Procházkové zamyšlení slunečného dne
Z přírody není nutné mít strach. Proč nás tolik děsí? Proč nás děsí přirozenost? Proč nás děsí rozmanitost? Člověk se schoval do bezpečí svých čtyř stěn. Otázka zní - je to život? Je hra na schovávanou to, co si přejeme?
 |
| Dobby, když jsme se procházeli o čarodkách |
Sled myšlenek, které mi proudily hlavou, když jsem šťastně seděla u řeky, v trávě, bosá, pozorujíc nadšení našeho psa, který dováděl podél řeky, v řece. Cítila jsem splynutí s okolím, cítila jsem tep života země, na které jsem seděla, hudbu řeky, která tekla kolem. Nevzdalujeme se tomu v našem pohodlí a pokroku až příliš?
Dneska je populárnější než odpočinek ala Jak jsem potkal ryby postnout na FB dortík, kafe a outfit, hlavně aby se toho hodně dělo :-) Já se učím to, co tu popisuješ ,-)
OdpovědětVymazatKočko, prosimtě, zruš si to ověřování komentářů, zabíjí mě to :D
Díky za upozornění - ani jsem o tom nevěděla, samotné mi to vždycky "leze krkem". :)
VymazatJop, to je pravda, spousta lidí se snaží být někým jiným, protože neumějí být spokojení se svoji jedinečností (kdo by chtěl být jedinečný, když mohu vypadat jako Barbie?!?).
Venku čeká celý svět a ani dvacet dortíků s kafíčkem člověka neuklidní tolik, jako procházka na slunci a zpěv ptáků. :)
Kdysi jsem někde četla (bohužel si za živého boha nevzpomenu v čem to bylo), že se člověk tím, že mezi sebe a přírodu "narval" betonové zdi ani tak nechrání, jako spíše vzdaluje od podstaty. No, něco na tom bude. :)
Jojo, o zdi je zajímavý pojednání v Ekonomii dobra a zla - v části o Gilgamešovi a stavbě města. :-)
VymazatTak to jsem zrovna nečetla, ale ráda se na to mrknu. :)) Myslím, že tohle byl nějaký Osho, ale ruku do ohně za to nedám. :))
Vymazat