantické začátky. I tady je na vině film. Zápisník jedné lásky. Byla jsem naprosto okouzlena a když jsem zjistila, že je film dle knižní předlohy, za chvilku jsem si z městské knihovny postupně vypůjčila vše, co bylo od Sparkse k dostání. Někdy v té době jsme se rozešli s přítelem a navíc jsem zjistila diagnózu své nemoci, takže pro mne tyto knihy byly skvělým a vítaným únikem. 

Něco málo Sparkse
Jelikož ani Sparks není bezedný, bylo třeba se porozhlédnout po něčem jiném. A tak přišly na řadu autorky historických romancí. Zamilovala jsem si hlavně tyto dvě: Julii Quinn a Kathleen E. Woodiwiss. Láska k těmto dámám mi vydržela celkem dlouho. V té době mi ještě příliš nevadilo, že je děj co děj jako přes kopírák, jen prostředí a postavy se trochu mění. Vlastně to bylo přesně to, co jsem chtěla. Známé prostředí, ve kterém je mi tak dobře. 

S uzdravením se, duševním i fyzickým, se však dostavila i touha po něčem trochu jiném. A tak jsem přišla ke knize Dům ozvěn od Barbary Erskinové. Zde nejde o romantiku jako takovou, ovšem láska v jejích knihách (alespoň většinou) hraje svou podstatnou roli. Samozřejmě i její knihy mají jistý vzorec, přesto v sobě měli něco víc. A co si budeme nalhávat, zrovna u knihy Dům ozvěn jsem se docela bála, když jsem ji četla v babiččině starém domě. 
Austenka

Nahlédnu-li do své čtenářské minulosti, velké místo v ní zaujala i tvorba Jane Austenové. Nejednou jsem snila o panu Darcym, asi jako každá druhá dívka. Tahle láska mě přivedla k několika kouskům inspirovaným autorkou a jejími příběhy. Přestože nedosáhly takové úrovně, jako dílo původní, dost mne zaujala například tvorba Elizabeth Astonové

O romantických knihách by se dalo povídat dlouho, předlouho. Ani v posledních letech není o příběhy plné lásky, slastného shledání, ale i slz, nouze. Vždycky se na světě najde nějaké to (většinou dámské) zlomené srdce, které touží po lásce. Nebo jen prostě duše toužící po hezkém, klidném a jemném příběhu. Kdo by po něčem takovém v dnešní uspěchané době aspoň jednou za čas nezatoužil? 

A co vy a romantika? Máte rádi knihy plné lásky, je nějaká kniha, kterou byste mi doporučili? Budu moc ráda, když se podělíte o své myšlenky. 





Komentáře

  1. Já jsem na romantické příběhy nejspíš příliš cynická. Nějak se do toho nedokážu vžít, emoce hlavních protagonistů mi často přijdou patetické a neopravdové a navíc mi trochu vadí to, že je vštšinou tak od páté strany jasné, jak to skončí.

    A jsou výjimky. Pýcha a předsudek nebo Jana Eyrová si například zvládky získat i mě :)

    Ale zálibu v romantických příbězích dokonale chápu. Občas je třeba uniknoutpřed realitou do něčeho milého - a někdo k tomu má romanci, já třeba pohádkové příběhy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono je pravda, že tohle jsou spíše mé "čtenářské začátky". :) Kdy jsem hodně jela právě na vlně tohoto druhu. Byla jsem nemocná a vyšťavená a upřímně jsem neměla náladu na nějaká hlubokomyslná díla. :)

      V poslední době mám docela problém narazit na romantiku - knižní - která by mě hodně zaujala. :) Taky jsem docela cynik, ale v hloubi duše jsem chca/nechca romantik a cíťa. :D Takže to kolikrát čtu, říkám si "OMG, co to je", ale držím dál a vlastně jsem strašně moc šťastná, že jim to tak hezky dopadlo, i když jsem to tušila. :D

      Asi proto teď víc koukám na romantické filmy... klidně i na ty dle knižní předlohy... třeba jsem četla S láskou, Rosie a to mě moc nebralo, ale film byl naprosto úžasný!

      Jinak pohádky miluji taky!!! :D Ale Ty jsou pro mne kolikrát velmi hluboké. :D Asi čtu příliš mezi řádky. :D Nevím, no. Jako ráda čtu o hlubokých věcech, ráda čtu divné knihy a nevadí mi, když se někde něco (nebo někdo) kuchá do krve. Ale občas prostě chci nějaký ten přihlouplý příběh plný lásky. :)

      Třeba Sparks mě teď už moc nebaví, protože ho mám tak načteného, že ten vzorec prostě vypaluje mé oči. :D Ale stejně vím, že nastane chvíle a já po něm s vděkem sáhnu. :D

      Teď třeba čtu Cizinku, líbí se mi, moc. Ale nejednou se přistihnu, že mě určité pasáže fakt serou, že bych vlastně klidně odhodila tu romanticko-sexuální linku a hltala ten "příběh za tím". Ale pak se zasním nad Jamiem... no a už to jede... :D

