Egypt sluncem prokletý
Britská autorka Barbara Erskinová je jednou z mých oblíbených - byť jsem od ní zatím přečetla jen pár knih. Její styl mě okouzlil - prolínání minulosti s přítomností psané s lehkostí, čtivé, zajímavé příběhy, historie, láska. Dokážete si tedy představit, jak mě potěšilo, když jsem navázala spolupráci s Bránou - nakladatelstvím, jež vydává knihy této úžasné autorky v Česku. Díky nim jsem se ocitla na řece Nil, v prosluněném Egyptě, kam můžete i vy, když se začtete do knihy Šepoty v písku.
Anna je po čerstvém rozvodu stále trochu v depresích a její okolí se shoduje na jednom - že by si měla vzít dovolenou. Nejinak to vidí i její milovaná tetička Phyllis, ta Anně připomene její dětskou touhu podívat se do Egypta. Aby ještě více podnítila její touhu po cestě, daruje Phyllis Anně starý deník, který patřil známé malířce Louise Shelleyové, Annině praprababičce.
![]() |
Nakladatelství Brána |
Anna je po čerstvém rozvodu stále trochu v depresích a její okolí se shoduje na jednom - že by si měla vzít dovolenou. Nejinak to vidí i její milovaná tetička Phyllis, ta Anně připomene její dětskou touhu podívat se do Egypta. Aby ještě více podnítila její touhu po cestě, daruje Phyllis Anně starý deník, který patřil známé malířce Louise Shelleyové, Annině praprababičce.
A tak se Anna vydává na cestu k povodí Nilu, vybavená deníkem své viktoriánské příbuzné, která plavbu také podnikla, odhaluje její nejniternější tajemství a spolu s nimi i tajemství sahající až do časů faraónů, kněží a egyptských bohů. Všechna tato tajemství mají jedno společné - malou skleněnou lahvičku, kterou Anna vlastní od dětství a již si z nevysvětlitelného vnitřního popudu vzala do Egypta s sebou.
Anhotep pohlédl na zem. Posvátný elixír tvořil pod oltářem kaluž zbarvenou do ruda krví obou mužů. Anhotep se zoufale rozhlédl kolem sebe. Pak s přerývaným oddychováním doklopýtal k polici ve stínu sloupu. Tam stála chrismatorie, drobná zdobená skleněná fiála. Vzal ji do rukou zborcených krví a vrátil se k oltáři. V bolestech padl na kolena, pot mu oslepoval oči, ale ještě se mu podařilo nabrat trochu tekutiny do lahvičky.Třesoucími se prsty zatlačil zátku co nejdál dovnitř. Z posledních sil se zvedl a postavil ji zpátky na polici do temnoty mezi sloup a stěnu, pak vyklopýtal ven do světla.Když ho našli ve vchodu do svatyně, byl již několik hodin mrtev.Šepoty v písku je románem typickým pro tuto autorku - trocha historie okořeněná láskou, rozhněvaní duchové minulosti hledající to, co jim patří, to vše zasahující do časů dneška. Ze stránek na čtenáře dýchá teplo rozžhaveného Egypta, doprovázené jemným mrazením způsobeným rozhněvanými duchy minulosti. V knize se prolínají tři roviny - staroegyptská, viktoriánská a současná - přehledně rozdělené a vzájemně se doplňující.
Já jsem si nejvíc oblíbila příběh Louisy. Viktoriánská éra je jednou z mých oblíbených, i proto jsem po knize sáhla. A rozhodně jsem se nezklamala. Máte-li i vy rádi historii a prolínání minulost-přítomnost, tato autorka a její knihy jsou to pravé pro vás.
Za recenzní výtisk vřele děkuji Nakladatelství Brána.
Autor: Barbara Erskin
Překladatel: Jana Dušková
Počet stran: 264
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2013
Překladatel: Jana Dušková
Počet stran: 264
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2013
Barbaru Erskinovou znám, smím ji číst jen o prázdninách, protože se od ní těžko odtrhává. Četla jsem toho od ní už dost ( Šepoty v písku tedy ne), ale asi nejvíc se mi líbilo Havraní údolí
OdpovědětVymazatMě od ní nejvíc dostala kniha "Dům ozvěn". Byla to má první od Erskinové a navíc jsem ji četla u babičky, ve starém domě, kde všechno vrzalo a skučelo - zkrátka dokonalá atmosféra. :)
Vymazat