Smrt je její součástí
Nechat žít, i když víš, že je bolest větší, než dokáže snést? Ukončit trápení, nebo být přesvědčen o tom, že každý má svůj přirozený čas, kdy ho k sobě smrt povolá? Nikdy neříkej: téhle vody se nenapiji. Protože možná přijde čas, kdy to uvidíš jinak. Narození a smrt - dvě nezbytné součásti života, o kterých vypráví kniha Accabadora italské prozaičky Michely Murgiové.
Sardinie poloviny 20. století, obec Soreni - zde se odehrává příběh dvou žen. Malá Maria se stane dítětem duše staré, bezdětné švadleny Bonarie. Dívka, která do té doby byla vždy tou poslední, tou, která se snad ani neměla narodit, protože "tři stačí", poprvé poznává, jaké to je být milována, být pro někoho výjimečná.
Maria roste a s ní i její pouto k tetě Bonarii. V domě stařeny získává šikovné a hbité prsty když pomáhá tetě s šitím, vzdělání v místní škole a hlavně důvěru v sebe sama, lásku a vřelý domov. Život v Soreni plyne jako poklidná voda, občas zvířená místními klepy, vinobraním, svatbou či smrtí.
Accabadora je útlý román, co do počtu stránek, přesto však má svoji hloubku. Nejedná se o oddechové čtení, květnaté popisy, které vyskočí na nepřipraveného člověka, mohou přinutit k návratu na začátek věty (a někdy i nezvyklá italská jména). Přes tyto drobné nástrahy se však jedná o zajímavé dílo hodné přečtení a pozornosti.
Autor: Michela Murgiová
Překladatel: Marina Feltlová
Počet stran: 160
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2014
 |
| Nakladatelství Paseka |
Sardinie poloviny 20. století, obec Soreni - zde se odehrává příběh dvou žen. Malá Maria se stane dítětem duše staré, bezdětné švadleny Bonarie. Dívka, která do té doby byla vždy tou poslední, tou, která se snad ani neměla narodit, protože "tři stačí", poprvé poznává, jaké to je být milována, být pro někoho výjimečná.
Maria roste a s ní i její pouto k tetě Bonarii. V domě stařeny získává šikovné a hbité prsty když pomáhá tetě s šitím, vzdělání v místní škole a hlavně důvěru v sebe sama, lásku a vřelý domov. Život v Soreni plyne jako poklidná voda, občas zvířená místními klepy, vinobraním, svatbou či smrtí.
A tehdy ho spatřila, toho muže. Za židlí své matky stál opřený o zeď syn zesnulého s kloboukem v ruce a byl nejvyšší ze všech přítomných mužů. Santino Littora měl oči upřené k otcovu nehybnému tělu, jako by byl zhypnotizován tóny plačkou předstírané bolesti. Maria poznala jeho široká ramena i vyrovnanost, s jakou uměl čekat, stejně jako to u něho viděla předchozí noci. Osm let bylo málo na to, aby vše pochopila, ale dost na to, aby vytušila, že něco by se tu pochopit mělo. Když se ani ne za dvě hodiny vracely domů, Maria kráčela pomalu, jako by ji tížilo závaží, ale tehdy to bylo snad naposledy, kdy zůstala na ulici pozadu za tetou Bonarií.A právě smrt rozbila pouto mezi dvěma ženami. Když se Marie dozví, že teta Bonarie není obyčejnou švadlenou, nýbrž accabadorou - tou, která pomáhá nevyléčitelně nemocným ze světa - zanevře na ní a odejde pryč, do nového života. Avšak někdy nás běh života donutí změnit názor.
Accabadora je útlý román, co do počtu stránek, přesto však má svoji hloubku. Nejedná se o oddechové čtení, květnaté popisy, které vyskočí na nepřipraveného člověka, mohou přinutit k návratu na začátek věty (a někdy i nezvyklá italská jména). Přes tyto drobné nástrahy se však jedná o zajímavé dílo hodné přečtení a pozornosti.
Za zprostředkování recenzního výtisku knihy Nakladatelství Paseka vřele děkuji Webmagazínu Rozhledna!
Autor: Michela Murgiová
Překladatel: Marina Feltlová
Počet stran: 160
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2014
Krásná recenze a velice zajímavé téma, o tom se moc často nepíše. Jsem moc ráda, že tady vždycky narazím na něco zajímavého, co nikdo moc nezná :)
OdpovědětVymazatDíky za pochvalu. :) Kniha je opravdu zajímavá, taková "jiná" než vše to ostatní, co většinou čtu. :) I když já "divné" knihy ráda. :)
VymazatJinak mě moc těší, že si tu najdeš něco zajímavého. :)
Pěkná recenze a zajímavá kniha. Nějak mi ten úryvek připomněl mého milovaného Marqueze, takže zaujalo velmi velmi, o tématu jsem teď psala recenzi na Třetí poločas, takže se to i šikne :-)
OdpovědětVymazatDíky! :)
VymazatJsem ráda, že zaujalo. Koukám, že sis založila i druhý blog. (Nějak mi to úplně uteklo, grrr jsem já to ale ostuda.) A ten Třetí poločas vypadá dosti zajímavě, může to být pěkné čtení, jen nevím, kam ho vtěsnat. :)
(Jinak tedy s tím cheesecakem mi děláš ale nehorázné chutě! :D )
Já mám teda pocit, že čteš obdivuhodně rychle. Nevím, jak to máš jinak (škola/práce), ale docela závidím :-)
VymazatNo, mám tu "výhodu", že jsem momentálně doma. Takže čtení a pes je teď v zásadě mé zaměstnání. :) Ale určitě jsou i lidé, kteří čtou rychleji, než já. :)
VymazatNavíc se svým syslením knih mám pocit, že jich budu mít k přečtení vždy dostatek. :))
Paráda! Výborná recenze, neobvyklé téma, a jako vždy jsi mě nalákala :)
OdpovědětVymazatDíky za pochvalu. :) I když mi psaní dělá radost, vždycky si připadám tak nějak lépe, když vím, že to někoho zaujme a třeba si i nějakou knihu přečte. :))
Vymazat