      Vymazat
  2. Já romantiku ráda, akorát asi ještě ne takovou tu stoprocentní (něco jako Sparks), spíš se mě ještě drží takové ty romantické YA. :)
    Ovšem za poslední půlrok si mě totálně získala Austenová. Pýchu a předsudek jsem četla se skepsí, ale absolutně se do ní zamilovala, nedávno jsem dočetla roztomilé Opatství Northanger a teď mám rozečtenou Emmu. Je to nádherné. Prostředí, hrdinky, kavalíři. Aaach. :))
    Jo a Cizinku jsem včera dočetla! ;) Mám tejné pocity, jako ty - nejdrřív jsem si u těch milostných scén říkala proč ne, žejo. Jako třeba dvě tři za knížku by mohly třeba být takové ozvláštňující. Ale potom jich začalo přibývat a mě mnohem víc zajímal ten děj v pozadí, než do jakýho háječku si zase zalezli. :D
    Ale asi by to bez toho nebylo ono. Holt Jamie, no. :) I když je někdy tvrdohlavej tak , že bych ho nejradši flákla pánvičkou (což by stejně nepomohlo). :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A máš nějakou romantickou YA, která by se mi mohla líbit? Ale žádné nevyslyšené milostné trojúhelníky, prosím! :D
      Austenová je skvělá, ale zrovna přes Emmu jsem se nějak nemohla dostat. Prostě jsem její postavu nesnesla. :D Ale to prostředí naprosto miluji. :)
      Gratuluji k dočtení Cizinky, já se s tím nějak děsně crcám. :D Když mně podobné scény nevadí, ale tady mi přijdou jaksi... rušivé? Občas naroubované tak, že si až říkám "Proč?". NA druhou stranu, Jamie je hezký, mladý a znají se chvilku. To jede každý jak drak při jakékoliv příležitosti. :D A vlastně nebylo pořádně do čeho píchnout, že. :D

      Vymazat
  3. Já jsem takový ten schizofrenický čtenář. Miluju detektivky, thrillery, krimi a dokud se tam nečtvrtí a nestahuje z kůže, není to na mě dost "okořeněné". A pak najednou musím tyhle knihy proložit třeba Bridget Jonesovou od Helen Fielding nebo nějakým Sparksem.
    Takže mě tento článek potěšil a inspiroval, až budu potřebovat nějakou tu sladkárii na vyčištění hlavy, tady se mohu inspirovat :)
    Hezkou neděli,
    K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hh, také jsem dost schizofrenní čtenář. Nejhorší je, že se to projevuje kolikrát i b průběhu čtení. :D Bridgetka je naprosto skvělá! I když filmy mám o chlup radši (ale za to může Colin Firth). Jinak jsem ráda, že jsem potěšila. :)

      Vymazat
  4. Já romantiku můžu, občas ji proložím detektivkou, nebo něčím vtipnějším, ale čtu prostě hlavně slaďárny, ale je pravda, že jsem pak často naštvaná co jsem si to zase půjčila, nebo koupila :D Prošla jsem si samozřejmě přes všechny Sparkse a podobné, ale mojí srdcovkou pro vždy zůstane "Jih proti severu" od Mitchellové, kterou mi doporučila má učitelka angličtiny asi v prváku na střední, pak jsem ji četla ještě několikrát. A v poslední době mě zaujala "Divočina" od Strayedové, což není úplně romantika, spíše o tom jak si srovnat život pomocí horské túry (a hory já ráda) - http://kamenurazu.blogspot.cz/2015/05/divocina.html
    pak "Vzdálené vrcholky hor" od Kaye - zas není prvoplánová romantika, ale prostředí koloniální Indie a příběhy neobyčejného mladíka, který se samo potýká i s láskou...
    http://kamenurazu.blogspot.cz/2016/01/vzdalene-vrcholky-hor.html
    "Heřmánkové údolí" od Kornerové není také jasná slaďárna, ale ze života slečny, která se musela porvat se životem a nakonec toho pravého přeci jen našla..
    http://kamenurazu.blogspot.cz/2015/07/hermankove-udoli.html
    Co už ale slaďárna je a je jako řemen a blíží se příběhům Scarlet je "Dědictví ze New Orleansu" od Ripleyové - tam se člověk navzdychá :-)
    http://kamenurazu.blogspot.cz/2014/09/pro-milovnice-scarlett.html
    Tak třeba ti výčet k něčemu bude, já si zas článek ukládám do záložek s knihami... myslím, že už na to nemám ani kapacitu to za jeden život dočíst :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za vyčerpávající výčet. :) Co se Divočiny týče, o té mi básnila už známá. :) Prý i film stojí za to, nejen kniha. Ale ještě jsem se k tomu nedostala - trochu mi to každopádně připomnělo Jíst, meditovat, milovat. :) To jsi četla? :)

      Vymazat
    2. U té Divočiny se mi líbila kniha, ale film mě trochu zklamal, tradičně neobsáhl všechno a nešel asi tak do hloubky toho přemýšlení, které bylo u hlavní postavy asi to hlavní... Ale zas tam jsou záběry na tu krajinu a to já se kochám :-)
      Jíst, meditovat, milovat jsem nečetla jen viděla film a ten se mi moc líbil!

      Vymazat
  5. Mám ráda romantické příběhy, ale takové ty reálné, nepřeslazené :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čmeláci v srdci - P. Hülsmann, Nevěsta ze zámoří - H. M. Körnerová, Na ostrově - T. G. Graves - i když to je docela dost romantické, ale moc se mi to líbilo :)

      Vymazat

Okomentovat

Vřelé díky k Tobě letí z Hnízda!